Nepřehlédněte

Rudolf Havlík: Minuta věčnosti je staromilský thriller, dávkuje napětí do konce (rozhovor)

Rudolf Havlík pochází ze Sokolova, vystudoval Střední průmyslovou školu grafickou v Praze a poté vystřídal několik profesí: spisovatel, scenárista a režisér. Rovněž je vášnivým cestovatelem, většinu volného času tráví v Asii a své zážitky z cest zmapoval do pěti knih a desítek blogů, za které byl dvakrát vyhodnocen jako blogger roku. Svými cestami se inspiroval i v celovečerním hraném debutu Zejtra napořád (2014). Dále natočil hvězdně obsazenou romantickou komedii Pohádky pro Emu (2016) a divácky úspěšnou komedii Po čem muži touží (2018), kterou v českých kinech vidělo přes 600 000 diváků. Následovalo romantické drama Bábovky (2020). Teď je v kinech jeho nový film, komorní drama Minuta věčnosti. Celé vzniklo za pomoci malého štábu na Islandu a v hlavních rolích můžeme vidět Jiřího Langmajera s Martinou Babišovou.

Ve vaší filmografii jsou doposud romantické filmy a komedie, proč jste si vybral nově s Minutou věčnosti žánr thrilleru?

Vždy jsem chtěl natáčet dobrodružné a napínavé filmy. Byl to vždy můj sen a směr, kterým jsem se chtěl vždy trochu ubírat. V současné komerční české kinematografii pro ně ale není příliš místo, protože honba za komediálními tituly je nekonečná. Navíc realizace dobrodružných filmů nebo thrillerů je mnohdy značně náročná, složitá a drahá. Shodou okolností mi možnost nahrála současná situace s globální epidemií, protože celý náš svět se náhle zastavil.

Film jste natáčeli na podzim 2020 v době covidu a v nádherné lokaci na Islandu, tak jaká byla cesta tohoto projektu včetně výběru hlavního herce Jiřího Langmajera?

Jiří Langmajer měl najednou volno a on volno nemá nikdy, a když, tak mi řekne, že to bude za dva roky pátého dubna v devět dopoledne, což je dost limitující a najednou se mě zeptal, co budeme dělat? Vždyť on má celý měsíc volno a možná i víc, a jestli náhodou není škoda toho nějak nevyužít. Říkal jsem si, to je blázen, nedá si chvilku pokoj. Informoval jsem o tom producenta Petra Erbena, se kterým připravujeme další projekty, a on mi řekl, že je to zajímavý nápad a já jsem si řekl, že je taky blázen a šel jsem domů. Druhý den mi došlo, že je to absolutně skvělý nápad a že by bylo hrozně fajn zkusit využít té situace a natočit něco, co bych si za jiných okolností nemohl dovolit. Otevřel jsem si složku námětů, do které si ukládám nápady  a věci, které jsou někde na začátku, a narazil jsem na text o otci, který vyrazí na výpravu se svou dospělou dcerou, která neustále mluví a uvádí otce do rozpaků, protože mu klade nepříjemné otázky a chce na ně získat i odpovědi, protože on se jako dobrý otec moc nechoval a navíc opustil svou ženu a to jeho dcera nechce odpustit. Řekl jsem si, že tohle by mohlo fungovat. Dva herci, krajina, putování a nečekaná pointa, kterou jsem měl v hlavě.

Minuta věčnosti (foto: CinemArt)

Pod scénářem jste podepsán společně s Filipem Oberfalcerem, jak se vyvíjel a psal scénář ve dvojici?

Dohodl jsem se s mým kamarádem a spoluscenáristou Filipem Oberfalcerem, že to zkusíme napsat a uvidíme, jestli má ten nápad smysl. Představili jsme nápad Jiřímu Langmajerovi a producentovi Petrovi Erbenovi a společně jsme se shodli, že je to dostatečně bláznivý nápad, natočit celovečerní dobrodružný film během pandemie a začali vymýšlet, jak bychom to byli schopní vyrobit, zafinancovat a hlavně natočit tak, abychom dodrželi všechna nařízení a povinnosti a nikoho neohrozili.

