Ťuk, ťuk. „Dobrý den, neměli byste chuť a čas se něco dozvědět o našem pánu a spasiteli?“ V tu ránu byste asi čapli brožuru, přibouchli dvěma mormonkám dveře před nosem, zamířili rovnou ke koši s papírem a bylo by po příběhu. Na začátku nového hororu Heretik z produkce A24 ale za prahem stojí tajuplný Hugh Grant, který promočené slečny pozve s úsměvem dál s příslibem ještě teplého borůvkového koláče. Pokud ho skutečně dostanou, bude to pro obě dost možná poslední večeře. Jak totiž obě šiřitelky Písma záhy zjistí, vlezly rovnou do pasti fanatického psychopata.
Koncert pro tři hráče
Pod jiskřivým okem a nonšalantností Hugh Granta se vždy ukrývala jistá ambivalence. a mezi jeho šarmem a jistou mrazivostí je jen velmi tenká hranice. Jestli jste někdy na YouTube viděli sestřihy z nejrůznějších komedií, ve kterých stačí mírná úprava střihu, hudby a odstranění smíchu publika, aby jinak zábavné situace působily překvapivě strašidelně, asi tušíte, co tím zhruba myslíme. Britský herec si téhle své nejednoznačnosti evidentně vědom, po její hranici se naučil mistrně tančit a v posledních letech si pečlivě vybírá role, kde může extravagantně řádit. Tvůrci Heretika toho využili na maximum, roli mu ušili na míru a výsledek je herecky excelentní žánrová hra.
Svému zkušenějšímu kolegovi na plátně navíc zdařile sekundují i dvě neokoukané mladé herečky v roli nešťastnic, které mu zaklepou na dveře. Úsměv 2 si díky Naomi Scott sice co do žánrově nejzajímavějšího ženského výkonu roku ponechává své prvenství, talentované dvacátnice Chloe East a zejména Sophie Thatcher jsou ale rozhodně zdařilá castingová trefa. Přesvědčivě ztvárňují zranitelnost a zakřiknutost, ale i jistou houževnatost svých hrdinek. Působí rozpačitě, přitom ale dost sympaticky, aby jim člověk ty dvě hodiny vydržel fandit.
Horor s přesahem?
Každý herecký výkon ale chtě nechtě stojí a padá se scénářem, kterému vdechuje život. Ve své první polovině je Heretik výtečný thriller a psychologický horor, který svou prací s postavami a situacemi připomene třeba nedávné Nepřivolávej nic zlého. Spíš než na lekačkách a tradičním bubákování totiž taky drásá divákovy nervy vysoce nepříjemnou sociální situací, do kterých naše hrdinky uvrhne… a je to právě první hodina a kus, během níž si postavy zkrátka jen povídají ve dvou místnostech, kdy film funguje nejlíp a trápí vaši psychiku nejvíc.
V tu chvíli už tušíte, že sledujete chytře napsaný biják, a považujete za milou samozřejmost, že zdánlivé maličkosti pronesené postavami jakoby mimochodem vprostřed dialogu budou mít později svou dějovou dohru a opodstatnění. A pak dostanete předčasný highlight filmu v podobě fascinující přednášky o podstatě víry a náboženství, ve které se Grantův psychouš ohání argumenty a příměry z ranku první epizody Star Wars, hudby Radiohead a Lany del Rey nebo i egyptské mytologie. Pro diváka s alespoň elementárním ponětím o mýtech a naratologii nejde o zvlášť převratné myšlenky, způsob, jakým je s fanatickým zanícením herec a jeho postava sypou z rukávu, scénu ale pozvedá do těch nejpamětihodnějších rovin. V tu chvíli sledujeme elevated horor par excellence… bohužel posléze se Heretik usadí na podstatně průměrnější koleje.
Zpátky na žánrovou zem
Neříkáme, že rozřešení a finální akt Heretika padá do žánrového bahna, v kontrastu s výtečnou první polovinou filmu jde ale o poměrně strmý návrat zpátky na zem. Jestli jste si po zhlédnutí traileru a přečtení synopse udělali představu o tom, co by se asi mohlo v domě zlotřilého šílence asi tak dít a první desítky minut tato očekávání efektně podupala, ke konci už film dojede do cíle zhruba podle nich. Jistá překvapení tu sice nechybí a třeba obvyklý trop poslední přeživší se tu zajímavým způsobem otáčí na hlavu, to s sebou ale přináší poněkud náhlou a nepříliš uvěřitelnou proměnu chování jedné z postav. Filmu příliš nesluší ani polopatický monolog s dovysvětlením zlounova plánu, zvláštní teleportování postav z místa na místo, jejich schopnost přežít i několik dlouhých minut od zaručeně fatálních poranění, nebo i jalová závěrečná pointa, která všechny dosavadní podnětné úvahy filmu zpětně trochu banalizuje.
Přesto všechno je výsledný dojem z filmu velmi dobrý a jen tak se vám z paměti asi nevykouří. Jeden se ale neubrání fantaziím o tom, jak hezky jsme se mohli mít, kdyby se kvalitu nastavenou první půlkou scenáristům podařilo udržet.
-
Režie
-
Scénář
-
Kamera
-
Hudba
-
Herci
Heretik (2024)
Je Bůh natolik zlý a malicherný, že homosexuály posílá do pekla a že musíme o jeho pomoc žadonit na kolenou? Nebo jsme jen skvadra nadržených mravenců řítící se vesmírem na pomalu hořícím kusu šutru? Ať je odpověď na zásadní otázky života i víry jakákoli, umí být sakra mrazivá, pokud svému životu nedáte smysl sami. Heretik je výtečně natočený, ozvučený a především zahraný horor, který má co říct, několikrát udeří hřebík na hlavičku a překvapivě tak nestojí pouze na geniálně démonickém výkonu Hugh Granta. Jeho nejděsivější momenty nastanou, když tři postavy v poklidu hovoří u stolu. Zhruba v polovině se film bohužel překlopí do podstatně zaměnitelnějších a fádnějších žánrových vod a jeho myšlenky vyšumí trochu do ztracena, přesto ale rozhodně stojí za vidění.
Martin Mažári, Totalfilm.cz
foto/video: Bontonfilm © 2024
Heretik
Heretic
Horor / Thriller
USA, 2024, 111 min
Premiéra: 21. 11. 2024 Bontonfilm
Režie: Scott Beck, Bryan Woods
Scénář: Scott Beck, Bryan Woods
Kamera: Jung-hoon Jung
Hudba: Chris Bacon
Hrají: Hugh Grant, Chloe East, Sophie Thatcher, Elle McKinnon, Carolyn Adair, Topher Grace
