Recenze: Herec – poctivá filmařina na televizní obrazovce a excelující Cina

První polovina padesátých let, Československo, Praha. Stanislav Láník (Jan Cina) je talentovaný herec. Jeho postavení ale ovlivňuje kádrový profil. Otec zemřel v odboji, matku zabili po sousedově udání za údajnou kolaboraci s Němci. Zbyla mu tak pouze sestra Anežka a babička. Svého snu o velkém divadle se ale nechce vzdát. Jakou cenu ale zaplatí za životní roli? Odpoví nová minisérie Petera Bebjaka natočená pro Českou televizi.

Třídílná minisérie Herec, kterou od neděle 11.října mohou v prime-timu sledovat diváci České televize, byla nominována na ocenění Prix Europa, které je přezdíváno jako „evropský televizní Oscar.“ A právem, protože se jedná o režijně, scénáristicky, kameramansky i herecky o velmi zdařilý počin. Divácky se jedná o to lepší zážitek, čím méně předem dopředu tušíte o podrobnostech zápletky, tato recenze proto děj naznačuje co možná nejvágněji, aby se co nejvíce vyhnula spoilerům.

Hned první díl nastoluje řemeslný standard, který si série udrží až do konce, její celková bezmála čtyřhodinová stopáž je tak plná skvělých hereckých výkonů, mezi kterými vyčnívá nejen Jan Cina v titulní roli, ale i Jenovéfa Boková jako jeho velmi rázná sestra Anežka, a především Adrian Jastraban ztvárňující velmi negativní postavu jejich souseda. Všichni tři jsou naprosto uvěřitelní a autentičtí i v nejvyhrocenějších polohách a vzájemných konfliktech, a jejich výkony díkybohu nejsou podkopány nezdařilými postsynchrony, jak se tomu v tuzemských televizních i filmových počinech bohužel nezřídka děje.

Zvukový mix je kvalitním podkresem překrásné kamery Martina Žiarana, který postavy sleduje v nejrůznějších kreativních úhlech a kompozicích v průhledech či odrazech prostředí. Po překrásných obrazech v Šarlatánovi se tak jedná o další český počin, na kterém může divák doslova oči nechat. V jinak řemeslně vypiplané filmařině tak lze malinkou výtku směřovat snad jen k hudbě, která sice bezesporu dost plní svou funkci, působí však místy zbytečně návodně a nenápaditě – zejména kvůli příliš často opakovanému užití dramatických smyčců při každičkém náznaku dramatické scény. Povedl se ovšem ústřední leitmotiv ženských vokálů, které krásně podtrhují smutnou tematiku celého seriálu.
Ten pojednává o tom, že sobečtí prospěcháři za minulého režimu velice snadno mohli dosáhnout značných výhod a ovlivnit životy nejen své, ale i svého okolí – a to na několik dekád dopředu, či dokonce navždy. Co může znít jako neobjevné moralizování ukazující prstem na davy zapsané v seznamech spolupracovníků StB, je ve skutečnosti překvapivý a nečernobílý příběh mladého muže, který k neodpouštějícímu režimu přistoupil s ambicí a naivitou, jen aby jej po kolečku lidského neštěstí, smrti a násilí přetvořil v paranoiu a sobectví.

Už první díl pak kromě smrti jedné z hlavních postav zaskočí na české poměry dost odvážnými prostřihy mezi poměrně naturalisticky zachyceným znásilněním a homosexuálním stykem vysokoškolského profesora s podstatně mladším mužem. Na samém konci dílu pak jsou v sympatickém zvratu odhaleny skutečné intence hlavní postavy, které při zmiňované neznalosti zápletky skutečně dovedou diváka překvapit. Snad jen ten pohled hlavní postavy do kamery si tvůrci mohli odpustit, krátkodobé zboření čtvrté stěny ke zbytku minisérie vůbec nesedí.

Druhý díl pak lehce podobnou strukturou zápletky a opakovanými motivy ve chvílích, kdy se Cinova postava zaplete s již druhým vysoce postaveným, bývalým komunistickým chráněncem, působí lehounce repetitivně, nijak mu to však na funkčnosti neubírá. Antihrdinovy činy, sedajícího na lep svůdnému vábení výhod pramenících z kolaborace s režimem, totiž spějí k závažným konsekvencím. Prostřední část navíc končí poctivým cliffhangerem, který týdenní čekání na zakončení nijak neulehčí.

Třetí díl pak oproti předchozím dvěma naštěstí narativně ubíhá mimo v Praze se odehrávající potyčky s STB, což je na jednu stranu příjemná změna, na druhou stranu snaha hrdinů utéci za hranice chvíli působí, jako by se scénář dostal do kouta a nevěděl, jak situaci hlavních postav rozřešit jinak. Epizoda s obrněným válečným vozidlem, kterým chtějí hlavní hrdinové prolomit pohraniční barikádu, působí lehce nadbytečně a především jak z jiného seriálu, než který divák sledoval v předchozích dvou dílech. Na velmi neveselém konci však do sebe všechny dílky zapadnou a příběhové linky se propojí, aby diváka nechaly frustrovaně věšet hlavu.

Martin Mažári, Totalfilm.cz
foto/video: Česká televize © 2020