Queer: Daniel Craig úpěnlivě touží po splynutí s druhým člověkem (recenze)

Luca Guadagnino v minulé sezóně dobýval mainstream se svými elektrizujícími Rivaly, jimiž učinil doposud nevídaně vstřícný krok směrem k širšímu publiku. Dokonce v rovině, kdy mnohým ani nedošlo, že pod pokličkou milostného trojúhelníku mezi dvěma kamarády a Zendayou se skrývá další homoerotické drama. V případě Queeru, u nás historicky známého jako Teplouš, podobnou chybu udělat nejde. Jistě i proto se snímek dočkal menší prominence. Také však proto, že Luca opět ustoupil od kompromisů.

Než sejde z očí

Kultovní novela Williama S. Burroughse, jež vznikla v padesátých letech, vydání se ale dočkala až v půlce let osmdesátých, neohromí rozsahem, zato však intenzitou a evokativností, jak se u autora stojícího za Nahým obědem dá očekávat. Guadagnino v tomto ohledu rozhodně nechtěl zaostávat, byť je jasné, že materiál značně posunul směrem ke své senzitivitě. Můžete se tedy těšit na dvě a půl hodiny dlouhý, sžíravě křehký a intimní film, v němž lidé skrytí za masku cynismu chtě nechtě obnažují jemnou duši.

Nějakou dobu po premiéře na festivalu v Benátkách považovali mnozí Queer za černého koně Oscarů. Především v případě Daniela Craiga za jeho pohlcující výkon. Bylo tedy poměrně překvapivé, že se Luca nakonec s žádným ze svých loňských titulů neprobojoval ani do nominací. To jen uspíší upadnutí Queeru mimo mainstreamové povědomí. Je to škoda?

Jen trochu lásky

Jak se to vezme. Pokud bychom chtěli být pragmatičtí, přehlédnutí Rivalů je mnohem bolestnější, protože jde o zábavný, dravý a vděčný film s potenciálem zverbovat méně zkušené publikum k hledání filmů mimo svůj dosavadní horizont. Queer není stejný tip produkce. Jde o snímek, který ocení častěji ti, kteří jsou již natrénovaní soustředit se na jiné věci než „zábavnost“. Ani u nich to pak není zdaleka sázka na jistotu. Nejedná se o dílo, které by se mohlo nebo mělo líbit každému, a to z mnoha dobrých i špatných důvodů. Přesto by byla škoda nedat Guadagninovi šanci.

Vypráví příběh zhýralého donchuána středního věku Williama Leeho (Daniel Craig), který žije ze své publikační činnosti, zatímco cestuje z místa na místo, bez rodiny, bez zapuštěných kořenů. Užívá si noční život se všemi jeho lákadly všude tam, kde se zrovna octne a nemá žádný dlouhodobý cíl. Přesto se v Mexico City ocitá s misí. V místní džungli chce najít bájnou přírodní drogu, jejíž účinky se nedají srovnat s žádnou z chemikálií, s nimiž je velmi dobře obeznámen.

Po pár týdnech popíjení se však po uši zamiluje do studenta Eugena (Drew Starkey). Ten je víc než ochotný mu propůjčit své tělo a čas, aniž by Leemu bylo zcela jasné, jestli má Eugena považovat za svého chráněnce s benefity, prostituta, či jestli může doufat v něco víc. Není si dokonce ani jistý, jestli je Eugene gay, nebo oportunista, který nepohrdne zájmem „sugar daddyho“ z čistě zištných důvodů. Mladík své motivace odmítá jasně vysvětlit, dává však najevo, že, ačkoliv mu Leeho přítomnost a fyzický kontakt nejsou nepříjemné, není do něj zamilovaný a neuvažuje o něm jako o svém životním partnerovi. Přesto se hrdinovi (i když ne zadarmo) podaří Eugena přesvědčit, aby ho doprovodil na dvoučlenné expedici do džungle.

Za všechno si může sám

Guadagninův přístup je velmi zvláštní a rozhodně je zcela na místě, pokud vás zaskočí. Z života hrdinů odstraňuje prakticky všechny externí překážky, jakkoliv to nedává příliš velký logický smysl. Už v případě Dej mi své jméno se Luca setkal s kritikou, že svůj párek gayů odklízí na idylický venkov, kde žijí stranou civilizace, aby nemuseli čelit jejím překážkám. V případě Queeru je to ještě podivnější, protože hrdinové, homosexuálové žijící v 50. letech, zdánlivě žijí vyoutovaný, a přitom zcela poklidný život v hlavním městě. Mexico City jako by bylo jeden bar, existující mimo zbytek reality.

Místy to trochu skřípe. Když sledujeme scény, při nichž Lee sní, že by se mohl Eugena dotýkat, jeho napůl neviditelná ruka opouští hmotné tělo a hladí předmět své touhy. Jedná se o silný obraz, ve fikčním světě filmu však hrdinovi nic nebrání své sny uskutečnit – Eugene s ním zcela zjevně flirtuje a vyprávění neposkytuje precedent k domněnce, že Lee projevem svého citu něco riskuje. Podivná absence následků ale sahá dál. Během cesty do pralesa popadne hrdinu absťák a horko těžko shánějí dávku heroinu. Když se mu to podaří, doktor ho varuje, že jde jen o malé množství, které ho nespasí na moc velkou dobu. Jakmile ale scéna skončí, Leeho drogové problémy zmizí a znovu do děje nevstoupí, protože se to zkrátka vypravěčsky nehodí. A když se pak spolu s Eugenem prodírá džunglí, nikdy doopravdy nevěříme tomu, že jim hrozí smrtelné riziko.

Nebezpečí přichází zevnitř

Queer zkrátka není filmem o nebezpečí přicházejícím zvenčí, ale zevnitř. Luca zřejmě nechtěl, aby naši pozornost strhlo cokoliv jiného krom velmi jasně formulované ústřední otázky. Jak najít člověka, kterému se budu chtít plně odevzdat, zároveň s tím, aby chtěl on učinit totéž? Lee sní o splynutí těl i duší se svým milencem, aniž by doopravdy mohl udělat cokoliv víc než doufat. Tím, že Guadagnino odstraňuje všechny historické, společenské a vůbec materiální překážky, otevírá prostor pro Leeho vnitřní introspekci. Důležité tak jsou jen překážky, které mu připravuje jeho vlastní mysl.

Martin Svoboda, Totalfilm.cz
foto/video: Aerofilms © 2025

Queer
drama
Premiéra: 6. 3.2025 Aerofilms
Režie: Luca Guadagnino
Předloha: William S. Burroughs (kniha)
Scénář: Justin Kuritzkes
Kamera: Sayombhu Mukdeeprom
Hudba: Trent Reznor, Atticus Ross
Hrají: Daniel Craig, Lesley Manville, Drew Starkey, Jason Schwartzman, Henrique Zaga, Radu Murarasu, Ariel Schulman, Drew Droege, Colin Bates, Simon Rizzoni