Je krásný den. Na malebnou polskou krajinu vesele svítí slunce. Rudolf, Hedwiga a jejich smějící se děti se vyráží vykoupat v nedalekém jezírku. Každý den společně večeří, vzpomínají na milovanou Itálii, mají se dobře. A mezitím za zdí jejich spokojeného domova dennodenně v agonii umírají zástupy Židů v plynových komorách koncentračního tábora v Osvětimi, jemuž hlava rodiny velí.
Zóna zájmu, adaptace stejnojmenné knižní deprese ověnčená Velkou cenou z festivalu v Cannes, po festivalové krasojízdě dorazila i do českých kin. Vidět ji je potřeba, dobře vám u ní ale nebude.
Plesnivý chléb vs. čerstvé ovoce
Zatímco tam za zdí se ve špíně živoří na plesnivém chlebu a tisíce životů se denně s maximální efektivitou seškvaří na uhel v pecích, tady o pár metrů dál děti dovádí u bazénu, na bohaté zahrádce pučí stromy a větve se prohýbají pod čerstvým ovocem, případně se nad čerstvou kávou rozebírají každodenní problémy: „Bylo to k popukání, ze všeho toho oblečení si malá vybrala zamilovala zrovna šaty po Židovce, která byla oproti ní poloviční.“
Brutální i bez přímého zobrazování
Jsou to jednoduché kontrasty. Vyobrazená lhostejnost, věcnost a samozřejmost smrti jako obživy a pásové výroby, která lidské bytosti cynicky degraduje na maso do mlýnku, ale díky nim obzvlášť vynikne i bolí. Je zajímavý paradox, že Zóna zájmu je jedním z nejbrutálnějších snímků o hrůzách druhé světové války právě kvůli tomu, že tyto hrůzy vlastně přímo neukazuje.
Scénář spolu se sugestivní zvukovou a hudební stopou bohatě stačí k tomu, aby výsledek byl plný odporného násilí, aniž by se uchýlil k jedinému explicitně násilnému výjevu. To vše ostatně výstižně uzavírá obludně kakofonický, kvílivý podkres závěrečných titulků.
Ačkoli se s ní určitě neztotožní všichni diváci, výtka může směřovat k velmi zběžnému prokreslení ústředních postav, které se evidentně v knize dočkaly daleko většího prostoru. Ač hráni špičkovými herci, Rudolf, Hedwiga i ostatní jsou zde v podstatě jen figurkami pohybujícími se v efektních, pečlivě nasnímaných obrazech, o které zjevně tvůrcům šlo především. „My smíme jenom naznačovat,“ jako by si řekl režisér Glazer a spol. při první produkční poradě. V jejich observačním zachycení uspěli nepochybně; kdyby ale věnovali více péče svým protagonistům, dost možná by Zóna zájmu jako celek zaťala do publika drápy ještě silněji.
-
Režie
-
Scénář
-
Kamera
-
Hudba
-
Herci
Zóna zájmu (2024)
Série klaustrofobických momentek z perverzně spokojeného života, kde největším problémem jsou slunci stínící obláčky z kouřících komínů vyvražďovací fabriky, je hodně nepříjemnou podívanou, která divákovi rozhodně nejde na ruku a nemá potřebu mu cokoli vysvětlovat. V ní vyobrazená banalita zla je každopádně o to mrazivější, uvědomíme-li si, jak nápadně připomíná rétoriku mnoha našich současníků.
Martin Mažári, Totalfilm.cz
foto/video: © Aerofilms 2024
Zóna zájmu | The Zone of Interest
Drama / Historický / Válečný
USA / Velká Británie / Polsko, 2023, 105 min
Režie: Jonathan Glazer
Předloha: Martin Amis (kniha)
Scénář: Jonathan Glazer
Kamera: Łukasz Żal
Hudba: Mica Levi
Hrají: Sandra Hüller, Christian Friedel, Ralph Herforth, Freya Kreutzkam, Max Beck, Ralf Zillmann, Imogen Kogge, Stephanie Petrowitz, Marie Rosa Tietjen
Produkce: Ewa Puszczyńska, James Wilson
Střih: Paul Watts
Zvuk: Johnnie Burn, Tarn Willers
Scénografie: Chris Oddy, Joanna Kuś, Katarzyna Sikora
Kostýmy: Małgorzata Karpiuk
