Režisérka Clara Stern: Na tenkém ledě je o odvaze, jak se stát sama sebou (rozhovor)

06. 11. 2022

Potkaly jsme se v kavárně Kina Lucerna, kam dorazila po festivalové diskuzi na Mezipatrech o zobrazování sexuálních scén ve filmech. Její debut Na tenkém ledě (Breaking the Ice) s lehkostí a přirozeností kombinuje křehkost intimních scén a hrubost zápasů na hokejové ploše. Rakouská režisérka a scenáristka Clara Stern zaujala domácí i světové publikum už svými krátkými filmy. Její první celovečerní film zkoumá, jestli se dvě osoby s radikálně odlišnými přístupy k životu můžou dokonale sehrát.

Clara Stern

Snímek sleduje příběh zodpovědné a přísné kapitánky hokejového týmu Miry, která svůj osobní život posadila na střídačku. Vše se změní s příchodem nové útočnice, živelné Theresy.

Jaká byla cesta vašeho filmu na plátna kin?

Byl to dlouhý proces. Utvářet hlavní postavu a vyvíjet scénář a jsem začala už v době, kdy jsem natáčela krátké filmy, někdy kolem roku 2015. Bod zlomu přišel s mým absolventským krátkým filmem Mathias, který jsem uvedla i tady na Mezipatrech v roce 2018. Mathias měl úspěch, hodně jsem cestovala (snímek měl 50 projekcí na mezinárodních filmových festivalech, pozn. red.). A začala jsem spolupracovat s produkční společností, které se má dosavadní tvorba líbila a producenti projevili zájem o můj celovečerní film. Hodně jsme spolu konzultovali scénář. Finance jsme sháněli od roku 2018. V lednu 2021 jsme měli potřebné prostředky pro vznik filmu a tři měsíce do natáčení. Postprodukce trvala rok, a letos v červnu byl film uveden ve světové premiéře na festivalu Tribeca v New Yorku.

Na tenkém ledě

Proč jste si vybrala zrovna prostředí ženského ledního hokeje? Máte k tomuto sportu blízko?

Od začátku jsem věděla, že hlavní hrdinka bude profesionální sportovkyně. Chtěla jsem, aby bylo uvěřitelné, že se jí příliš nedaří verbalizovat své potřeby a pocity. Má ale jiný způsob, jak se vyjádřit. A tím je sport, a to týmový, není osamělá běžkyně. Mira chce být součástí komunity a zapadnout mezi ostatní, ale neví si s tím rady. Trápí se tím, jestli ji ostatní mají rádi.

Přišla jsem na to, že tím správným sportem pro můj film bude hokej, protože je rychlý, odvážný, energický, někdy i brutální a napínavý. Hokejistky se po ledové ploše pohybují skoro jako kdyby byly součástí jakési choreografie. A líbí se mi, že je to sport, kde ženy nemusí odhalovat svou kůži. Víte, u mnoha sportů jsou ženské dresy a sportovní oblečení tolik odlišné od mužského, jsou třeba o hodně kratší.

V případě fotbalu, basketbalu a volejbalu jsou ženy sexuálně objektivizovány. U hokeje mají hráčky ochranné pomůcky a vybavení v podstatě identické jako muži. Hokejistky jsou sexy, protože z nich čiší síla a ne proto, že by byly objektivizovány. Jejich výstroj je tak trochu brnění, ochranná skořápka. Ale také bariéra, z níž se snaží hlavní hrdinka osvobodit. I led sám o sobě dokáže být drsný, mohou se na něm stát různá zranění. Má v sobě ale i určitou křehkost, když taje, je možné na něm jen tak lehce plout… Tahle metafora, která ten sport vystihuje, se mi líbila!

Setkání s diváky filmu Na tenkém ledě

Předpokládám, že vzhledem k tomu, jak jsou scény z tréninků a zápasů ve filmu dynamické, jste do některých rolí musela obsadit profesionální hokejistky?

Ano. Ale představitelky dvou hlavních postav, Miry a Theresy, jsou herečky. Rok před tím, než se začalo natáčet, jsme věděli, že je budou hrát Alina Schaller a Judith Altenberger. Obě začaly trénovat lední hokej. Tréninky jim pak přerušilo období covidu. Když pak bylo jasné, že budeme moci natáčet, trénovaly dvakrát až třikrát týdně na ledě a mimo to měli i fitness trenéra, aby jim pomohl s přípravou na fyzickou zátěž, která byla při natáčení scén na ledové ploše nevyhnutelná. Chtěla jsem, aby zvládly suverénně začít bruslit, když jsme je zabírali v detailu. Zbytek týmu, který divák vidí na ledě i v hokejové šatně, byl složen z hráček rakouského národního týmu a z jejich soupeřek.

Bylo náročné režírovat neherečky, které jsou sice zkušené hokejové profesionálky, ale před kamerou jsou nováčky? Jaké to pro ně a pro vás bylo?

Důležitý byl proces castingu, sestavovali jsme různé skupinky. Některé hráčky se znaly dobře, protože hrály ve stejném týmu, jiné byly z dalších rakouských měst a týmů. Alina Schaller, představitelka hlavní role, to jednou řekla moc pěkně: na ledě jsou obě herečky amatérky a hokejistky profesionálky. A při scénách v hokejové šatně je to zase naopak. Líbil se mi ten balanc a rovnováha, která se vytvořila. Všechny se snažily co nejlépe spolupracovat. A samozřejmě při režírování amatérů je dobré jim dát takové herecké úlohy, které jsou blízké jejich povaze, aby i jednání na kameru bylo podobné tomu, jak se chovají ve svém životě běžně.

Název týmu, pod kterým filmové hrdinky hrají je Dragons (Draci). Je to vymyšlené nebo reálné jméno některého z ženských rakouských hokejových týmů?

Vymysleli jsme si ho pro potřeby filmu. Na jihu Rakouska existuje tým, který má sice draka ve svém názvu (HC Dragons Kufstein, pozn. red.), ale není to velký hokejový klub. Chtěli jsme do najít nějaké pohádkové, fantaskní zvíře, líbilo se nám, že příliš neevokuje mužskou ani ženskou stránku. Připravili jsme i potřebnou týmovou vizuální identitu, náš kostýmní výtvarník navrhl dresy a mikiny.

Fantaskní je do určité míry i postava bratra hlavní hrdinky, Paula, který na sebe bere různé identity a proplouvá večírky.

Paula jsem vždycky viděla jako Bílého klauna. V jeho životě je spousta smutku, ale on se přesto snaží rozveselit ostatní. I já a můj bratr to tak v soukromí máme. Neradi vidíme, když se lidé kolem nás trápí a snažíme se je z jejich smutků vyvést. Vůbec dynamika sourozeneckého vztahu je pro mě zajímavá… Mira a Paul jsou dvě strany jedné mince. Ani jeden není úplně v pohodě. Je až nezdravé, jak je Mira akurátní a přehnaně zodpovědná. Může to vypadat, že je nudná, ale není to tak, má zkrátka své strachy. Přísně dodržuje pravidla, její bratr si ale tvoří vlastní. Vypadá to, že Paulovi je jedno, co si o něm druzí myslí. Ale není to tak docela pravda. Sourozenci v mém filmu jsou velmi rozdílní, ale mohou se učit od sebe navzájem. Paul je pro Miru takový katalyzátor. Myslím, že je ale důležité si uvědomit, že Mira se chce změnit a na změně pracuje. Paul o ni nestojí.

Mezi triem hrdinů Mirou, Theresou a Paulem je při jejich společných scénách skvělá energie a chemie.

Hledání představitelky Miry bylo na dlouho. Alina Schaller, která roli dostala, může potvrdit, že se na casting neustále vracela, absolvovala několik kol. Chtěla jsem vybrat opravdu pečlivě. Postava Miry je velmi mnohovrstevnatá, v rámci příběhu hraje hned několik rolí. Osciluje mezi ženskou a mužskou stránkou, hledá svou genderovou identitu. Je to velmi náročný herecký úkol. Chtěla jsem najít takovou herečku, která v sobě dokáže najít ženský a mužský hlas. A role Theresy vyžadovala vyrovnanost. Nepotkala jsem mnoho lidí, v jejichž přítomnosti se cítíte okamžitě uvolněně a tedy i příjemně – protože z nich cítíte, že vás nebudou soudit. Jen lidé, kteří si nejsou jistí sami sebou nebo se bojí se doopravdy projevit, mají tendenci soudit ostatní. Je to snazší, než se otevřít. Theresa je taky silná postava… A samozřejmě mezi sebou musely mít představitelky Miry a Theresy tu správnou chemii, zkoušela jsem sestavit různé varianty, aby bylo uvěřitelné, že se do sebe ty dvě mohou zamilovat. A že to bude funkční i ve vztahu k Paulovi.

