Šarlatán, nový historický velkofilm polské rodačky Agnieszky Holland měl do českých kin zamířit už v březnu, po únorové premiéře na Berlinale. Oblíbený český žánr, životopisné drama na pozadí dějin, vypráví ambivalentní příběh „šarlatána“ Jana Mikoláška, který kromě nebývalé charakterové rozporuplnosti zaujme diváka svou neortodoxní léčitelskou metodou a projevem Ivana a Josefa Trojanových, hrajících ho v různých etapách jeho života.
Komplexní pohled
Ten se nesnaží hodnotit správnost Mikoláškových osobních rozhodnutí, ani rozhodnout, zda se jednalo o geniálního bylinkáře, nebo obchodníka s lidskou vírou. Jeho léčitelské úspěchy jsou nám většinou sděleny pomocí dialogů, a když už je snímek ukazuje, činí tak poměrně zkratkovitě – jako v případě scény s doslova přes noc zahojenou nohou, kterou před amputací zachrání několik rozemletých bylin, nebo Mikoláškovou samomluvou o tom, co všechno umí léčit pampeliška. Zajímavé a notně „šarlatánské“ jsou především scény diagnostiky z moči, přičemž dvakrát se film uchýlí k poněkud nadbytečnému pohledu do jejího mikrosvěta plného CGI breberek. Minimalističtější scény s pohledem do lahviček fungují mnohem lépe.
Drtivou většinu stopáže Mikoláškova nejednoznačnost a barvitost v oblasti léčitelství i osobního života fungují skvěle. Pouze v případě jedné scény (s koťaty) jeho krutost přichází jakoby odnikud a do celkového vykreslení charakteru zapadá jen obtížně. Možná mělo jít o katarzi na začátku vyobrazeného Mikoláškova traumatu z vojny, možná mělo jít o zadušenou a skrývající se násilnou povahu postavy, možná jen o snahu ukázat určitý kontrast a komplexnost jeho ducha, daná scéna ovšem přijde znenadání a na rozdíl od určité vztahové bezohlednosti do celkové mozaiky budované osobnosti Šarlatána příliš nezapadá.
Vynikající herci
Výjimečná kamera
Světlo a barevný nádech a jeho saturace navíc šikovně a nenásilně vizuálně oddělují časové roviny filmu. Při prvním flashbacku si sice trochu na jistotu pomohou zrněním a šumem, jak se ale s mladší verzí hlavní postavy posouváme dále a dále, vzpomínky narativně rámované studeným prachem komunistické cely se zahalují do nádechu teplých barev. V takových momentech není těžké sklouznout k určitému kýči, Šarlatán ale nezobrazuje navzdory jejich vizuální idealizaci z mládí postavy moc příjemných momentů, takže se spíš v celkovém dojmu jedná o zajímavý kontrast.
- Režie - 80%80
- Scénář - 75%75
- Kamera - 90%90
- Herci - 75%75
- Zvuk - 80%80
Šarlatán (2020)
Šarlatán je řemeslně perfektním, výpravným a vypiplaným projektem, na kterém je jasně vidět režisérčina profesionalita a produkční ambice i prostředky.
foto/video: CinemArt, Marlene Film Production © 2020
[…] Recenze: Šarlatán – řemeslně i obsahově mimořádná událost […]
[…] Totalfilm oceňuje, že se režisérka nestaví do role Mikoláškovy advokátky. Josef Trojan se prý nesnaží […]