Greta Stocklassa: Kiruna je pro mě odrazem dnešní společnosti (rozhovor)

V českých kinech je od 10. září dokumentární snímek Kiruna – překrásný nový svět. Chystá se také jeho online distribuce. Dokument zobrazuje téměř apokalyptický obraz švédského města Kiruna, které je doslova pohlcované těžebním průmyslem. Jeho část se díky těžbě železné rudy propadá a místo zastavení těžby se vedení důlní společnosti rozhodlo ohroženou část města přestěhovat. Autorka zde na pozadí neobvyklého přesunu sleduje život tří protagonistů a otevírá témata tradice, kulturního dědictví, historie a vazeb k určitému místu. Zároveň Kirunu zobrazuje jako metaforu současné evropské společnosti. Více se o snímku a jeho režisérce Gretě Stocklasse můžete dočíst v následujícím rozhovoru.

Jak jste se dostala k natáčení dokumentů? Čím Vás tento žánr oslovil?

Když jsem se rozhodla pro studium filmu, tak mě spíše, než katedra hrané režie zaujala katedra dokumentu. Ale až po přijetí jsem svět dokumentu začala objevovat více a vytvořila jsem si k němu pouto. Dokumentární film mi přijde skvělý v tom, že člověk pozoruje svět kolem sebe a snaží se ho nějakým způsobem pochopit a následně ho převtělit do filmu. Lidem tak autor může ukázat svoji perspektivu. Myslím si, že hrané filmy by měly začínat se stejným východiskem. Mnohem více si cením hraných filmů, které vychází právě z tohoto pozorování. To mi u filmu přijde jako ta přidaná hodnota – že pojmenovává současné a pro lidstvo důležité fenomény. Ale nemyslím si, že by to mělo být něco exkluzivního jen pro dokument a měly by to dělat filmy všeobecně.

Část života jste trávila v Česku a poté se přestěhovala do Švédska – jak se liší život v těchto zemích?

Když jsem se po maturitě rozhodovala, jestli zůstanu ve Švédsku nebo se vrátím do Prahy, tak mě to více táhlo zpátky do Čech. Ačkoliv mám Švédsko ráda – co se týče politického směřování, hodnot, sociálních otázek a vlastně celkově jeho přístup, tak po čase jsem se v něm začala nudit. Tím, jak tam vše funguje, tak tam chybí zábava. Chyběla mi Praha, revizoři a vlastně i ty protivné paní na poště – všechny tyhle maličkosti. Přišlo mi tu to živější – v nedokonalosti je energie a té si vážím na Čechách doteď. Česko je oproti klidnému Švédsku mnohem dynamičtější a v člověku tu více proudí krev.

Režisérka filmu Greta Stocklassa

Jak jste přišla na nápad točit o Kiruně? Uvědomujete si ten moment, kdy jste si řekla, že tohle je to o čem chci točit?

Takový okamžik u mě asi úplně nenastal, spíše se postupně vyvíjel. Ve Švédsku jsem v té době, kdy stěhování Kiruny oznámili, žila, a tak nějak mi to utkvělo v hlavě. A když jsme v druháku na FAMU měli natočit portrét, tak mě napadlo natočit právě portrét města Kiruna. Tak jsem tam jela dělat rešerše a zjistila jsem, že je to naprosto bizarní místo. Že o tom nelze natočit pouze krátký projekt a chci tomu věnovat více času. Přišla mi silná symbolika toho, že si město kope jámu pod nohama a musí před ní utíkat. V rámci dělání rešerší jsem tam začala navštěvovat kavárny, kde se Švédi baví s uprchlíky a chvilku jsem tam dokonce u jedné rodiny bydlela. Postupně jsem tam začala vidět i jiná témata, která bych do filmu mohla zahrnout. Nakonec se z toho stal spíše snímek, který slouží jako odraz dnešní doby a odehrává se na pozadí stěhování města.

Takže až po té první návštěvě jste si uvědomila, že by z toho něco mohlo vzniknout?

