Mezinárodní dokument slovenského režiséra Petera Kerekese se po festivalovém kolečku dostává do širší české distribuce. Je to ve hvězdách sleduje italskou profesní vykladačku horoskopu Lucianu a její klientelu, vzhledem k režisérově vlastní nedůvěře ke všemu esoterickému ale nemusíte očekávat pseudovědu. Spíš niternou studii lidského osamění a hrůzy z nutných životních voleb.
Užitečná pseudověda
Správná vesnická šarlatánka funguje tak trochu jako místní psychologická poradna a stranou svého oficiálního esoterického záměru může komunitě celkem dobře sloužit. Lidi jsou rádi, když je někdo poslouchá, jak vysvětloval režisér Kerekes po novinářské projekci. Něco jako pan farář na zpovědi, tedy kdyby krom počtů zdrávasmarií nutných k odpuštění hříchu mohl rozdávat i velmi specifické rady.
Luciana (snad upřímně?) věří, že má akurátní a vědecký postup, jehož prostřednictvím pomáhá lidem najít sebe sama. Ve středu jejího výkladu je „narozeninové znovuzrození“, kdy na základě tajemného počítačového programu každému svému zákazníkovi určuje místo, které má navštívit v den svých narozenin. Tím symbolicky přeskočí pod vliv nového, příznivějšího osudu, než jaký by mu náležel na základě původního data narození a rodiště. A protože pro hvězdy není pozemská vzdálenost důležitá, často může jít o místo na druhém konci světa.
Snímek se v nejmenším nezajímá pravdivostí a věrohodností Lucianina postupu. Nepotvrzuje ho, nevyvrací ho, vlastně se k němu nevyjadřuje. Což je jedině dobře. Kdyby se tvůrci soustředili na logiku a logistiku téhle astrologické extravaganzy, unikly by jim mnohem intimnější detaily. Tvůrčí nedůvěra občas více či méně nenápadně proniká až na povrch. Nejvíc, když Luciana svou dceru jemně dotlačí k tomu, aby matce vyvěštila cestu do Neapole, přičemž víme, že právě tam chce Luciana tak či onak vyrazit. To je ale spíš humorný dovětek a nápaditá tečka.
Co teď?
Kdepak, Je to ve hvězdách není film o astrologii, ale o patologické neschopnosti činit těžké životní volby, i když v hloubi duše víme, jak moc by nám pomohly. Kerekes z původní padesátky nejširšího a tuctu užšího výběru vybral pětici zákazníků, kteří jsou z toho či onoho důvodu zaseknutí v situaci, s kterou nejsou spokojení. Až jejich trápení tvoří těžiště dokumentu.
Stárnoucí žena obětovala veškerý život vlastní matce, po jejíž smrti zjišťuje, že nikoho nemá. Stejnému osudu čelí místní pohřebák středního věku, který je mezi spoluobčany velmi populární, ale dominantní matriarcha kontroluje každý krok jeho života. Jiná žena se vypořádává s traumatem z absentujícího otce, který je stále naživu, ale mnoho let s ním nepromluvila. Jednovaječná dvojčata zvažují, jestli chtějí založit rodinu, nebo si uchovat svou zvláštní společnou nezávislost. Stále ještě mladá žena si vzala zdejšího řezníka a porodila mu dvě děti, ale zjišťuje, že ve vztahu chybí láska.
Kerekes měl dobrou ruku a vybral „postavy“, jejichž situací prochází červená nit potřeby změny, která je stejně zřejmá jako hrůzu nahánějící. Založit rodinu, nebo naopak opustit partnera? Emancipovat se od rodiče? Opustit neuspokojivý, ale bezpečný status quo? Rozhovor s astroložkou umožňuje lidem formulovat vlastní situaci a uvědomit si, co potřebují dělat. Cesta do zahraničí, jíž jsme rovněž svědky (kterou samozřejmě podstoupí jen menšina klientů), pak umožňuje pročistit si hlavu a najít odvahu k zlomovému kroku. I když odhlédneme od vší esoteriky, na velmi základní rovině lidské psychiky dává dobrý smysl, proč je pro tolik lidí návštěva Luciany očistným okamžikem. A stejnou hodnotu může dokument mít i pro své publikum.
Dospělý film
Mohou vyvstat některé pochybnosti o konkrétních tvůrčích volbách. Snímek má 99 minut, což je u dokumentu celkem nadstandard – každý minuta nad hodinu dvacet by měla být dobře zvážena a v tomhle případě těžko říct, jestli bylo nutné přiblížit se ke stovce. Struktura filmu možná trochu hapruje, některé postavy na dlouho opouštíme a paralely mezi příběhy by mohly být využity o kus výrazněji. Je také zvláštní, že Kerekes mluví stranou snímku o své empatii, při sledování totiž pociťujeme spíš odstup a osobní distanc.
Mimo jiné i proto, že je film velmi zjevně extrémně aranžovaný, což nepoznáme jen podle důsledných kompozic, ale i když se uprostřed velmi silné scény najednou změní úhel kamery způsobem, který prozrazuje, že štáb musel kompletně přenastavit natáčecí aparaturu a zdánlivě bezprostřední okamžik sehrát opakovaně. To s sebou nese své výhody, tedy že se na film pěkně kouká, a nevýhody, jimiž je ztráta dojmu autenticity. Výsledek působí místy mechanicky a koncepčně spíš než intimně a právě empaticky.
Přesto představuje Je to ve hvězdách bez pochyb podnětný a před vším ostatním dospělý film, který sleduje s trochou humoru, s trochou hořkosti a trochou jemnosti okamžiky tápání a hledání, které budou asi každému povědomé.
Je to ve hvězdách (2024)
Mnohoznačný dokument o tom, jak těžké je rozhoupat se k radikálnímu rozhodnutí. Možná o trochu delší a aranžovanější, než by bylo nutné, ale tak bohatý na motivy a možné přístupy k postavám a jejich volbám, že čas u filmu strávený bude stát za to.
Martin Svoboda
foto/video: Artcam © 2024
Je to ve hvězdách
Wishing on a Star
Dokumentární / Komedie
Itálie / Slovensko / Česko / Rakousko / Chorvatsko, 2024, 99 min
Premiéra: 7. 11. 2024 Artcam
Režie: Peter Kerekes
Scénář: Erica Barbiani, Peter Kerekes
Kamera: Martin Kollár
Hudba: Lucia Chuťková