A proč právě Island v době pandemie?

Zjistili jsme, že bychom mohli natáčet na Islandu, protože tam panovaly příznivé podmínky a k tomu všemu byl ostrov zcela opuštěný a tudíž extrémně bezpečnou lokací. Sehnali jsme si veškeré písemnosti, zjistili si podmínky příletu a pustili se do plánování toho, jak to vůbec natočit a jak se vypořádat s extrémními podmínkami a způsobem natáčení.

Jak probíhalo obsazení Martiny Babišové, kde jste ji objevil?

O Martině Babišové jsem věděl už nějaký čas i o tom, že je velice talentovaná. Herečky mě často kontaktují, protože chtějí, abych o nich věděl, což je samozřejmě příjemné, ale také praktické, protože se to může vyplatit. Pravdou je, že původně jsem roli slíbil jiné začínající herečce, ale jí zastavil na poslední chvíli pozitivní test na koronavirus. Martina byla velmi flexibilní, připojila se k týmu a zapadla na své místo perfektně a já jsem jí moc vděčný, že s námi jela.

Minuta věčnosti (foto: CinemArt)

Ve filmu hraje podstatnou roli tajemná krajina Islandu plná sopek, lávových polí, gejzírů, ledovců a vodopádů, jak náročné zde bylo točit s kameramanem Vladimírem Tlapákem a přizpůsobit obrazovou koncepci okolní přírodě?

Po několika týdnech jsme vymysleli a sestavili takový nový způsob, jak natočit v omezeném štábu s omezenými možnostmi film, který bude mít veškeré náležitosti celovečerního formátu a navíc bude i zajímavý obsahově a vizuálně. Krajina totiž byla třetí hlavní postavou našeho filmu a museli jsme se vypořádat s technickými překážkami, které při normálním natáčení vůbec neřešíme. Tady v divoké přírodě bylo nezbytné fungovat jinak a mít věci předem promyšlené tak, abychom nebyli omezení.

Společně s mým kameramanem Václavem Tlapákem jsme si předem jasně vymezili obrazový a pracovní prostor tak, abychom mohli vyprávět nádhernými obrazy a zároveň se soustředit plně na herce a dát jim prostor. A všichni jsme vyrazili na měsíc na Island. Měli jsme čas, nikdo nikam nespěchal, mohli jsme si udělat herecké zkoušky, povídat si o postavách, modelovat je a díky tomu Jiří Langmajer podává naprosto famózní výkon a jeho profesionalita je naprosto neskutečná. Ještě nikdy jsem ho neviděl tak skvěle hrát ve filmu a je to doslova jeho osobní koncert, který s ním nádherně a kouzelně hraje Martina Babišová, která hraje jeho dceru. Martina se chytila perfektně a společně ti dva přivedli na svět charaktery tak věrně, až z nich mám pokaždé husí kůži.

Minuta věčnosti (foto: CinemArt)

Jak probíhalo samotné natáčení?

Ve chvíli, kdy jsme zjistili, že můžeme tvořit, natáčet a nebýt nijak omezení, celá naše skupina se rozjela a my jsme natáčeli pořád. I ve dnech volna, protože nás bavilo trávit společně čas, vymýšlet drobnosti, které můžeme zlepšit a snažit se odvyprávět příběh, co nejlépe i ve skromnějších podmínkách, ale v nejkrásnějších lokacích, jaké jsem kdy viděl. Ta energie a chuť se přenesla i do filmu a já jsem přesvědčený, že je to na něm vidět a navíc se mi povedlo natočit dobrodružný příběh, který jsem si vždycky přál a můžu vzít diváky někam, kam se mohou vydat jen málokdy a českým štábem skoro nikdy.

Jak vypadala práce s herci, jak intenzivně jste zkoušeli a improvizovali jste na place?