Přesně tak, poprvé jsem tam vlastně jela na výlet a zaujalo mě, jak bylo všechno v tak malé části odříznuté od zbytku Švédska koncentrované. Najednou tam byly vidět problémy, které Švédsko má. Je tam zobrazen problém s integrací a odkláněním se od imateriálních hodnot, protože společnost je tam postavená na výkonu a ambicích. Ztrácejí se tam hodnoty jako jsou vzpomínky, tradice a historie. Mimo jiné to zobrazuje i odvrácenou stránku švédských dějin, o které se nemluví. Tou je právě vykořisťování Sámů. Všechny tyhle motivy jsem tam objevila až postupem času a staly se pro mě jakýmsi symbolem dnešní evropské společnosti.

Kiruna: Překrásný nový svět

Jaká v Kiruně panuje atmosféra? Je opravdu tak ponurá jako ji snímek vykresluje?

Myslím si, že jedna z věcí, co se nám ve filmu podařila, bylo právě zachycení atmosféry. Snažila jsem se pocity, které jsem na místě pociťovala, přenést na plátno co nejvěrohodněji. Je to opravdu zvláštní místo, kde je cítit, že je něco v nepořádku.

Jak se řešilo stěhování města? Hlasovalo se o jeho přesunu?

Žádné oficiální referendum nebylo, ale většina se přikláněla k přesunu. Ono vlastně ani moc nebylo na výběr, protože většina obyvatel je na tom dole nějak závislá. Bez dolu by nebylo město a bez města by nebyl důl.

Jak jste vyvíjela scénář k filmu? Jak jste vybírala na co se zaměřit?

Neměla jsem žádnou fixní představu. Ze začátku jsem chtěla točit hlavně o přesunu města a až postupně během natáčení jsem sbírala další materiál. S Majou (jedna z protagonistek filmu) jsem se seznámila až celkem pozdě, a naopak s Timem jsem se znala hrozně dlouho. Myslím si, že je důležité vnímat to organicky. Nezaseknout se na první ideji a nechat tomu volný průběh.

Kiruna: Překrásný nový svět

Mimo jiné mě na snímku zaujala hudba. V jaké fázi se začala skládat? A jak Vás napadlo použít zvuky nahrané přímo v daném místě?

Náš zvukař Pavel Jan se hodně věnuje elektronické hudbě a už na první cestu s sebou vzal tak zvaný elektrosluch, který zaznamenává elektromagnetické vlny. Při natáčení tam pak nahrával všechny možné zvuky. Ze začátku to znělo jako jeden tón a vůbec jsem netušila, co z toho dokáže, ještě v kombinaci se zvukem varhan, udělat.

Kiruna: Překrásný nový svět

Film jste točila ještě na škole. Ovlivnilo to podle vás nějak jeho výslednou podobu?

Myslím si, že kdybych ho netočila ve škole, tak je lepší. Určitě to mělo mnoho výhod – mohla jsem používat techniku, seznámila jsem se díky tomu se spoustou lidí a také jsem proces mohla konzultovat na dílnách a seminářích. Ale kdybych to točila mimo školu, tak bych s tím asi byla spokojenější. Energii, kterou jsem věnovala do obhajování před některými profesory, jsem raději mohla vložit do samotné tvorby.

Jak Kiruna vypadá dnes?

Dnes je funkční nová radnice a staví se centrum okolo. Jinak se toho až tolik nezměnilo. Problém je, že nejsou postaveny nové byty a tím se akorát více prohlubuje bytová krize, která v Kiruně byla již v době natáčení. Co se týče protagonistů, tak Abdalrahman si pořídil byt, udělal si řidičák a pracuje jako stavař. Maja se nakonec nestala maskérkou, ale šla studovat sámštinu a výrobu tradičních sámských šperků. Timo stále učí a neustále odkládá odchod do důchodu.

připravila: Kateřina Slavíková, Totalfilm.cz
foto/video: Pilot Film, Piaristi.cz © 2020

%d blogerům se to líbí: