Recenze: Nezanechat stopy je bravurně nasnímaná výpověď o policejní brutalitě

Aerofilms uvádí do kin thriller o policejní brutalitě, která před čtyřiceti lety otřásla předrevolučním Polskem, její analogie ale lze dodnes sledovat různě ve světě. Druhý film festivalového oblíbence Jana P. Matuszyńského vypráví o maturantovi, kterého v roce 1983 policie ubila k smrti a poutavým způsobem zachycuje nálady, které přispěly pádu totalitního režimu… a vás by určitě neměl minout.

nezanechat-stopy

Když se 12. května 1983 mladý maturant Gregorz Przemyk ve Varšavě odmítl v souladu se svými právy legitimovat, netušil, že jde o osudnou volbu, která ho bude stát život. Mnohé detaily okolností, které jej stály život, že šlo o následky zbytí mladíka na policejní stanici však dnes takřka není pochyb. Kafkovský příběh o nepřiměřeném zásahu, v němž lze snadno vysledovat paralelu s nedávnou smrtí George Floyda, poskytl režisérovi dle jeho slov možnost nastavit režimu minulého století, ale i dnešní společnosti mnohoverstevnaté zrcadlo.

Scénáři, který se věnuje zejména Gregorzově matce, jeho kamarádovi a jedinému očitému svědkovi Jurkovi, osobnostem okolo hnutí Solidarita, ale i různým pohlavářům, snažícím se celý příběh i účastněné uštvat a zdiskreditovat, nelze upřít vyváženou perspektivu, která divákovi nenutí svůj postoj. Řadu komunistů a způsob vedení obhajoby příslušníků s Gregorzovou krví na rukou sice vykresluje s jistou ironií bruslící až na hraně cynického humoru, zároveň ale vykresluje např. ambivalentní postavu Jurkova otce, který ve snaze svého syna a nového nepřítele státu číslo jedna ochránit sáhne k dost nešťastným prostředkům. Na bývalý režim tedy skoro čtyřicetiletý režisér nahlíží se zaslouženým despektem, zároveň ale přistupuje k nelehké době s jímavou empatií. 

nezanechat-stopy

Zajímavým prvkem je i perspektiva filmu, když styčnou událost zbytí Gregorze vnímáme optikou svědka, který ale událost neviděl celou a přímo. Ač nejde o klasický whodunnit s jasnou identifikací zahradníka těsně před titulky, divák se v tu chvíli podobně stává aktivním účastníkem filmu, kterému není předkládána celá pravda a sám se musí rozhodnout, kde ji v plejádě interpretací a různorodě motivovaných postav spatřuje.

nezanechat-stopy

Nezanechat stopy je silně autorským snímkem po mnoha stránkách, nesmírně výrazným prvkem je pak jeho kamera. Bez okázalých manýrů dovede ohromit, ať už svými dlouhými záběry, kdy beze střihu sleduje po několik minut postavy procházející přeplněnými byty a vzájemně interagující, nebo třeba nachází nápadité kompozice pro tak všední výjevy, jako je vystoupení z auta, chůze centrem městě nebo jízda autobusem. Dobově autentický, zrnitý materiál sám o sobě automaticky nemusí znamenat výjimečnou podívanou a snadno se může stát samoúčelným pozérstvím, za pomoci kameraman Kacpera Fertacze ale režisér v neveselém příběhu prezentuje velice zajímavé vizuálno.

Hudba je pak možná místy repetetivní, ve své expresivitě ale napomáhá tísnivé atmosféře. Když pak zahraje ze starého magnetofonu ošuntělá nahrávka New Years Day od U2, dobovka přímo ovlivněná právě hnutím Solidarita, film jako by se na těch pár vteřin s Bonovým hlasem úplně rozsvítil.

nezanechat-stopy

Navzdory všem řemeslným kvalitám se v mysli diváka může zrodit otázka, zda nejsou zločiny komunistického režimu v bezpečí dneška již stokrát viděným námětem, či dokonce neobjevným, nadužívaným a snadným terčem. Přesah příběhu do současnosti, univerzálnost tématu a zmíněné zrcadlo, které režisér dle svých slov chtěl prostřednictvím filmu nastavit, jsou však na tyto úvahy  odpovědí.

  • Režie - 80%
    80
  • Scénář - 80%
    80
  • Kamera - 90%
    90
  • Hudba - 70%
    70
  • Herci - 70%
    70

Nezanechat stopy (2022)

Druhý film Jana P. Matuszyńskiho je autorsky silnou, přesvědčivou a po stránce kamery bravurně nasnímanou výpovědí o otřesném případu policejní brutality v Polsku 80. let, ovšem s mrazivými přesahy do současnosti.

78 %
Martin Mažári, Totalfilm.cz
foto/video: Aerofilms© 2022

Nezanechat stopy
Żeby nie było śladów

drama
Polsko, 2022, 165 min
Premiéra: 15. 5. 2022 Aerofilms
Režie: Jan P. Matuszyński
Předloha: Cezary Łazarewicz
Scénář: Kaja Krawczyk-Wnuk
Kamera: Kacper Fertacz
Hudba: Ibrahim Maalouf
Hrají: Tomasz Ziętek, Sandra Korzeniak, Jacek Braciak, Agnieszka Grochowska, Robert Więckiewicz, Tomasz Kot, Aleksandra Konieczna, Adam Bobik
Produkce: Leszek Bodzak, Aneta Cebula-Hickinbotham
Střih: Przemysław Chruścielewski
Zvuk: Jarosław Bajdowski, Kacper Habisiak
Scénografie: Paweł Jarzębski, Dorota Rakowiecka
Masky: Pola Guźlińska
Kostýmy: Małgorzata Zacharska