Nepřehlédněte

Nová šichta: Tomáše by mohl hrát Bruce Willis (rozhovor s režisérem)

Odvážný horník Tomáš Hisem se nebál zásadně změnit své povolání a nechyběla mu vytrvalost. Zní to jako anotace moderní pohádky, ale není. V kostce je to skutečný příběh časosběrného dokumentu Nová šichta, který natočil režisér Jindřich Andrš. Jeho hlavní hrdina Tomáš přišel před čtyřmi lety o práci poté, kdy byl uzavřen důl Paskov. Pracoval tam téměř čtvrt století, pak přišel čas rekvalifikace a Tomáš se nelekl. Andrš tak mohl natočit inspirativní příběh a dost dobrodružnou životní etapu. O tom, jak film vznikl jsem si povídala s jeho autorem.

Nová šichta (foto: Artcam)

Jindřichu, váš dokument otvíral loňský ročník Mezinárodního Festivalu Dokumentárních Filmů Ji.hlava, kde byl také oceněn. Měl jste z toho radost?

Měl, ale byl jsem zároveň smutný z toho, že v Jihlavě nemůžeme být fyzicky.

To naprosto chápu…

Jde hlavně o to, že když ten film vzniká tak dlouho a pracuje na něm tolik lidí a hodně z nich třeba zadarmo, že to je velká oběť od spousty lidí. Všichni společně si pak chtějí prožít, že film přichází na svět. To se povedlo tak částečně. Měli jsme alespoň různé videohovory. Bylo super, že bylo aspoň něco, to zase ano…

Nová šichta je časosběrný dokument. Jak dlouho jste sbírali materiály k Tomášovi a jeho příběhu?

Začali jsme natáčet v roce 2017. To bylo asi měsíc předtím, než byl důl Paskov, na kterém Tomáš pracoval, uzavřen. Sledovali jsme ho po dobu asi dvou let.

Vy jste o Tomášovi natočil i studentský film pojmenovaný Poslední šichta Tomáše Hisema. Je to tak?

Ano. Ono ale i tohle natáčení Nové šichty začínalo jako studentský film. Potom se ale rozrůstalo zároveň s tím, jak nám docházeli peníze. Poslední šichta Tomáše Hisema, na kterou se ptáte, vznikla trochu náhodou. O tom vám klidně můžu povyprávět.

Povídejte, já mám teď času spoustu…

(Smích) Já teda taky! Asi měsíc před zavřením dolu jsme začali s Tomášem točit na první rekvalifikaci, kterou uvidíte i v dokumentu. Moc jsme si přáli natáčet taky v dole a zachytit jeho práci, ale z bezpečnostních důvodů nás nepustili pod zem. Tomáš tehdy sám navrhl, že tam nelegálně pronese GoPro kameru, kterou jsme mu připevnili na helmu. Jelikož už to byl poslední den práce, tak mu nehrozilo, že by ho někdo z práce mohl vyhodit. Z toho vznikl čtyřhodinový záznam pod zemí. Jemu se tehdy povedlo zachytit nehodu, která se tam stala. Přišlo nám to celé docela neuvěřitelné, a tak jsme se z toho rozhodli udělat takový předfilm ještě předtím, než se rozjelo natáčení celovečerního dokumentu Nová šichta.

Proč jste si vybral zrovna Tomáše? Nebyl přece jediný, kdo se vstupního rekvalifikačního kurzu účastnil.

On mě hned na tom prvním kurzu zaujal svojí autenticitou a tím, jak vypadal. Nosil takové dlouhé rockerské vlasy. Na prvním kurzu, kam jsem přijel s kamerou poté, co jsem si přečetl o celé věci v časopise, měli jako jeden z prvních úkolů udělat svoji osobní stránku a taky měli odpovědět na různé otázky. V jedné z nich byli dotazováni na to, jaký mají vztah k počítačům. Já jsem pak dostal všechny odpovědi účastníků k přečtení a Tomáš tam napsal, že vztah s nimi má snad dobrý, jestli člověk může navázat vztah se strojem. A tak jsem si říkal, že je to přinejmenším zajímavé, když nějaký horník odpoví na takovou otázku takhle filozoficky. Když jsem ho pak oslovil, hned souhlasil, že by se natáčení rád zúčastnil. A tak jsme začali spolupracovat.

Nová šichta (foto: Artcam)

Dával vám Tomáš potom během natáčení nějaké limity, kam až nechá kameru nahlédnout. V dokumentu je vidět, že se mu změní nejenom pracovní, ale zároveň naprosto taky osobní život.

My jsme byli domluvení, že budeme točit i jeho intimní prostor, on potom schválí střih. To se ale nakonec nestalo a on souhlasil se zveřejněním všeho, co se ve filmu objevilo. Ale natáčení bylo náročné. Protože projekt vznikal původně jako studentský film, nemohli jsme mu za natáčení platit, což bývá jinak celkem normální. Zároveň je takové natáčení velký zásah do soukromí. Nejenom proto, že kolem vás pořád někdo je a točí vás, ale že vy sám musíte hodně přizpůsobit samotnému natáčení. Když přijede štáb, tak se prostě celý den pracuje a vy si nemůžete dělat to, co zrovna chcete. Jinak by to prostě nešlo. Tomáše tedy stálo velké odhodlání to s námi zvládnout. Během dvou let jsme měli šedesát natáčecích dní a byly to třeba dvanáctihodinové šichty. Navíc pro Tomáše bylo natáčení složité zejména z hlediska pracovních pohovorů. Díky tomu, že měl při každé události za zády kameru, riskoval, že si kvůli tomu taky třeba nenajde práci. Pokaždé, když ho pozvali na pohovor, znamenalo to, že si zároveň s ním zvou celý filmový štáb.

