Naše paní doktorka: Vary se loučí s Evou Zaoralovou výstavou a projekcí Felliniho Silnice

Karlovarský festival se letos v březnu musel vyrovnat s velkou ztrátou. Na jaře odešla jeho dlouholetá umělecká ředitelka a blízká spolupracovnice Jiřího Bartošky dr. Eva Zaoralová. Festival přichystal výstavu fotografií v prvním patře hotelu Thermal a v rámci pocty dr. Zaoralové uvádí filmovou klasiku Silnice od Federica Felliniho. Na svou předchůdkyni na videu vzpomíná současný umělecký ředitel Karel Och a krátký osobní komentář připojuje také tisková mluvčí festivalu a spisovatelka Uljana Donátová.

Eva Zaoralová v roce 2015

Eva Zaoralová patřila společně s Jiřím Bartoškou dlouhou dobu k hlavním tvářím prestižního festivalu a u jeho nové éry byla od samého počátku na začátku devadesátých let. Ve funkci ji v roce 2011 vystřídal Karel Och. Svět filmových festivalů znala Eva Zaoralová velmi důvěrně i jako novinářka a kritička.

Zaoralová obdržela několik významných ocenění. Z rukou prezidenta Klause převzala medaili Za zásluhy, ocenění dostala i jako významná novinářka z canneského festivalu. Řád jí udělila i Francie.
Je autorkou nespočtu knih, spolupracovala i na dokumentu o karlovarském festivalu Filmová lázeň. Dlouhá léta také překládala.
Byla také šéfredaktorkou filmového časopisu Film a doba a přednášela na FAMU. Mnohokrát byla členkou porot nejprestižnějších světových festivalů.

Výstava fotografií s Evou Zaoralovou v prvním patře hotelu Thermal

Osobní vzpomínku na Dr. Zaoralovou připojuje i mimo jiné autorka textu k výstavě v hotelu Thermal Uljana Donátová:
Když vám ze života odejde člověk, k němuž jste měli blízko, prožíváte to na několikrát. Nejprve vás zastihne zpráva o jeho smrti, pak přijde definitivní rozloučení a nakonec situace, které vám jej připomínají.
Měla jsem to štěstí být v blízkosti Evy Zaoralové, umělecké ředitelky MFF Karlovy Vary, úžasné, zábavné, vzdělané, moudré a kamarádské ženy přes dvacet let. Podobné pocity spojené s jejím odchodem jsem asi prožila nejen já, ale mnoho z nás. Právě tady, v karlovarském hotelu Thermal, kde mívala svou kancelář a kam za ní chodívaly desítky lidí denně, se vás její nepřítomnost hodně dotýká. Ale když  člověk vidí, kolik lidí se zastavuje u výstavy na její počest, kolikrát v rozhovorech zaslechne nebo sám použije větu: „Co by tomu řekla Eva?“ nebo „Pamatujete, jak jsme s Evou mluvili o tom…“, tak je jasné, že lidé jako Eva Zaoralová prostě neodcházejí.

V sobotu 9. července se v rámci pocty dr. Zaoralové v Karlovarském městském divadle od 16 hodin promítá klasika od Federica Felliniho Silnice.

Silnice (La Strada) je film, který po celém světě proslavil nejen italského režiséra Frederica Felliniho, ale i samotnou italskou kinematografii. Tragicko-poetický příběh nešťastné lásky slaboduché, ale citlivé Gelsominy, hrubého Zampana a provokujícího Blázna nepřestává filmové fanoušky dojímat ani dnes. Anthony Quinn, představitel Zampana, nazval tuto postavu jeho nejvýznamnější rolí. Jako Gelsomina ve filmu excelovala Giuilietta Masina – Felliniho životní partnerka.

Silnice (foto: archiv)

Snímek pro Felliniho představoval přechod od neorealismu k jeho osobitému pojetí filmového vyjadřování. Podobně jako neorealisté vykresluje Fellini sociální realitu venkova, jímž putují jeho potulní cirkusáci, ale pomocí symbolů a odkazů k mýtům klade důraz na jejich vnitřní svět. Sám Fellini popsal Silnici jako „kompletní katalog celého mého mytologického světa a nebezpečný pohled do mého nitra, které v té době procházelo nebývalou proměnou.“

Cirkus a jeho rozmarný a neobyčejný život byl pro Felliniho jedno z nejoblíbenějších témat (někdo by mohl říct i posedlost). Cirkusové prostředí umožňuje divákům nahlédnout do Felliniho mysli a ukazuje, co ho inspirovalo a proč kejklířské umění, akrobaté, klauni, náladová fantazie a extravagance obklopující cirkus byly podle Felliniho dokonalou metaforou pro život samotný.

Silnice (foto: archiv)

Vznik snímku byl dlouhý a klikatý. Během výroby se vyskytly problémy, včetně nejistého finančního zajištění, problematického obsazení a četných zpoždění. Těsně předtím, než produkce dokončila natáčení, se Fellini nervově zhroutil.

Počáteční přijetí filmu bylo rozpačité a promítání filmu na filmovém festivalu v Benátkách vyvolalo ostrou kontroverzi, která přerostla ve veřejnou potyčku mezi Felliniho příznivci a odpůrci. Následně se však Silnice stala jedním z nejvlivnějších filmů, které kdy byly natočeny a doteď zůstává jedním z nejvíce ceněných děl filmové historie. V roce 1957 film získal Oscara za nejlepší cizojazyčný film. Silnice je také zařazena na seznamu „nejvýznamnějších filmů“ vydaných Vatikánem v roce 1995 na přání papeže Jana Pavla II. Konkrétně se nachází v kategorii filmů, významných svou morální hodnotou.

9D5 Sobota 9.7. 16:00 Karlovarské městské divadlo

redakce, Kateřina Slavíková, Uljana Donátová
foto/video: archiv, Film Servis Festival Karlovy Vary, Dino de Laurentiis Distribuzione, Totalfilm Media © 2022