Když si myslíte, že máte ve všech směrech skvěle našlápnuto a nic vás nezastaví, tak se většinou hodně pletete. Ambiciózní korporátní zaměstnanec Aleš (Jakub Prachař) je svým narcistickým šéfem (Alexander Bárta) místo povýšení přeložen do nejhoršího firemního oddělení – do call centra. Tam velice rychle musí přijít na to, jak spolu s potrhlou konspirátorkou Marcelou (Petra Polnišová), neurotickým nihilistou Michalem (Vojta Kotek), vzorňačkou Jitkou (Anna Polívková) a dalšími bizarními kolegy vytvořit sehranou partu. Jen tak může během teambuildingového víkendu porazit bývalé kolegy, zachránit své nové oddělení před zrušením a hlavně najít ztracenou sebeúctu.
Režisérkou komedie Jedeme na teambuilding je Zuzana Marianková, která už má za sebou úspěšný snímek Známí neznámí a nyní na plátna kin přináší bláznivou komedii ze světa firemních výjezdů, kde je nejdůležitější, že se paří za firemní, a pro některé taky to, aby vyhráli týmovou soutěž. Hlavně když proti vám stojí krasavice z Teplic, pařmeni z Brna a machři ze Slovenska, kde se natáčelo.
„Regionální stereotypy jsou pro komedii velmi vděčné téma,“ vysvětluje producent Juraj Brocko, který film přivedl na světlo spolu se svou manželkou Petrou Polnišovou, výraznou slovenskou komediální herečkou.
„Naším záměrem bylo spojit komiky z obou našich zemí, aby vzniklo něco, u čeho se dokážou zasmát všichni,“ vysvětlují. V rozhovoru s nimi se dozvíte, co producenty k tvorbě inspirovalo, jak lovili osobnosti z Česka i Slovenska nebo co podle nich dělá dobrou komedii.
Odkud se vzal teambuildingový námět na komedii?
Juraj: Vyrůstali jsme na československých komediích ze 70. a 80. let, kde hráli společně čeští a slovenští herci a vždy jsme chtěli takové komedie točit. Hledali jsme námět, kde by se to dalo přirozeně spojit, aby vznikal přirozený humor. Námět korporátní nadnárodní společnosti, která jede na teambuilding, z pera rumunského scénáristy Alexe Cotetanás oslovil okamžitě a rozhodli jsme se ho adaptovat na naše podmínky.
Mají čeští a slovenští tvůrci svá „národní“ specifika?
Juraj: Když si s někým sednete, neřešíte, zda je Čech nebo Slovák.
Petra: Určitě mají, ale mix způsobu práce a pohledu na věci je velmi obohacující.
Jedeme na teambuilding je další komedie z vašich rukou. Co vás tak moc baví na komedii?
Juraj: Dovedu si představit, že k teambuildingu by se hodil každý žánr, ale nám nejvíce sedí komedie. Lokální komedie umí nejlépe konkurovat velkým holywoodským titulům v kinech.
Petra: Já jsem s komedií spojena snad odvždy. Ne že by mě jiné žánry nelákaly, ale nějak tak přirozeně mě to táhne k humoru. Komedie je podle mě mimořádně náročný žánr. Musí být přesná. A mimo jiné publikum má na komedii roztříštěný názor. Zatímco u dramatu pociťujeme stejné pocity, každý člověk se směje na odlišných věcech.
Zažili jste někdy teambuilding „na vlastnej koži?“
Juraj: Já ne.
Petra: Samozřejmě, když jsem dělala ve farmaceutické firmě. Mohu potvrdit, že náš film je slabý odvar toho, co se na teambuildincích děje.
Kdy jste si výrazně uvědomili sílu týmové spolupráce a dá se to vůbec s výraznými osobnostmi?
Juraj: Výroba filmu se bez ní neobejde, Dá se to, když se všichni naladí na stejnou vlnu a baví je to. Nás oba navíc baví, když se nám něco společně povede, je to intenzivnější radost.
Petra: Týmovou prací rozkládáte riziko na drobnější. Sdílíte úspěch, ale také neúspěch. Myslím, že oba s Ďurem máme rádi lidi. A rádi s nimi vzájemně sdílíme nápady. Jinak štáb i interprety hledáme podle toho, zda jsou schopni pracovat v týmu, například Jakub Prachař nebo Vojta Kotek jsou mimořádní týmoví hráči. Vyrobit film musí být o týmu a dohodě, jinak by to byla náročná práce.
Podle čeho jste si vybírali obsazení? Ve filmu jsou i neznámé výrazné zajímavé tváře, i dost neherců –jak se vám s nimi spolupracovalo?
Petra: Casting jsem měla na starosti převážně já, samozřejmě po dohodě s režisérkou Zuzkou. Oslovili jsme v Čechách Pěťu Svarinskou, která nám dodávala typy podle našich potřeb.
Vždy dodala několik jmen a my jsme vybírali. Například Robin Ferro, Bořek Čermák, Roman Blumeier, to jsme věděli ve vteřině, že to jsou ONI. A na Slovensku mám štěstí, že většinu lidí znám osobně. Například nápad obsadit Bekima vznikl spontánně, když jsem byla u něj v podcastu. A ostatní typy jsme vzájemně míchali a řešili mezi sebou. Já osobně miluji mix herců a neherců, známých a neznámých tváří. Ještě nevíme, jak bude film úspěšný, ale myslím, že tento mix se nám fantasticky povedl.
Které typy postav jste si obzvlášť vychutnali? Měli jste před očima někoho konkrétního?
Juraj: Mě osobně strašně baví pan Brávek, kterého výborně ztvárnil Alexander Bárta, jako do sebe zahleděného, požívačného, vrcholového manažera, který si užívá pozici moci. Takových Brávků máme spoustu v byznysu i v politice. Potom mě strašně baví postava Marcelky v podání Peti. Je to milá paní, jakých je hodně na facebooku – fotí se s koťaty, vědí přesně, jak to na světě chodí a občas z té milé polohy přejdou do nečekané agresivity a člověk kouká jak blázen, kde se to v nich vzalo.
Petra: Mě snad bavili všichni. Postavy jsme ve scénáři opravdu cizelovali tak, aby bylo co hrát. Aby byli nositeli svých specifik, že si v kině řeknete, ten se chová jako můj soused, nebo kámoška.
S čím chcete, aby diváci odcházeli z kina, když uvidí tento film? Která hláška podle vás zdomácní?
Juraj: Chceme, aby se lidé bavili a smáli, proto jsme tento film dělali.Zní to jednoduše, ale v tomto žánru je to ta nejtěžší disciplína. Rozplakat, polekat nebo vyděsit diváka není zdaleka tak těžké jako jej rozesmát a udržet to po celý film.
Petra: Myslím, že těch hlášek pár bude. Chceme, aby lidé odcházeli z kina s pocitem, že se nasmáli. Že zapomněli, co všechno se kolem děje, a odnesli si z kina batoh endorfinů. V tom případě budeme spokojení.
Film právě vstupuje do českých kin. Na Slovensku ho diváci uvidí od 11. ledna 2024.
-red-
zdroj: CinemArt
foto/video: Totalfilm Media, CinemArt, Angry Tiger © 2023