Původně jsem náš rozhovor chtěla začít otázkou, zda jste vy nebo vaši kolegové netrpěli při natáčení v dole klaustrofobií. Teď už vím, že je všechno jinak, ale stejně mě zajímá, jak hluboko vlastně Tomáš obyčejně fárával?

Celý kilometr. V takové hloubce je ale překvapivě dost teplo. Navíc stroje vyrábějí taky další teplo, a tak v místě těžby může být třeba pětatřicet stupňů. Horníci potom po šichtě vylijou z gumáků třeba půl litru potu. Práce v dole se nedá přirovnat k nějaké normální standardní práci. Je to opravdový extrém. Důl Paskov byl specifický taky tím, že tam byly nízké sloje. Vrstva uhlí byla hodně úzká, takže horník se plazil třeba otvorem jen osmdesát centimetrů širokým.

Říkal jste na začátku, že na filmu pracovalo hodně lidí. Co to přesně v případě Nové šichty znamená?

Základní a úplně ten nejužší štáb měl asi čtyři, pět lidí, což jsou moji spoluautoři. Dohromady tvořilo štáb nějakých čtyřicet lidí. Když se natáčí dva roky, nepovede se vždycky, že můžou všechny profese v dohodnutý natáčecí den, takže musíte „vzít“ jiného zvukaře nebo kameramana. Ve výsledku jsme měli třeba pět kameramanů, kteří se podle svých možností střídali. A pak i postprodukce byla náročná, protože se do projektu přidalo hodně producentů.

Máte pocit, že těch devadesát minut výsledného dokumentu je dostačujících, anebo byste si představoval ještě delší stopáž, abyste mohl Tomáše ještě lépe pro diváka „zmapovat“?

Mám pocit, že co jsme do toho dokumentu dát chtěli, tam je. Taky jsme ho vlastně stříhali skoro rok a půl. Měli jsme víc jak dvě stě střihových dní! Projít sto padesát hodin materiálu chvilku trvalo. Nakonec to bylo tak, že třeba devadesát osm procent toho, co jsme natočili, jsme vystřihli. Při natáčení jsem sledoval s kamerou třeba ještě několik dalších linií a postav, které se ale nakonec vůbec v dokumentu neobjevily.

Které to byly?

Točili jsme hodně i ve firmě to, jak si Tomáš hledá nové kamarády, a taky jak se zapracovává. To by byl ale vlastně byl nový příběh.

A bude další příběh o Tomášovi?

Nebude. Není na to síla. Už se pouštíme do nového projektu, o kterém vám ale zatím nic veřejně neprozradím.

Vaše Nová šichta skoro takový pohádkový příběh. Tomáš je neskutečný srdcař a člověk bez předsudků. Vybral jste si pěkně, to se musí nechat! (smích)

Já si myslím, že na tom ten film hodně stojí. Zdá se mi, že Tomáš má herecké kvality, jako kdybyste se dívali na nějakého herce. On nepředává jenom nějaké informace. Když jsme náš film zkoušeli prodat do Ameriky, tak jsme říkali, že je to takové „American story“, ale „Czech style“. Američtí producenti v Praze nám říkali, že Tomášův příběh je skvělý, ale že by k tomu v Americe udělali nějaký remake. Tomáše by podle nich mohl hrát třeba Bruce Willis! (smích) Od té doby Nové šichtě říkáme „Americký příběh z Ostravy“.

Nová šichta (foto: Artcam)

(Smích) Bylo by famózní slyšet Bruce Willise hovořit ostravským dialektem… S Tomášem jste stále ještě v kontaktu?

Jsem, ano. Přece jenom jsme spolu zažili velké dobrodružství. Byl jsem přítomen u zlomových okamžiků jeho života. To vás sblíží, ať chcete, nebo ne. Sice se teď nemůžeme potkávat, ale když hrál Baník Ostrava v Praze, tak jsme spolu zašli na pivo. Potkávat se snad zase budeme hodně u distribuce, jakmile skončí tahle prokletá pandemie. Na to se moc těším!

A nakonec mě zajímá ještě jeden moment vašeho dokumentu, kdy Tomáš sedí u stolu s nejlepším kamarádem, který říká, že se taky pustil do studia. Kdo to je?

Toho si moc lidí v dokumentu nevšimlo. To je Rosťa. Když jsme začali s Tomášem točit, neměl Rosťa ani maturitu, a dneska už studuje bakaláře! Ve svých padesáti dálkově dokončil střední obchodní školu a rozhodl se ve studiu pokračovat. Pro mě je to snad ještě více fascinující příběh než ten Tomášův. Rosťovi šachta zničila záda, protože nejprve pracoval taky jako horník, a pak jako vrátný. Vlastně měl situaci ještě těžší než Tomáš, protože ten vlastně dostal šestiměsíční odstupné, když důl zavřeli, a mohl se rekvalifikačnímu studiu věnovat naplno. Rosťa je jako postava z „Marečku, podejte mi pero“. Chodí do večerní školy a studuje dlouhodobě.

Ještě mi povězte, jak na Tomášovo úsilí a naprosto nový pracovní směr reagovali jeho kolegové horníci? Něco z reakcí je vidět i v dokumentu, ale přece jenom jste Tomášovy vztahy zažíval víc zblízka.

Já myslím, že jeho přátelé mu fandili, ale zároveň díky medializaci celého projektu, že každý horník může být programátor, se proti tomu celkem bouřili. Zaznívali zcela oprávněné hlasy, které říkali, že každý nemá na to stát se programátorem. Myslím si, že se nám ale v dokumentu povedlo ukázat, že Tomáš je po všech stránkách speciální případ.

připravila: Dagmar Šimková, Totalfilm.cz
foto/video: Artcam © 2021

%d blogerům se to líbí: