Fabelmanovi: Filmy očima Stevena Spielberga jsou sny, na které se nezapomíná (recenze)

Píše se rok 1952 a rodinka Spielbergových vyráží na promítání filmu Největší představení na světě. Pro osmiletého Stevena je to vůbec první návštěva kina, a stopadesátiminutový barevný spektákl jednou provždy předurčí jeho životní dráhu. Od toho studeného večera uběhlo sedmdesát let a do kin vstupuje Spielbergův dosud nejosobnější, silně autobiografický a dost možná i nejsrdečnější snímek.

S kousky jako je E.T., Jurský park, Indiana Jones, Čelisti, Terminál nebo třeba Válka světů se režisér stal bezesporu jedním z největších vypravěčů a univerzálně nejmilovanějších filmových tvůrců historie. Jak sám říká, do svých filmů vždy otiskne kus sebe, jeho filmy v čele s Poslední křížovou výpravou třeba opakovaně prostupuje motiv nelehkého vztahu s otcem. O svém soukromí přesto přímo dosud netočil, ani o něm často nemluví.

V příběhu o svém dětství stráveném ve třech ze Spojených států svou rodinu překřtil na Fablemanovy, v příběhu o chlapci Sammym a jeho lásce k filmu ale divákům nabízí krom svého stylizovaného vzpomínání i srdce na dlani. Jako by si Spielberg s notnou mírou nostalgie, lehounkého patosu a idealizace svých dětských let Fabelmanovy točil v první řadě pro sebe – podobně, jako si Quentin Tarantino splnil před lety sen realizací Tenkrát v Hollywoodu. Mohou si to koneckonců oba dovolit.

Rodinný film

Už loňské West Side Story přitom bylo naplněním Spielbergova dlouholetého filmařského snu, když si poprvé za svou kariéru vyzkoušel muzikál na ničem menším, než je jedna z nejmilovanějších žánrových značek. Stejně jako před rokem i za celou svou kariéru pak režisér zase jednou u Fabelmanových prokazuje svůj talent objevovat pro svět nadané mladé herce. Gabriel LaBelle, který Spielbergovo mladé filmové já ztvárňuje, je neokoukanou tváří, kterou si ze skoro pět let starého Predátora asi nepamatujete, případně ji vidíte i vůbec poprvé; jeho procítěný, nevinný výkon v roli srdečného, cílevědomého, citlivého Sammyho je ale perfektní.

Potěší i Seth Rogen, který zde sice ztvárňuje pro sebe typicky hřmotného strejdu, vzhledem k tématu a Spielbergově režii roli ale pojímá podstatně civilněji a méně třeskutě, než ve svých trhlých komediích.

Celý film si pro sebe každopádně kradou představitelé Sammyho a Stevenových rodičů, Paul Dano a Michelle Williams. Flegmatický, analyticky smýšlející inženýr i jeho éterická, umělecky založená žena tvoří tak unikátní dynamiku, že není divu, že se uprostřed ní zrodil tak špičkový režisér. Oba zaujmou zejména několika výraznými manýry a dikcí, dost možná proto, že si Spielbergova selektivní paměť tyto vlastnosti z dětství okolo rodičů nejvíc vybavuje.

Podobným závojem nostalgie a jistého filtru očima dospívajícího chlapce je zahalen celý film. Koneckonců i jeho první láska v podání Chloe East ve filmu vystupuje jako poměrně jednoduchá komická postavička, cáklá pámbíčkářka, která před prvním polibkem provolává cosi o tom, že Ježíš je sexy. Těžko se za tuhle mírnou reduktivnost ale na Spielberga zlobit. Podobnou stylizací postav v modelové figury je nasáklá celá jeho tvorba, o přílišný realismus ve své práci s postavami ani tentokrát neusiluje. A navíc určitě není sám, kdo na bývalé partnery z dětství po letech vzpomíná už jen jako na lehce ulítlé podivíny.

Útěk nikam

Spielberg jako milovník filmu točí pro milovníky filmu. S láskou vzpomíná na svoje první kamery; ukazuje divákům svět filmovou optikou, kterou vnímá nejen jako způsob vidění světa, ale i jako terapii; filmy ve své novince skrze postavy své maminky popisuje jako sny, které nezapomínáme. Radost ke konci udělá i jeden z nejvydařenějších meta vtípků a pomrknutí na diváka, co si z poslední doby pamatujeme.