Celý náš film vznikl z pocitů. Měli jsme s Jirkou Langmajerem pocit, že chceme pracovat a ne sedět s rukama v klíně v zavřené zemi. Chtěli jsme tvořit a byli jsme ochotni tomu něco obětovat. Věděli jsme, že vyrážíme na neprobádané území, protože v té rychlosti jsme měli v ruce ne zcela propsaný text, ale věděli jsme, co chceme vyprávět a jak to chceme vyprávět. Znali jsme své limity a toho jsme využili na plno. Každý den jsme si četli, vymýšleli, posouvali text dál nebo naopak čistili od blbostí a soustředili se na dřeň vyprávění o člověku v krajní situaci. Díky těm dlouhým debatám a čtením jsme dokázali to, co jindy trvá měsíce. Herecky jsme pak už na place neimprovizovali, protože jsme byli každý den připravení. Jediné, v čem jsme improvizovali, byly lokace, protože jsme si je vybírali cestou necestou a to bylo na celé výpravě nejbáječnější.

Minuta věčnosti (foto: CinemArt)

Projevila se i atmosféra pandemie na způsobu práce, bylo toto natáčení jiné ve srovnání s vašimi předchozími snímky?

Vyzkoušel jsem si trochu jiný způsob práce, který dává za jistých podmínek smysl, protože ve chvíli, kdy jsme jako tvůrci omezení, začínáme vymýšlet nové postupy a způsoby natáčení, které nám pomáhají lépe vyprávět příběhy a nutí nás správně pohlížet na látku, herce a situace, které chceme vyprávět. Bylo to poučné natáčení, protože mi ukázalo cestu kupředu. Naučil jsem se zase něco nového a dokázal jsem společně s lidmi, které mám rád a kterých si vážím věc, na kterou jsem velmi pyšný a o které jsem si na začátku říkal, panebože, tohle je tak strašně šílené, že to nikdy nemůžeme dokázat.

Jak dlouho trvalo samotné natáčení na Islandu a následná postprodukce u nás?

My jsme na Islandu strávili skoro pět týdnů, všichni jsme bydleli společně v jednom izolovaném domě uprostřed přírody. V Čechách jsme dotočili jeden natáčecí den, kde se k nám připojil ještě herec David Švehlík, který byl tak hodný, že vzal byť jeden natáčecí den, ale hrozně moc nám pomohl vytvořit tísnivou atmosféru, kterou jsme potřebovali. Jsem mu moc vděčný. Postprodukce samotná byla hračka, protože v přírodě a na dobrodružných výpravách jsme s mým kameramanem jako doma a věděli jsme, co děláme a proč. Pár měsíců jsme stříhali, barvili, skládali hudbu a dávali dohromady grafické výstupy a bylo hotovo.

Rudolf Havlík (foto: archiv)

Jaký byl výběr hudby, jakou diváci uslyší ve filmu?

Scénickou hudbu tvořil Ondřej Konvička, se kterým spolupracuji od začátku své kariéry a nedám na něho dopustit, vyrůstáme spolu a Ondřej skládá tak krásné melodie, že mu mám chuť vždycky dát pusu. K tomu jsme sehnali do našeho filmu i dvě kapely, které sedí k náladě a k vyznění filmu: nevlídné a drsné krajině Islandu. Ve filmu zazní tři písně od skvělé kapely Kalle a hlavní singl je od kapely November 2nd, kterou jsem v mládí moc rád poslouchal, a najednou se ke mně takhle krásně vrátila a já jsem z toho nadšený jako malý kluk. Mám zkrátka štěstí.

Pokud byste měl pozvat v září diváky do kina na Minutu věčnosti, co byste jim vzkázal?

Minuta věčnosti je staromilský thriller, který dávkuje napětí až do poslední minuty a ve chvíli, kdy přijde první zlom, se v příběhu vše rázem změní a pravidla hry jsou náhle rozdaná jinak a vše spěje k nevyhnutelnému dramatickému konci.

-red-
připravila: A. Aronová
foto/video: CinemArt, Logline Production © 2021

%d blogerům se to líbí: