Úsvit je výrazně estetický film, tvůrci včetně architekta mysleli na každý detail (video)

Do kin vstupuje další z výrazných českých snímků, které se poprvé představily na letošním karlovarském festivalu. Dobové kriminální drama Úsvit natočil jako svůj druhý film producent a režisér Matěj Chlupáček. Eliška Křenková v hlavní roli těhotné lékařky přijíždí na sklonku 30. let se svým manželem, ředitelem továrny, vystavět v Tatrách po vzoru Zlína pokrokové město Svit. Jejich plán ale naruší záhadný nález a příjezd tajné policie. Výraznou tvář filmu mimo jiné otiskla i práce architekta Henricha Borárose. Úsvit je velmi silný nejen příběhově, ale zejména vizuálně. Pro film vznikl i obří detailní architektonický model v měřítku 1:7.

Úsvit se odehrává ve 30. letech minulého století ve městě Svit pod Tatrami, které přichází ze Zlína vybudovat baťovci doslova “z ničeho”. Město Svit je ale dnes k nerozeznání od původní podoby. Jak jste si poradil s tím, že svět, ve kterém se film odehrává, už prakticky neexistuje?

S tím, že dobová architektura i reálie mizí raketovým tempem, se setkávám dnes už skoro u každého dobového projektu. Překvapivě je ale mnohem těžší dát dohromady architektonický koncept odehrávající se v blízké minulosti, než třeba u filmu z období baroka. Tím těžkým úkolem nebylo ani zreplikovat dobové baťovské město, ale stvořit Svit ve výstavbě. Rozestavěné funkcionalistické město – silnice jen z hlíny, nedokončené betonové základy, pár hotových dvojdomků, prostě tatranský western z 30. let 20 století. Potřebovali jsme vytvořit dynamickou atmosféru vizionářské doby. Spojovali jsme lokace zdánlivě nesourodé, i stovky kilometrů od sebe, postavili jsme křižovatku a přízemí Společenského domu na zelené louce, které jsme propojili s obřím modelem v měřítku 1:7. Vytvořili jsme vlastně nikdy neexistující skladbu architektury, filmový svět, která svojí atmosférou připomíná dobu baťovského rozkvětu na Slovensku.

Úsvit – model města (foto: Stanislav Honzík)

Práce s modely je obzvlášť v amerických filmech vcelku běžná, a to nejen u starších filmů. Tento přístup dodnes používají velkorozpočtové filmy jako Indiana Jones nebo Star Wars. Jaká pro vás byla tato zkušenost a je v něčem lepší, než si chybějící dekorace vytvořit v počítači?

Já jsem měl se zmenšenými kulisami a modely měst zkušenost už před Úsvitem. Modely se ve filmech používají dodnes, když potřebujete vytvořit neexistující svět, či svět přesahující rozměry, které by se dali postavit v reálných kulisách. Je to ale paradoxně dražší a časově i prostorově náročnější, než počítačové 3D modely rodící se v procesoru superkompů, uložené na cloudu. Hodinářská modelářská práce má jinou poetiku než počítačový model, promítne se do ní ruční práce umělců, osobitý vklad sochaře, patinéra… Svou roli tu mají i chyby – i jimi vzniká něco originálního, výjimečného.

Ve filmu se objevuje několik různých lokací, které dohromady tvoří město Svit. Jen Společenský dům, ve kterém se ve filmu odehrává několik scén, je složen z několika míst po celé České republice i Slovensku. Jak bylo náročné vše spojit dohromady tak, aby divák nepoznal, že přeskakuje mezi několika místy?

Hledali jsme vizuálně výrazné prostory, které by pocitově umocnily akci, která se v nich odehrává. Vytvořili jsme docela odvážnou scénickou skládačku z lokací, které sice dobově byly „správně“, ale nakonec nebyly pospolu v jedné budově, ani ve stejné čtvrti. Třeba exteriér Společenského Domu je příkladem citlivě zkolážovaného proskleného Památníku Tomáše Bati ve Zlíně, výkresově původního Spoldomu ze Svitu s fiktivním náměstím a s kruhovým objezdem postaveném jako kulisy v Dřísech, s Tatrami v pozadí.
Vždy jsme se snažili najít, či vytvořit nějaký propojovací element, který by ty vzdálené prostory spojil – tvary, obrysy architektury, okna, dveře, vzory, barevnosti. Jedním důležitým propojovacím elementem bylo i Helenino auto.

Úsvit (foto: Bontonfilm)

Uprostřed filmu se dostaneme do pro hlavní postavu zcela cizího prostředí – na původní slovenskou vesnici, kam žádná baťovská modernizace nedorazila. Mezi touto sekvencí a zbytkem filmu je cítit ohromný kontrast. Podle čeho jste vesnici hledal a jak moc jste ji musel měnit pro film?

Věděli jsme, že vesnici musíme najít a natočit na Slovensku. Vybrali jsme nakonec skanzen Muzeum slovenskej dediny u Martina. Líbil se nám svou grafičností, přehlednou až naplánovanou dispozicí, dlouhou příjezdovou cestou s dřevěným kostelíkem na konci. Není to původní vesnice, je to muzejní expozice, uměle složená kompozice lidové architektury na kopci za městem. Museli jsme do ní vdechnout život. Cesta na náves byla panelová cesta, dědictví minulého režimu, kterou jsme vysypali hlínou, vyrobili si do ní koleje po žebřiňácích, museli jsme zabydlet prostory kolem domů při cestě, aby to připomínalo atmosféru začátku minulého století na chudém venkově. Pracovali jsme až
s pohlednicově čistým vizuálem „původního“ světa, kde je vše zdánlivě na svém místě už staletí.

Úsvit – na place v dubnu 2022 (foto: Barletta CZ)

Ve filmu je dominantní modrá barva jakožto rozeznávací znak hlavní postavy, baťovské ženy jsou oproti ní celé v různých tónech červené a svět, který Helenu obklopuje, zase definuje všudypřítomná zelená a cihlová. Pracujete často s barvami ve filmu jako s prostředkem, který má nejen podporovat vizuální stránku filmu, ale i reflektovat postavy samotné?

Barvy vytvářejí filmovou atmosféru, ovlivňují i bytí postav v příběhu, v podstatě celé dílo. Vždy beru barvy do hry s velkým respektem. Jako divadelní scénograf jsem mnohokrát pracoval s výraznou barevnou stylizací na jevišti, ale ve filmu není tak časté zredukovat barevnou škálu na minimum. V Úsvitu naše stylizace podtrhuje charaktery i pocity postav, sociální zařazení, uniformitu jak v architektuře, tak v kostýmech.

I automobil hlavní postavy je modrý. Jedná se o model, který skutečně existoval, anebo jste si ho vytvořili pouze pro film samotný, aby ladil
s barvou hlavní postavy Heleny?

Automobil Heleny byl existující model kopřivnické automobilky, Tatra 57, vyráběná mezi roky 1931–1948. Majitel veteránu nám posvětil „netovární“ barvu slovy, že se dělaly i barvy na zakázku. Takže tmavě hnědé auto jsme přelakovali na tyrkysovou modrou. Barva je reflektuje styl hlavní postavy, Heleny. Je to vlastně Helena, která vyčnívá z řady, která je odvážná, je jiná.


Film produkovala Maja Hamplová, která má na producentském kontě například výrazný Voyo počin Iveta a je velmi často využívanou castingovou režisérkou. Silný tvůrčí tým doplňuje scenárista Miro Šifra (Rédl) nebo kameraman Martin Douba (Chvilky). 

V dramatickém příběhu si spolu s Eliškou Křenkovou zahráli Miloslav König, Milan Ondrík, Marián Mitaš, Luboš Veselý, Martha Issová, Ladislav Hampl a další.
Do českých kin snímek vstupuje ve čtvrtek 5. října.

-red-
foto/video: © Barletta, Bontonfilm © 2023