Peter Jackson nás na začátku století svým Pánem prstenů rozmazlil. A to natolik, že když nyní přichází animovaná Válka Rohirů, připadá mnohým, jako by to byla pro Tolkienovy adaptace nějaká nástavba nebo krok novým směrem. Přitom když J. R. R. svého času prodával práva na svou rodící se literární klasiku, považoval za samozřejmé, že její adaptace budou animované. O podobě nového příběhu ze Středozemě jsme si v online rozhovoru popovídali s režisérem Kendžim Kamijamou a odpovědi na otázku, jestli tenhle svět v anime estetice může fungovat, hledáme i v historii a díle samotného Tolkiena.
Kdo to mohl tušit!
Mnozí to později považovali za argument proti Jacksonovu projektu, než si novozélandský režisér svět svým pojetím Středozemě až na naprosté výjimky získal. Preventivní odmítnutí ostatně bralo Tolkienovy preference do druhého extrému – jeho představa kresleného filmu nevyplývala z toho, že by měl odpor k hrané tvorbě. Jen ho nemohlo napadnout, že se někdy technologie dostane tak daleko, aby mohla důstojně pojmout jeho epické fantasy. Dnes nám jedničky a nuly vykouzlí relativně bez problému největší armádu, nejvyšší horu i nejhlubší oceán, takže můžeme Ardu obdivovat ve fotorealistické podobě. To by však nemělo znamenat, že obrátíme záda pro změnu k animaci.
Tolkienovo dílo už se dočkalo několika animovaných zpracování, tím nejznámějším je jistě Pán prstenů z roku 1978 od kultovního filmaře Ralpha Bakshiho. V Palestině narozený židovský svéráz vyrůstal v chudinské čtvrti newyorského Brooklynu a svou tvorbu zaměřil na zachycení tamního bohatého a drsného života etnických, sexuálních a genderových menšin. Jeho animace je na hony vzdálená estetice, kterou si s kreslenými filmy povětšinou spojujeme, a jeho zájem o Tolkienovu tvorbu dokazuje nečekanou oblibu Tolkienovy tvorby u amerických a později světových kontrakulturních hnutí. Ve zkratce řečeno: V šedesátých letech si hipíci oblíbili představu bezstarostných bosých hobitů polehávajících v trávě a pokuřujících svoje sušené listí a od té doby žil tenhle fikční svět v hlavách rebelů všeho druhu vlastním životem.
Hobit v undergroundu
Bakshi musel vynaložit mnoho úsilí, než se mu podařilo získat práva na zpracování Pána prstenů. Aby toho dosáhl, muselo dojít k právním škatulatům, jejichž důsledky pociťujeme u Tolkienových adaptací dodnes – tvůrci seriálových Prstenů moci na Amazonu nemají k dispozici stejný balíček kánonu jako pokračovatelé Jacksonovy filmové série. Nakonec se mu to však přece jen podařilo, a dal světu technologicky revoluční dílo, které kombinuje všechny existující i doposud neexistující animátorské techniky – jedná se například o zlomový projekt pro rotoskopii.
Co se týče příběhu, zde Bakshi od počátku bojoval prohranou bitvu. Původně se plánovaly dva filmy, během produkce ale náklady exponenciálně vyrostly a existence pokračování se začala jevit nepravděpodobnou. Nacpat materiál do jednoho snímku přitom ale bylo od počátku nemožné; navíc je jasné, že to nebylo jeho prioritou. Naznačuje to už fakt, že polovinu stopáže se Saruman jmenuje Aruman, prý aby jména obou záporáků nezačínala na S, na což se však v půlce dabování zapomnělo, takže se postavě najednou opět bez vysvětlení začne říkat Saruman. Vzniklý film jen těžko naláká nové publikum neznalé Tolkiena, snímek si přesto vybudoval kultovní status jak mezi jeho fanoušky, tak mezi milovníky undergroundové animace pro jeho odvahu, novátorství a nezaměnitelnou energii.
Od té doby se dočkal kreslené adaptace jak Hobit, tak druhá polovina Pána prstenů (ovšem bez Bakshiho účasti), ani jeden z projektů s však nezískal větší věhlas. Asi proto se v mainstreamu na animovanou tolkienovskou tradici pozapomnělo. Válka Rohirů však v tomto ohledu rozhodně nevstupuje do zcela neprobádaného území.
Evropský orient
Japonsko a Tolkien se samozřejmě na první pohled jeví jako olej a voda – Tolkien se svého času pokoušel vytvořit imitaci autentické anglické mytologie, kterou podle něj jeho domovina trestuhodně postrádala. Vědomě se tedy zbavoval všech vlivů, které v tomto ohledu považoval za invazivní a nepadnoucí. Samozřejmě však, že každý umělec má nárok na transformaci materiálu, který adaptuje, a to bez jakékoliv limitace smíš/nesmíš. A je součástí naopak japonské tradice intenzivně pracovat s prvky evropské historie a mytologie.
Pro Japonce je Evropa stejně exotickým místem, jako je pro západní svět orient. Co je pro Evropana Šeherezáda, je pro Japonce třeba Nietzsche, jakkoliv to vypadá na první pohled absurdně. Proto je tolik anime od Fullmetal Alchemist po Attack on Titan ponořených do evropské filosofie a historie. Často si trochu naivně myslíme, že japonští tvůrci jsou zkrátka zásadně vyspělejší a dospělejší a chtějí ve svých dílech rozvádět složité filosofické koncepty západních myslitelů. Přesnější je, že jsou fascinovaní romantizovanou evropskou estetikou, asi jako my jsme fascinovaní americkými Indiány z ranku Vinnetoua.
Ptáme se režiséra
Anime Pán prstenů tedy dává dokonalý smysl z úhlu pohledu japonské tvorby, a protože japonská animace frčí víc než kdy dřív, je dílo produkováno s myšlenkou celosvětové distribuce. Režisér Kendži Kamijama tu má příležitost oživit Tolkienův svět tvůrčí intuicí vyplývající z tradic jeho domoviny, jako záchytný bod má však k dispozici i Jacksonův materiál, na který může legálně a bez strachu z žalob esteticky navázat.
„Díky tomu, že jsme měli k dispozici filmovou ságu od Petera Jacksona, mohli jsme navázat na jeho vizi, kulisy, rekvizity z hraných filmů,„ vysvětloval nám režisér, když jsme dostali příležitost se ho na jeho film zeptat v online rozhovoru: „Animovali jsme to všechno ručně, a dali si záležet, aby fandové původní trilogie na první pohled poznali, že jde o stejný svět. Tohle výtvarno dnes působí velmi tradičně, všude po světě se dnes sahá spíš po počítačové animaci.“
Ve filmu tedy slyšíme i notoricky známou hudby Howarda Shorea a design světa jednoznačně kopíruje ten z hraných filmů. Kamijama se ale zároveň nebojí japonského stylu a expresivity: „V Japonsku se obvykle sahá po ruční animaci, v tom se trochu lišíme od západu. Díky tomu si ale podle mě naše filmy mohou užít i dospělí, a s Pánem prstenů jsme si na širší cílovku samozřejmě mysleli. Umožnilo nám to i zachytit naše postavy s jistou uvěřitelností, v tom jsme myslím, v Japonsku dobří. Anime adaptace Pána prstenů podle mě funguje skvěle, byla to tvrdá a dlouhá práce, ale výsledek podle mě Tolkienův svět s japonskou tradicí krásně kloubí,“ vysvětlil nám v rozhovoru, který si v dabované verzi můžete pustit ve videu nebo jako podcast.
Adaptace dodatků
Tvůrci, snad poučeni Bakshiho někdejší nenaplnitelnou ambicí, dělají rozumnou volbu, že pro svůj film vytyčují jasné mantinely toho, jak velký příběh se dá odvyprávět. Rohanské lenní království je nejspíš vůbec nejskromnější jednotka, jakou kdy Tolkien do většího detailu rozpracoval. Vše ostatní je u něj tak velké, přesahující měřítko lidského života. Hrdinové často žijí tisíce let a jejich spory doslova ovlivňují tvar Země. Provincie smrtelných koňáků, satelitní stát mocného Gondoru, prožívá spíše malé příběhy, které jen okrajově zasahují do velkých dějin.
Ve Válce Rohirů uvidíte, jestli vám tohle měřítko vyhovuje; případně se mrkněte na naši recenzi. Do kin se Středozemě vrací 5. prosince.
Martin Mažári a Martin Svoboda, Totalfilm.cz
foto/video: archiv, Totalfilm Media, Vertical Entertainment, Warner Bros. © 2024
