Recenze: Dokument o Adamu Ondrovi přibližuje každodenní život horolezeckého génia

Přerývaný, ale soustředěný dech. Kudrnatý čahoun leží na zádech na žíněnce, zatíná štíhlé, dlouhé svaly a do vzduchu mává rukama a nohama, jako když leze pavouk. Do ticha tělocvičny pod lezeckou stěnou se zařezává jeho ikonický ryk, který vydává při náročných pohybech na stěnách, ale i při strečinku na zemi. Říká se, že když Adam Ondra leze, je to jako sledovat Jordana driblovat nebo Einsteina počítat. Nový dokument s podtitulem Posunout hranice se dívá pod pokličku nejen jemu jako sportovnímu fenoménu, ale i daním, které si takové mistrovství vybírá na jeho okolí.

Hned od úvodu v tělocvičně se jeví být výraznou devizou dokumentu hravá kamera. Režisér a kameraman Jan Šimánek je sám lezcem, a Adama Ondru sledoval na jeho cestě k manželství a olympiádě v Tokyu po tři roky, během čehož nacházel nové a nové úhly a způsoby, jakými jeho vertikální eskapády snímá. Umí v divákovi vyvolat pocit závrati, ukázat protagonistův oličej v extrémním detailu, když se mu chce dostat pod kůži, ale i nabídnout i perspektivu člověka, který v kontextu obrovité skalní stěny působí jako mravenec.

Dnes již dost okoukaným mluvícím hlavám se film vyhýbá a když už nechá Ondru mluvit do kamery, má tvář ironicky zabořenou v masážním lůžku. Režisér se svými protagonisty potřebné situace inscenuje, což samozřejmě u některých z nich vede k mírně strojenému přednesu, rozhodně ale nejde o nic zvlášť rušivého.

Začátek dokumentu dovede zaujmout ale nejen svým vizuálem; šikovně i reflektuje Adamovu introvertní povahu, protože do první promluvy na plátně uplyne hned několik minut. Režisér přesvědčivě kreslí portrét umíněného kluka, kterého na řeči neužije. Sám protagonista toho o sobě ve filmu ostatně takřka nic neřekne. Alfa a omega jeho života je na stěnách.

Film střídá malé, osobnější momenty s pohledy do velkých závodů, sledujeme jeho cestu na tréninzích a fyzioterapiích vstříc letní olympiádě v Tokiu, kde Ondra bojoval zejména s disciplínou lezení na čas. I díky prostoru věnovanému téhle Achillově patě dokument svého “mimozemšťana mezi lezci” a “lidského pavouka” slepě neoslavuje, ale ukazuje jako lidskou bytost, která se tváří v tvář chybám umí i pěkně frustrovaně vztekat. Křiku je ostatně v dokumentu víc, než v průměrném porodním videu.

Spoustu prostoru pak dostává i Ondrův vztah s partnerkou Ivou, který celý film rámuje. “Úspěchy jsi vlastně začal mít až se mnou,” podotkne uštěpačně v jedné ze svých prvních scén a jak děj plyne, dozvídáme se o kompromisech, které musela udělat ve vlastní lezecké kariéře, aby pár mohl spolu být. Posuzovat samozřejmě několikaletý vztah na základě sestříhaných a dramaturgicky vybraných pár desítek minut je nesmysl, při sledování se tak opakovaně dere na mysl otřepaná floskule, že za každým úspěšným mužem stojí žena. Tak či onak, vztahová linka vrcholící svatbou v horských kulisách dokumentu sluší, byť ji řada diváků namlsaných jen a pouze na horolezecké zákulisí bude možná považovat za nadbytečnou.

Adam Ondra: Posunout hranice (2022)

Film o nejlepším lezci v Česku a možná i na světě je slušným, hezky nasnímaným a svižným dokumentárním řemeslem. Sice toho neřekne Ondrovým fandům mnoho nového a nejde příliš do hloubky, jako zajímavá sonda do každodennosti takto vrcholového sportovce je film ale velmi fajn.

67 %
Martin Mažári, Totalfilm.cz
foto/video: Bontonfilm © 2022

Adam Ondra: Posunout hranice
Dokument
Česko / Itálie, 2022, 82 min
Premiéra: 27. 10. 2022 Bontonfilm
Režie: Jan Šimánek, Petr Záruba
Kamera: Jan Šimánek
Hudba: Nicola Segatta
Hrají: Adam Ondra, Iva Ondra
Střih: Josef Krajbich
Zvuk: Philippe Gozlan