Z diskuze o sexuálních scénách na Mezipatrech

Co od herců požadujete, když je režírujete?

To je vážně dobrá otázka! Už od příprav je pro mě důležité, aby herci znali mou vizi, celý příběh a také důvody, proč se postava chová, tak jak se chová. To všechno chci dostat k divákům a herci mou představu přenáší dál. Během zkoušek se tedy s nimi hodně bavím. Stavíme společně postavu a její vztahy. Říkáme si věci jako: „Tohle je chvíle, kdy si Mira dovolí se začít usmívat a otevřít se.“

Co je pro vás jako scenáristku a režisérku nejdůležitější sdělení, které Na tenkém ledě otevírá?

Nejsem sice hokejistka a moje rodina nevlastní vinařství, ale Na tenkém ledě obsahuje určité autobiografické prvky. To hlavní poselství, které jsem chtěla do filmu dostat, je pro mě cesta, jak najít odvahu být doopravdy sama sebou a otevřít se. Mira je v závěru filmu teprve na jejím samotném začátku…

Váš film se nyní promítal na několika mezinárodních festivalech, co vás s ním dále čeká?

Minulý týden jsem ho představila na filmovém festivalu v Tel Avivu a po účasti na filmových festivalech se teď spíš připravuji na domácí premiéru. V Rakousku jde Na tenkém ledě do kin 25. listopadu, chystám se ho uvést v několika městech. Moc se těším na to, až konečně svůj film ukážu doma. Jsem zvědavá, jaké ohlasy bude mít od diváků a odborné veřejnosti. Navíc velká část mé rodiny a kolegů z filmového štábu ho ještě neviděla. Jsem tedy trochu nervózní, ale zároveň se na následující týdny moc těším.

Clara Stern na Mezipatrech 2022

Pracujete teď na něčem novém, anebo se chystáte si trochu odpočinout?

Nemyslím si, že by teď byl vhodný čas na pauzu, na natočení svého celovečerního debutu jsem pracovala dlouho a tvrdě. A konečně se mohu živit natáčením filmů. Píšu několik nových věcí, některé s dalšími lidmi. Úzce spolupracuji s kameramanem, který se mnou dělal už můj krátký film Mathias a nyní i Na tenkém ledě. Vyvíjíme spolu seriál a pracuji i na dalších dvou scénářích. V lednu budu v Rakousku režírovat televizní film, tak se na to připravuji, nabídka přišla před dvěma týdny. Připadám si jako zahradnice, která zasadila několik sazenic a uvidí se, co z nich vyroste.

Co pro vás osobně znamená spojení „prolomit ledy“, tedy metafora názvu?

Prolomit by se měla nekonečná očekávání ostatních, jací máme být. Ta očekávání ostatně vychází často z rodinného zázemí nebo genderové identity. I sociální sítě nám říkají, jak máme vypadat, jak se chovat, jak vyjadřovat svůj gender. Vnímám velký tlak, který by bylo dobré změnit. Chtěla jsem, aby můj film inspiroval v tom, že lze prolomit to, co je špatné. I když je všude kolem spousta strachu, ať už z budoucnosti, klimatické změny, války… Je tolik témat, které má generace a i ty mladší řeší. Jak bude svět vypadat za pět let? Ten strach může být hybatelem změny, jak se vymanit z toho, v čem nám není dobře. Měli bychom ho využít jako hybnou sílu k prolomení očekávání, útlaku, genderových rolí a osvobození se z nich.

Na tenkém ledě je na Mezipatrech v Mezinárodní soutěži celovečerních filmů.