Cinefilštější diváky Fablemanovi potěší dobovými kinematografickými reáliemi nebo libováním si v trikařině v době, kdy CGI ještě bylo pohádkou daleké budoucnosti. Nahlédneme totiž do zákulisí Spielbergových prvních, amatérských, krátkometrážních snímků, točených s kamarády pro kamarády. Už v nich prokázal svůj občasný sklon k filmové brutalitě a prolévání umělé krve, hlavně ale svou bezbřehou fantazii a hračičkovství.

Pořádné žrádlo je třeba scéna, ve které Sammy jízdou točí reakční záběr na vojáka, hledícího strnule do dálky… než se kamera otočí a odhalí desítky jeho padlých spolubojovníků. Spielberg snímá své mladší já a jeho práci s kamerou tak, aby odhalení mrtvých těl zafungovalo i na současného diváka Fabelmanových úplně stejně, jako na tehdejšího diváka jeho studentského filmu, a ukazuje zároveň i samotnou tvorbu takového záběru. Pokud vám tento odstavec nedává smysl, stačí vědět, že zajímavěji to, že někdo něco točí, snad nikdy nikdo nenatočil. Ve vyprávění obrazem je Spielberg zkrátka mistr.

I bez toho všeho ale nabízí dostatečně univerzální a procítěný rodinný příběh, aby rezonoval takřka s kýmkoli. Vypráví o snaze naplnit otcovy ambice, o snaze plnit si sny, o snaze zapadnout, o snaze najít štěstí a neublížit u toho moc lidem okolo.

Je pravda, že po celou dobu kloužeme lehce po povrchu; motivace postav jsou jasné, dost zřetelně je i nahlas koneckonců artikulují. Když se v půli filmu provalí něčí nevěra, divák o ní má jasno už několik desítek minut, a nepříjemné překvapení tedy s protagonisty nesdílí. Spielbergova tvorba nicméně nikdy neměla ambici hrát si na nepřístupnou hru metafor, nehledá ani novátorsky sofistikované vypravěčské postupy. Spoléhá se na nesmírně precizní, staromilskou, již tolikrát osvědčenou filmařinu. Tahle povědomost, doslovnost a přímost jsou i ve Fabelmanových jednou z jeho největších diváckých zbraní.

I díky nim pak mamutí stopáž, shodou okolností stejná jako v případě Největšího představení na světě, uhání kupředu jak vlak.

  • Režie
  • Scénář
  • Kamera
  • Hudba
  • Herci

Fabelmanovi (2022)

Když Steven Spielberg, potažmo Sammy Fabelman, konečně dorazil do Hollywoodu, dostalo se mu zvláštní rady. Když je horizont v obraze úplně nahoře nebo úplně dole, vypadá to dobře. Fabelmanovi možná mají pomyslný horizont většinou spíš tak nějak uprostřed, tohohle režiséra ale na okázalá gesta a pozérské metafory nikdy neužilo. V centru jeho filmů, tak milovaných, jsou silné postavy, jejich vztahy a jejich lásky a trápení. Spielbergův dosud nejsrdečnější, silně autobiografický film v tomto ohledu exceluje.


Martin Mažári, Totalfilm.cz
foto/video: Vertical, Unviersal © 2022

Fabelmanovi / The Fabelmans
Drama
USA, 2022, 151 min
Premiéra: 24. listopadu, Vertical Entertainment
Režie: Steven Spielberg
Scénář: Steven Spielberg, Tony Kushner
Kamera: Janusz Kamiński
Hudba: John Williams
Hrají: Michelle Williams, Paul Dano, Seth Rogen, Gabriel LaBelle, Mateo Zoryon Francis-DeFord, Keeley Karsten, Alina Brace, Julia Butters
Produkce: Tony Kushner, Kristie Macosko Krieger, Steven Spielberg
Střih: Sarah Broshar, Michael Kahn
Zvuk: Brian Chumney, Andy Nelson, Gary Rydstrom
Scénografie: Rick Carter, Karen O’Hara
Kostýmy: Mark Bridges