Recenze: Minuta věčnosti – Island jako třetí herec v dramatu otce a dcery

V průběhu lockdownu se režisér a scenárista Rudolf Havlík, podepsaný dosavadně pod čtyřmi romantickými komediemi, spolu s malým štábem, kamarádem Jiřím Langmajerem a mladou herečkou Martinou Babišovou sebral a odletěl na Island, aby v jeho úchvatných scenériích natočil komorní drama o cestě workoholického muže a jeho dcery. Výsledek má své mouchy, ale kdyby všechny covidové filmy vypadaly takhle, byla by kinematografie posledních dvou let podstatně veselejší.

Minuta věčnosti (foto: CinemArt)

V propagačních materiálech k filmu režisér uvádí, že drsná krajina Islandu je vedle Langmajerova zasmušilého kardiochirurga a jeho rozpustilé dcery třetí zásadní postavou, a není daleko od pravdy, protože o pouhou kulisu se rozhodně nejedná. Island je alfou a omegou celého snímku, ve kterém jsou lidští protagonisté jakýmsi doplňkem. Zatímco úchvatným scenériím filmu, které se vyrovnají i těm nejpůsobivějším výjevům z novozélandské Středozemě, lze jen těžko něco vytknout, druhá nejzásadnější složka filmu – totiž průpovídky ústřední dvojice, dovídání se o jejich společné historii a sledování katarze jejich vztahu – zaujmou o poznání méně.

Island v hlavní roli?

S nadsázkou by se dalo říci, že je-li Island skutečně třetím hercem, hraje v Minutě věčnosti s přehledem nejlépe. To rozhodně není výtka na adresu Jiřího Langmajera, kterému poloha zasmušilého introverta v zástupu všech těch nonšalantních milenců velice sedí, a jako rozvedený kardiochirurg Petr bojující se svým svědomím i pochybami je velmi autentický. Mezi nejlépe napsané dialogy filmu patří paradoxně jeho vnitřní monology, které ale v podobě voiceoveru hádajícího se se svým autorem působí poněkud strojeně. Daleko lépe by mohly fungovat, kdyby jeho skryté obavy a pochyby verbalizovala namísto jalových prupovídek třeba jeho dcera Lucie. Právě Martině Babišové navzdory jejím několika silným hereckým momentům totiž scénář místy trochu háže klacky pod nohy vykonstruovaností a jistou prázdnotou jejích replik, která normální spontánní mluvu dvacetileté slečny hledající cestu k uzavřenému otci připomíná jen pomálu. V dialogových scénách navíc režie možná až příliš spoléhá na – jakkoli krásnou – hudbu, aby dokreslila hledané emoce.

Minuta věčnosti (foto: CinemArt)

Když drhnou dialogy ve filmu, jehož celou náplní je společné putování dvou postav a jejich rozhovory, je to samozřejmě trochu problém. Nápaditý zvrat příběhu, ve kterém stejně jako kardiochirurg Petr bloumáme, zda je jeho cesta po Islandu skutečností, nebo výplodem fantazie po dceřině nevydařené operaci, je přitom velmi slibnou půdou pro hutné osobní drama i důmyslné hrátky s vyprávěním i divákem. Bohužel na tento potenciál a ambici tvůrci z větší části nejspíš rezignovali a Minuta věčnosti zůstává poměrně přímočarou konzervační roadmovie, byť s dramatickou premisou. Doslovnost filmu ostatně ilustruje nejlépe jeho konec, který by možná silněji zarezonoval v otevřenější podobě.

  • Režie - 60%
    60
  • Scénář - 50%
    50
  • Herci - 60%
    60
  • Kamera - 90%
    90
  • Hudba - 90%
    90

Minuta věčnosti (2021)

Potenciál je z filmu cítit obrovský a jeho úplné nenaplnění trochu zamrzí; zároveň je ale nefér hanit filmové dílo jen na základě toho, čím vším hypoteticky mohlo být. Minuta věčnosti je jednoduchým příběhem doplňujícím dechberoucí a krásně nasnímaný Island. Pro 87 minut kochání to stačí, a byla by škoda se o ně připravit na velkém plátně.

70 %
Martin Mažári, Totalfilm.cz
foto/video: CinemArt, Logline Production © 2021

Minuta věčnosti
Drama
Česko, 2021, 78 min
Premiéra: 30. 9. 2021
Režie: Rudolf Havlík
Scénář: Rudolf Havlík, Filip Oberfalcer
Kamera: Václav Tlapák
Hudba: Ondřej Konvička
Hrají: Jiří Langmajer, Martina Babišová, David Švehlík

%d blogerům se to líbí: