Kamera ze všech možných i nemožných úhlů snímá industriální kulisy severoirského Belfastu, než barvy vyblednou do černobílých odstínů a přesuneme se do cvrkotu ulice v rušném sousedství, kde se dospělí zastavují na kus řeči, zatímco děti si hrají kolem nich. Idealizovanou vzpomínku na dětství ale přeruší hozený molotov. Jsme totiž v létě roku 1969, kdy naplno propukly tamní náboženské a politické nepokoje, během kterých režisér a herec Kenneth Branagh byl nucen vyrůstat.
Egypt kontra Belfast
Právě vizuální stránka je navzdory silnému příběhu asi nejvýraznější stránkou komorního snímku, v jehož několika sekvencích lze sledovat, že lásku ke kinematografii v sobě malý Kenneth nosil už od dětství. Atmosférických černobílých odstínů se totiž obraz v Belfastu vzdává jen ve chvílích, kdy oči jeho dětského protějšku utíkají realitě do snového světa šedesátkových pohyblivých obrázků či divadlních představení.
Pastva pro oči
Branagh zkrátka jediný dialog nesmíná fádně a stejně jako ve svých komerčnějších projektech nachází stále nové a nové cesty, jak i nejobyčejnější záběr proměnit ve vizuální poetiku. V postprodukci pamatoval i na takové detaily, aby barevné plátno nechal barevně odrážet v očích či brýlích černobílé postavy. Radost pohledět.
Dětská optika navíc umožňuje využít neveselou realitu konce 60. let v Severním Irsku skutečně pouze jako kulisu bez potřeby ji pro příběh nepotřebně rozpitvávat. Scénář, který Branagh psal při rozjímání během prvních covidových lockdownů, není historickým rozborem, ale dramatem o dospívání a milostným dopisem rodnému městu, v němž očima rodáka i ta nejobyčejnější budova v sobě nese jistou krásu.
Herecká rodina
- Režie - 80%80
- Scénář - 70%70
- Kamera - 85%85
- Hudba - 65%65
- Herci - 70%70
Belfast (2022)
Belfast není sobeckou, do sebe zahleděnou artovkou, i tak si k ní ale řada diváků bude pravděpodobně hledat cestu složitě. Jako osobní a velmi lidské výpovědi z lásky k rodině, rodnému městu a filmům mu lze jen máloco vytknout - kromě místy poněkud teatrálních hereckých výkonů a toho, že se u filmu zkrátka tu a tam podíváte na hodinky. I tak ale opět není sporu, že Brannagh je fantastickým filmařem s jistým rukopisem a citem pro nesmírně poutavé vyprávění obrazem.
foto/video: CinemArt © 2022