Království nebeské, Poslední souboj, Gladiátor. Oscarový matador Ridley Scott rozhodně není režisérem jednoho žánru, jeho jméno se ve spojitosti s historickými velkofilmy ale leckomu vybaví jako první. Když se rozhodl pro velké plátno adaptovat příběh Napoleona Bonaparte, jednoho z největších vojevůdců a politiků historie, který na svůj velkolepý biopic tak dlouho čekal, nadšení fandů žánru se dalo krájet. Tím spíš, že roli obsadil jednou z nejvýraznějších tváří současnosti, Joaquinem Phoenixem, který si pod ním zahrál už před 23 lety. Výsledek ale bude, jako ostatně skoro všechno na světě, v názorech rozdělovat.
Vzhledem k rozdílnosti jejich přístupů k práci je vlastně fascinující, že Scottovi s Phoenixem spolupráce tak klape. Režisér je proslulý rychlým natáčením na několik kamer a důkladnou přípravou pomocí storyboardů, díky čemuž svůj nejnovější epos dotočil za neuvěřitelných 61 dnů. Naproti tomu jeho herecká hvězda chce záběr opakovat několikrát, pozvolna hledat nuance svých replik a pokyn, aby se postavil na značku, údajně nesnáší a považuje za svazující. Přesto, nebo právě proto, bude výkon v hlavní roli tím, na co se bude v souvislosti s filmem nejvíc vzpomínat.
Napoleon ve Phoenixově podání evidentně v divákovi neměl budit větší sympatie. Je nepochybně inteligentní, rozhodnutí na bojišti kalkuluje chladně, v nebezpečí zachovává stoicismus. Alespoň je-li od něj dostatečně daleko. Jakmile se sám dostane do bitevní vřavy, viditelně jím zmítá strach, dovede jej ale přemoci. V soukromí pak působí dojmem inteligentního, ale dětinského, zakomplexovaného a občas i trhlého mouly, který o své velikosti sebe i ostatní přesvědčuje velkými slovy a gesty. Respekt, který mu nevysloužily úspěchy v boji, si vynucuje křikem či vztekáním. Vždyť i tu jehněčí kotletu mu na stůl přeci přinesl osud!
Pokud vám takové vyobrazení nesedí, přisuzujte to spíš režii a scénáři. Nezpochybnitelné ale je, že Phoenix všechny popsané polohy i zadání zahrál perfektně. Od představitele hlavní role ale stejně asi nikdo nečekal nic menšího, než první ligu, pojďme tedy dál.
Jak to celé vypadá? Poctivě. Precizní, staromilská filmařina dýchá z každého záběru, ať si v něm prohlížíte reálné lokace, propracované kostýmy nebo mnohačetné davy komparzistů v pozadí. Barevná paleta se výrazně proměňuje, podobně jako nálada hudby, tvůrci často navíc sahají k dobovým tónům. Rendery a potemnělé digitálno vás tu vyruší jen minimálně a zběžně, třeba při průstřelu Napoleonova koně v první bitvě nebo příjezdu do hořící Moskvy.
Po prvních projekcích ve Francii se začaly v tamních médiích ozývat hlasy, že Scottova novinka je nejen neohrabaná, ale i zaujatá a silně proti-francouzská. „Francouzi nemají rádi ani sami sebe,“ vzkazoval jim přes La Manche nazpět režisér, s neochvějností sobě vlastní. To hezky ukazuje, že navzdory formálním kvalitám to po obsahové stránce s filmem bude složitější.
Napoleonova filmová biografie se nevyhnutelně musela potýkat s dramaturgickým problémem. Zakomponovat do děje alespoň některé z celkem 66 bitev, které vojevůdce svedl, vyhnout se přitom repetetivnosti a vhodně divákovi nadávkovat nadmíru složitý geopolitický kontext, aby vůbec tušil, kde, s kým a proč se bojuje, to není žádná sranda. Zatímco na Napoleonovu politiku tu prostor nezbyl v podstatě vůbec, z jeho vojenské dráhy Scott vybral zhruba šest střetů, včetně toho nejslavnějšího u Waterloo, a těm s přestávkami věnuje větší či menší prostor.
Určitě nečekejte velkolepé sekvence glorifikující Nepoleonova vojenská vítězství. Pod jeho velením, jak režisér na konci titulkem výmluvně připomíná, za těch pár let zemřely ve špíně, krvi a bolestech miliony lidí. Film sice o jeho strategických schopnostech a citu pro čtení map a geometrii mluví, rozhodně ale není jejich oslavou. Vyhýbá se vzletným projevům i hrdinskému rámování. Usilovná práce kaskadérů a komparzu z plátná sálá na sto honů, nelze ale říci, že by se některá z bitevních scén silněji zaryla do paměti nebo že by ohromila prokreslením zmiňované taktiky. Jednotlivé bitvy Scott snímá bez přikrášlení, syrově, vlastně i poměrně mechanicky.
Tyto akční, válečné sekvence tu hrají druhé housle jinému aspektu Napoleonova života, který evidentně režiséra zaujal víc než důkladná studie způsobu, jakým francouzský diktátor rozmisťoval kanony. Asi největší porce stopáže totiž připadá životní lásce a vlivu tohoto manželství na ostatní aspekty jeho příběhu. „Beze mě nejsi nic,“ řekne Jozefína s tváří Vanessy Kirby své choti zhruba uprostřed filmu, a scénář tento pohled na věc hluboce reflektuje. Právě vztah těch dvou je ve Scottově filmu klíčem, který odemyká charakterovou studii jednoho z nejvýznamnějších politiků a vojevůdců, co kdy žil. Čekáte-li neustálou válečnou vřavu a politické pletichaření, může vás tento fakt při sledování překvapit i rozladit.
Nakolik významnou z hlediska Napoleonovy motivace jeho láska k první manželce byla, to my posoudit neumíme. Pokud vám ale štědrý prostor, který ve scénáři dostala, nevadí, nefunguje tato dějová linka v jeho rámci vůbec špatně. Zároveň ale určitě nelze ani říct, že by šlo o zvlášť silnou či nezapomenutelnou lovestory.
Scott s Phoenixem na place (foto: Falcon)
Je příznačné, že celý film začíná Napoleonovým přihlížením popravě Marie Antoinetty, u které ve skutečnosti nebyl. Dramaturgií opodstatněné opomíjení, zestručňování či rovnou přepisování různých kapitol z jeho života pravděpodobně budou nejskloňovanějšími výtkami k filmu, který s sebou zjevně nese divácké očekávání nebývalé dokumentaristické přesnosti a zevrubnosti.
Ukázaly to ostatně už diskuse pod propagačními záběry, ve kterých Napoleon pálí z děl na egyptské pyramidy. Nepochybně jde o efektní způsob předání informace, že ve svém kolonizačním úsilí francouzská armáda dorazila až k břehům Nilu; ve skutečnosti přitom spolu s nimi mělo dorazit i mnoho vědců zkoumajících tamní kulturu a historii, podobný výjev ničení památek by tedy měl být zcela mimo realitu. Tato zkratkovitost fandy historie ale evidentně znervóznila už dlouhé dny před premiérou. No, a výsledný tvar tyto jejich obavy naplní.
Ne že by Scott a jeho tým neprokázali náležitou pečlivost při zkoumání historie muže, kterého režisér označuje za „nejpřezkoumanější osobu v dějinách.“ Spíš se ji místy zcela vědomě rozhodli zas tolik neřešit. Možná i díky tomu se za těch 154 minut divák ani na moment nestihne nudit a příběh příjemně plyne. Dostáváme nabitý epos o Napoleonově dospělém životě a kariéře, ve kterém jsou některé milníky pro účely filmu sice poupraveny, scenáristicky se na sebe ale vrší smysluplně. Potíž ale je, že náš antihrdina je zkrátka a dobře tak významnou a známou figurou, že jeho filmový životopis s sebou nevyhnutelně nese různá subjektivní očekávání. Našinci by třeba bezpochyby docenili zfilmování bitvy u severočeského Chlumce nebo nedalekého Lipska, ani ve stopadesátiminutovém filmu ale pro ně nezbylo místo.
Kontroverzní scéna v Egyptě (foto: Falcon)
Mezi uznanými historickými fakty navíc existuje řada bílých míst, ve kterých se uchází o slovu tvůrčí licence. Ta nemusí jít každému po srsti. Režisér se debatami nad její historickou přesností sám ostatně příliš zabývat nehodlá: „Náš pohled na dějiny je plný domněnek,“ vyjádřil se nedávno. „Když jsem dělal rešerše ke svým historickým filmům a pročítal záznamy napsané sto let po popisované události, taky jsem nemohl vědět, nakolik přesný takový obrázek je. Nikdo jsme tam nebyli, takže nemůžeme kruci vědět, co se kdysi stalo v Jeruzalémě.“ V tuto chvíli je jen na vás, nakolik vám takový přístup k historické látce vadí.
Abychom si to ale shrnuli. Co z toho všeho tedy plyne pro vás, s lehkou nervozitou žmoulající koupený lístek do kina, snad dokonce v očekávání jednoho z filmů roku? Jste-li znalcem napoleonských válek, budete jejich filmovou dramatizací minimálně překvapeni, dost možná ale i rozezleni. Jsou-li vaše znalosti jen zběžné, film vám bude skvělým vstupním bodem pro další studium, i kdyby jen tematických článků na Wikipedii, které vám pomohou odpovědět na otázky, které se vám při závěrečných titulcích asi budou honit hlavou. V obou případech je závěrečný dojem z velkolepé historické novinky podobný zhltnutí minisérie, ve které jste ale pár důležitých epizod nechtěně přeskočili.
Uvidíme, zda jako v případě Království nebeského jde o neduh, který smaže zhlédnutí režisérské verze, která by v budoucnu měla vyjít online na AppleTV+. Leckomu možná neudělá radost, že v kině dostává neúplný předkrm, a že hlavní chod dorazí na stream až později. Zjištění, že dvě a půl hodiny vlastně nejsou dost a že divák dvojnásobnou nálož absolvuje ochotně a se zájmem, je ale podle nás vlastně pozitivní zpráva.
Napoleon (2023) Napoleon ohromí svou výpravou, kostýmy a lokacemi, což jen svědčí o tom, jak moc podobně poctivá filmařina bez záplavy jedniček a nul v současných kinech chybí. Tradičně jímavý výkon předvádí a celý film tak táhne Joaquin Phoenix v hlavní roli. Rozdělující pro mnohé nicméně bude scénář, který na vás bude v horším případě působit zaujatě a zkratkovitě, v lepším případě neúplně.
Martin Mažári, Totalfilm.cz
foto/video: © Falcon 2023
Napoleon
Historický / Válečný / Životopisný / Drama / Akční / Romantický
USA / Velká Británie, 2023, 158 min
Premiéra: 23. 11. 2023 Falcon
Režie: Ridley Scott
Scénář: David Scarpa
Kamera: Dariusz Wolski
Hudba: Martin Phipps
Hrají: Joaquin Phoenix, Vanessa Kirby, Tahar Rahim, Ben Miles, Ludivine Sagnier, Matthew Needham, Rupert Everett, Paul Rhys, Catherine Walker, Youssef Kerkour
Produkce: Mark Huffam, Ridley Scott, Kevin J. Walsh
Střih: Sam Restivo, Claire Simpson
Zvuk: Michael Fentum, James Harrison, Paul Massey, William Miller
Scénografie: Arthur Max
Masky: Jana Carboni
Kostýmy: Janty Yates
