Pokud si od rána nedopřáváte digitální detox, celou kauzu ohledně Willa Smithe a jeho proplesknutí moderátora Chrise Rocka již podrobně znáte, minimálně díky jedno z více či méně povedených memů, které již na sítích čile žijí vlastním životem. Skutečné problémy letošních Oscarů ovšem leží úplně jinde, a hollywoodští píáristé jsou nepochybně Smithovi za ujetí nervů a tím vzniklému zavrtění psem vlastně docela vděčni.
Problém nultý: Facka, co si ukradla všechen prostor
Ponechme stranou otázku, zda Smithova facka byla, či nebyla na místě, stejně jako fakt, že záznam z galavečera budí dojem, že herec se po prvotním pobavení vydal Rocka zpacifikovat až poté, co narážka na G.I. Jane nepadla na rodnou půdu u její adresátky. Jakkoli nepovedený a negentlemanský vtípek, navrch zbytečně zacílený do zjevně citlivých míst, šlo jistě odpálkovat s větší grácií či nadhledem, a někdejší Fresh Princ se mohl stát vítězem večera hned dvakrát.
Místo toho si Smith odnáší místo radosti z dlouho vyhlíženého, vydřeného a zaslouženého Oscara spíš hořkou pachuť, kterou zcela nerozpustila ani omluva a proslov o ochraně milovaných.
Celá aférka si od rána pro sebe krade nadmíru prostoru, a to nejen v bulvárních médiích a na sociálních sítích, ale i v seriózním zpravodajství, jinak věcně komentujícím výsledky 94. udílení cen Akademie. Na Smithův přešlap mířila i hned první otázka našeho pár minut trvajícího rozhovoru pro Radio Z, který jsme poskytli dnes odpoledne.
Je to pochopitelné, protože celebrity si na přímých přenosech prestižních galavečerů nedávají po hubě každý den. Že jsou letošní ceny pro jednotlivé filmy a tvůrce, včetně neobyčejně milé děkovačky neslyšícího herce Troye Kotsura a celkově dojemného dramatu V rytmu srdce, fackovací aférou trochu upozaděny, je jedna věc. Letošní Oscary ale především mají minimálně dva problémy integrálnějšího rázu, kterým by mělo být věnováno více pozornosti.
Problém první: Neúcta filmařům a úcta brakům
Začneme-li tím podružnějším, je jím snaha zvednou sledovanost ceremoniálu všemožnými prostředky, což letos vyústilo ve velmi diskutabilní dramaturgická rozhodnutí. Nejde ani o tolik oblíbené inkluzivní kvóty ani o konspiraci, že Smithova facka byla předepsaným scenáristickým vystoupením.
Ve snaze ceremoniál zkrátit se Akademie letos rozhodla hned několik náročných a uznávaných kategorií, jako je střih, výprava či zvuk, sfouknout v předtočených medailoncích ještě před začátkem přenosu. Je to jednoznačná neúcta vůči tvrdě pracujícím, ale méně viditelným profesionálům, bez kterých by žádné naše oblíbené snímky nikdy nevznikly. Navíc tento krok ke zkrácení celého večera nepomohl, i tak jeho stopáž překročila únosnou míru tří hodin.
Zařazena navíc naopak byla twitterová cena popularity nazvaná Oscars Fan Favourite. Snaha otevřít jinak subjektivně snobské ceny širší veřejnosti a dát šanci mainstreamovější tvorbě je sama o sobě v pořádku. Letošní vítězství rozostřeného zombie nesmyslu Armáda temnot a scény z jen těžko snesitelného nového sestřihu Ligy spravedlnosti je ovšem naprosto bizarní omyl, kterému dal za vznik toxický internetový fandom Zacka Snydera, mylně přesvědčený o režisérově nepochopené genialitě.
Není správně, je-li sebrán prostor již tak málo viditelným, záslužným technickým profesím, aby se mohli diváci na Twitteru poplácat po ramenou, že na Oscary protlačili libovolnou brakovou koninu.
Problém druhý: Konejte, zatímco držíme minutu ticha
Druhý, zásadnější problém večera ovšem souvisí s tématem, které jsou média i myšlenky většiny světa bohužel plny již měsíc. Ukrajiny je na nás moc, my víme. Jakkoli unaveni zprávami o válce ale můžeme všichni být a jakkoli by filmy a čtení o nich měly být eskapistickou oázou, kam se před podobnými problémy chodíme schovat, není možné se před nimi schovávat tak, jako se tomu stalo včera v noci v losangeleském Dolby Theatre.
Ačkoli někdejší herec a současný ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj dle dostupných zpráv úpěnlivě prosil Akademii o několik minut prostoru, při slavnostním ceremoniálu jej nedostal. Nepomohl ani apel původem ukrajinské herečky Mily Kunis či herce a režiséra Seana Penna, který již několik týdnů natáčí dokument o válce na Ukrajině přímo z místa a který pohrozil, že nebude-li Zelenskému prostor poskytnut, roztaví svou více než dekádu starou sošku udělenou za výkon v dramatu Milk.
Prostor pro Zelenského zemi se během večera omezil na minutu ticha obětem, paradoxně zakončenou apelem na svět, že by pro zlepšení situace na východě měl dělat víc.
Příští rok bude Smithova facka zapomenuta a během předávání 95. cen Akademie se bezesporu urodí nová mediálně vděčná senzace. Je to tak vlastně v pořádku, doufejme ale, že svůj prostor dostanou zase i ti, kteří si jej zaslouží.
Martin Mažári, Totalfilm.cz
foto: A.M.P.A.S., Know Your Meme, Netflix, Los Angeles Times
© 2022
