Recenze: Hříšníci jsou vším – od hypnotizující historické fresky po upírský akční horor

Režisér Černého pantera se pouští do akčního hororu? To zní… normálně. Ještě před pár dny se ale Hříšníci na shromaždišti kritických ohlasů Rotten Tomatoes pyšnili stoprocentním poměrem kladných recenzí. Teď sice ono číslo kleslo na 99 %, stále jde však o nadstandard. Zaslouží si snímek s Michaelem B. Jordanem tolik chvály?

Nový začátek ve starém světě

Je začátek třicátých let. Éra, kdy mělo být otroctví ve Spojených státech oficiálně minulostí a všichni si měli být rovni. Státní i soukromé instituce ale nadále udržují společnost co nejvíc izolovanou, aby Afroameričané, Asiati ani původní obyvatelé Ameriky nemohli opustit svou kastu nedotknutelných.

Dvojčata Smoke a Stack (oba Michael B. Jordan) se rozhodnou zavedený řád narušit. Aby toho docílili, poslední roky vydělávali jmění v severském Chicagu. Nevíme přesně jak, legální to ale asi úplně nebylo. A co hůř, ani morální. I když nejspíš nebyli pravou rukou Al Capona, jak se spekuluje, daleko od pravdy tahle teorie nebude.

Nyní se vrací na svůj rodný jih s taškami plnými krvavých peněz a bednami luxusního alkoholu. Vysnili si založit klub pro barevné obyvatelstvo. Zprvu jde vše podle plánu. Zlanaří svého mladého bratrance Sammieho (Miles Caton) a starého přítele Slima (Delroy Lindo), oba talentované hudebníky. Stejně rychle navážou vztahy s dalšími dávnými známostmi, pracovními i osobními, které přiloží ruku k dílu. Jak se blíží otevírací večírek, zdá se, že místní komunitu čekají úžasné chvíle.

Jaký názor má na podnik barevných Američanů místní dřímající Ku-klux-klan, asi není třeba vysvětlovat. Ještě než se však dvojčata budou muset střetnout s místními bělochy, kteří ze dna skříně vytáhli zaprášená bílá roucha a masky, je čeká další výzva. Jejich klub se stává terčem nadpřirozených temných sil. Snad jde o trest za jejich hříchy.

Trochu od všeho

Když se podíváte na žánrové zařazení snímku, najdete v něm hodně divoký mix prakticky všeho, co vás napadne. Akční, horor, thriller, fantasy. Kdybychom ale chtěli být struční a trendy, budou nám stačit dvě slova: Elevated horror. Termín označující žánrové snímky, které se jak svým zpracováním, tak marketingem a distribucí řadí „nad“ hororový žánr, jehož prvky chtějí využít k důležitému společenskému komentáři.

Přijetí elevated horroru cinefily se různí. Je nepopiratelné, že se tomuto formátu daří na festivalech a budí pozornost. V hororové subkultuře jde ale o dost ambivalentní pojem. Jak už jeho znění napovídá, „povznesený horor“ obklopuje aura elitářství, sebedůležitosti a představy, že „teď se žánr konečně používá nějak smysluplně.“ Může to být snadno považováno za poněkud arogantní přístup. „Horor pro lidi, kteří jinak nemají rádi horory.“ Víš co? Když nemáš rád horory, tak si je nezasloužíš!

Hříšníci rozhodně plně spadají do tohohle trendu, v dobrém i zlém. Ryan Coogler, který nejen režíroval, ale i psal scénář, si dává velmi záležet, abychom chápali, že jeho příběh není jen zábavou, že je také komentářem k americké historii i současnosti. Ještě než se vůbec dostaneme k nadpřirozenému zvratu, sledujeme hrdiny poměrně dlouho v jejich světě a poznáváme je jako muže, kteří přijali brutalitu, aby se obrnili proti ještě větší brutalitě každodennosti. Kdyby se do děje nevkradla skupina upírů, fungoval by snímek stále jako působivé historické drama o snaze zapustit kořeny ve světě, který chce, abyste vy a vaše komunita zůstali co nejvíce vykořenění.

Upíři, co vysají vaši identitu

Nadreálno tu tedy jen zdůrazňuje konflikt, který by byl přítomný i bez něj. To je poměrně riskantní přístup, který se obvykle nedoporučuje. Běžně platí, že motivy, které jsou ve vyprávění zobrazeny doslova, nepotřebují zároveň žánrovou alegorii sebe sama – vede to k neekonomickému vyprávění, které de facto zobrazuje daný prvek dvakrát. Jestliže máte ve filmu skutečný Ku-Klux-Klan, není zároveň potřeba skupina upírů, která Ku-Klux-Klan symbolizuje, a naopak.

Každé pravidlo ale existuje proto, aby se ve správnou chvíli porušilo a v Hříšnících tenhle přístup funguje. Částečně proto, že jakmile se prominentním prvkem vyprávění ve druhé polovině stanou upíři, světské prvky ustoupí do pozadí, nejsou tedy doopravdy přítomny naráz. Druhá, nejspíš důležitější záchrana je, že jakkoliv upíři představují samozřejmě v první řadě fyzické nebezpečí, zároveň symbolizují o hodně víc!

Krom toho, že se upíři bojí česneku a dřevěných kůlů, totiž také tvoří jakousi spojenou mysl. Po proměnění disponuje každý upír myšlenkami každé další oběti. V kontextu Hříšníků jde o jasnou metaforu kulturní asimilace. Když zrovna upíři nevraždí naše hrdiny a antihrdiny, lákají je na pocit sounáležitosti a jednoty, který ve svém stavu cítí. Prohlašují, že jsou opravdovou komunitou – teprve až bude každý upírem, každý bude s každým (za) jedno. Nebude potřeba segregovaný barevný klub, protože bude jen jedna společnost, jedna kultura a jedna hudba. Nebylo by zodpovědné na to přistoupit a upíry přivítat s nadšením a úsměvem?

To je zajímavý konflikt, protože obzvlášť v případě segregovaného jihu amerických 30. let by asimilace hypoteticky měla být cílem. Jenže jde o asimilaci za cenu ztráty kulturní identity. Z ní ty „použitelné“ prvky, především černošskou hudbu, přebere mainstream, zatímco méně komerčně užitečné hrany budou obroušeny. Je to kompromisní řešení, nebo vychytralá past?

Překročit prostor i čas

Bar, který bratři otevírají, tedy představuje snahu barevných amerických komunit najít a udržet svou identitu. Jistě nejsilnější pasáží filmu je hypnotické hudební číslo, které překročí hranice prostoru a času a na pódiu se najednou začnou objevovat šamani z daleké minulosti i hudebníci s elektrickou kytarou a rapeři. Hříšníci se možná nezdají jako film, na který potřebujete vyrazit do IMAXu, už jen kvůli téhle strhující a dunivé scéně to ale stojí za zvážení – jedná se o nezapomenutelný okamžik.

Opět se vracíme k určitému velikášství, které elevated filmu patří. Stačí si vzít jen, jak v důsledku zbytečné je, že ústřední bratři jsou dvojčata, které hraje jeden herec. Jde rozhodně o filmařský flex, který není nutný, je ale také dokladem zvýšené snahy a námahy. I kamera Autumn Durald Arkapaw, obzvlášť když jednou za čas přepne do IMAX formátu, prozrazuje Cooglerovu snahu zdůraznit důležitost své práce. Rozhodně je fér říct, že takový Jordan Peele, přední představitel amerických elevated hororů, dokáže působit poněkud přirozeněji, koncepčněji a soustředěněji.

Ale víte co? Čert vem skromnost a uměřenost, Cooglerovi se daří udržet Hříšníky pohromadě přes všechna divoká rozhodnutí, která by mohla nadělat pořádnou paseku. Snímek je přesvědčivý jako historická freska, intimní příběh, reflexe univerzálních problémů i jako akční hororová řežba. Jednoznačně obhájí své dvě a čtvrt hodiny stopáže, krásně se na něj kouká a stejně dobře se poslouchá. Je dostatečně chytrý a dostatečně zábavný, dostatečně vtahující a přitom stále přehledný. V takové změti se musí nevyhnutelně občas ozvat falešný tón, ale v celkové skladbě se snadno ztratí. Zkrátka velmi slušná práce a zážitek, jaký se na plátnech nejspíš jen tak nebude opakovat.

Martin Svoboda, Totalfilm.cz
foto/video: © Vertical Ent. 2025

Hříšníci
Sinners
Akční / Horor / Thriller / Drama
USA, 2025, 137 min
Česká premiéra: 17. 4. 2025 Vertical
Režie: Ryan Coogler
Scénář: Ryan Coogler
Kamera: Autumn Durald Arkapaw
Hudba: Ludwig Göransson
Hrají: Michael B. Jordan, Miles Caton, Hailee Steinfeld, Delroy Lindo, Jack O’Connell, Wunmi Mosaku, Jayme Lawson, Li Jun Li, Omar Benson Miller, Yao, Helena Hu
Produkce: Ryan Coogler, Sev Ohanian, Zinzi Coogler
Střih: Michael P. Shawver
Zvuk: Brandon Proctor, Steve Boeddeker
Scénografie: Hannah Beachler, Monique Champagne
Masky: Ken Diaz
Kostýmy: Ruth E. Carter