Recenze: Největší dar má dobré nápady, ale v provedení pokulhává

Jen málo novodobých českých pohádek se obejde bez čertů, princezen nebo čarodějů. A vzhledem k tomu, kolik jich každoročně dostáváme, je cokoliv nevšedního vítaným osvěžením. Přesně tak se na první pohled tváří Největší dar, pohádka situovaná ne na hrad či zámek, ale do hlubin valašských lesů. Tam ještě před příchodem křesťanství vládli pohanští bohové a stejně jako mezi běžnými místními vesničany také mezi nimi panovaly věčné neshody a sváry. Bohužel právě nápaditému konceptu ale film vděčí za většinu svého prvotního šarmu. Pod líbivým obalem se totiž skrývá tuctový příběh, který by se možná lépe vyjímal na televizních obrazovkách.

Na území Valašska až donedávna bedlivým okem dohlížel nejvyšší bůh Svarožic (Bolek Polívka). Jeho hlavním úkolem bylo dohlížet ze svého posvátného dubu na bohy jara, léta, podzimu a zimy, aby si vždy v patřičný čas předali žezlo a vystřídali tak na Valašsku roční období. Poslední dobou ale touží Svarožic hlavně po chvilce klidu a Morena, hamižná bohyně zimy (Zuzana Slavíková), vidí v jeho nedbalosti příležitost. Rozhodne se tedy s pomocí svého syna Smrťáka (Petr Vančura) uvrhnout na vesničany a farmáře věčný mráz. K tomu ale potřebuje moc jarní bohyně Vesny (Sabina Rojková).

Nápad je jen začátek

Na papíře tedy nezní Největší dar vůbec špatně a potenciálem přímo přetéká. Úvodní minuty pak na poměry rodinných pohádek sklouznou až do nečekaného temna a líbivé animované intro uvádějící diváka do hierarchii pohanského božstva skutečně dodává naději, že máte před očima budoucí klasiku ve stylu S čerty nejsou žerty nebo Jak se budí princezny. Z prvotního optimismu ale brzy vystřízlivíte. Většina příběhu má totiž daleko více společného s ohranými pohádkami na zakázku, které každé Vánoce posílají do éteru všechny televizní stanice.

Pantheon slovanských bohů přitom mohl Největší dar vyzdvihnout nad konkurenci i s prstem v nose. Většina bohů ale po svých mytologických protějšcích zdědila možná tak jméno. Bohyni Morenu by v rámci příběhu šlo bez potíží nahradit čarodějnicí či ledovou královnou a nebylo by třeba cokoliv měnit. Černobog, bůh zla a sváru v podání Jiřího Dvořáka, by zapadl hned po bok kteréhokoliv zlého černokněžníka. Čtyři bohyně ročních období jednu od druhé odlišuje možná tak barva oblečení a většina ostatních bohů jako věhlasný Radegast ztvárněný Pavlem Novým nebo Polívkův Svarožic se na plátně neohřejí ani pět minut. Trochu osobnosti a potřebného vtipu pak svému poťouchlému Smrťákovi dodal alespoň Petr Vančura.

Obilí zlátne… Až na ten sníh!

Zápletka jako taková pak o moc objevnější není. Příběhový potenciál bohů je z velké části nevyužitý a zůstává nám ohraný boj zimou posedlé zlé babizny proti dobrotivým valašským vesničanům bránícím svou úrodu a živobytí. Láska a smích triumfuje nad zlomyslností a darebáci jsou potrestáni.

Mluvíme tu samozřejmě o pohádce, od níž se podobné věci očekávají automaticky. Když ale měli tvůrci v rukou originální námět o slovanských bozích, zamrzí, jak moc se o klišovitou dějovou výstavbu opírají. Šablonovitému příběhu pak bohužel nepomáhají ani mnohé herecké výkony, které by se svou teatrálností možná lépe vyjímaly na divadelních prknech. Občasné náhledy do valašské kultury a tradic nejsou vůbec marné, stejně jako u bohů se ale nabízí otázka, proč je nerozpracovat více a podrobněji.

Peníze by na to totiž evidentně byly. Technicky si totiž Největší dar udržuje relativně dobrou úroveň. Vizuální efekty na rozdíl od mnohých podobných pohádek nijak nevyčnívají a film jich užívá svědomitě. Konkrétně práce se sněhovou pokrývkou, ať už skutečnou či digitální, si zaslouží pochvalu. Povedl se také hudební doprovod, jeden z posledních projektů nedávno zesnulého umělce Davida Stypky. Jako skladatel se svého úkolu zhostil obstojně a původní písničky, které pro film vytvořil, dodávají alespoň trochu potřebné atmosféry a dramatického spádu.

  • Režie
  • Scénář
  • Kamera
  • Hudba
  • Herci

Největší dar (2022)

Největšího daru je veliká škoda, jelikož z něj skutečně mohlo být něco speciálního. Téma bohů starých Slovanů je prakticky nedotčené nejen v rámci pohádek, ale i celé české filmové tvorby, a mohlo vydat na parádní a nápadité dobrodružství pro celou rodinu. Kvůli nedopečenému scénáři ale film nejspíš zapadne mezi celou řadu českých pohádek, které se ze studií valí jako na výrobním pásu. A to prostě zamrzí.


Petr Schön, Totalfilm.cz
foto/video: Bontonfilm © 2022

Největší dar
Pohádka
Česko, 2022, 95 min
Režie: Daria Hrubá, Marta Santovjáková Gerlíková
Scénář: Daria Hrubá, Pavla Horňáková
Kamera: David Ployhar
Hudba: David Stypka
Hrají: Boleslav Polívka, Anna Polívková, Chantal Poullain, Sabina Rojková, Radek Melša, Jiří Dvořák, Zuzana Slavíková, Petr Vančura
Střih: Monika Hlavatá
Zvuk: Ondřej Muška