Policejní plukovník David Kučera (Ondřej Sokol) si v Praze roky budoval úspěšnou kriminalistickou kariéru. Dokonce je i menší celebritou díky své úspěšné knize, v níž se věnuje svým nejzajímavějším případům. Nyní se ale, prý čistě z touhy po odpočinku, nechává převelet na venkov ke své sestře Petře (Jana Plodková). Do kraje s nejnižší kriminalitou. Protože je však David protagonistou nového seriálu televize Nova (ke zhlédnutí s týdenním náskokem i na Oneplay) Vraždy v kraji, s touhle statistikou se brzy pohne.
Však oni to vyřeší
Kriminálka je všudypřítomný český televizní fenomén, i když jeho kvantita dalece převyšuje kvalitu. Většinou je jedna jako druhá, a to vypravěčsky i řemeslně. Zvlášť když tvůrci povětšinou ignorují potenciál žánru pokládat si palčivé otázky o světě, v němž žijeme, a místo toho se snaží stvrzovat oficiální jistoty.
Cíl naší produkce se vlastně příliš nezměnil od normalizačních dob, kdy bylo úkolem filmařů přesvědčit publikum, že ať je situace zdánlivě jakkoliv špatná, vždycky se jde spolehnout na partu správných chlapů na správném místě, kteří ve všem udělají pořádek. Dnes už toto vyznění není nakázáno shora, přežívá čistě proto, že takové pořady jsou příjemné a hřejivé. A jakkoliv to je paradoxní, tento typ kriminálky má být všem zločinům navzdory hlavně fajn odpočinek. Na čemž by nebylo nic špatného, kdyby toho nebylo tolik.
Vraždy v kraji neobjevují Ameriku a do tohoto přístupu jednoznačně zapadají. Pokud jste žánrem vyloženě přejedení, asi nemá smysl očekávat něco jiného než další variantu na ozkoušený mustr. Jestli ale patříte k početným příznivcům české krimi produkce, máme se o čem bavit.
Ondro, nespi!
Osmidílná série se po prvních dvou uvedených epizodách dočkala spokojených i zklamaných diváků. V obou případech jde o reakci na zvolenou atmosféru, koncepci postav a vedení herců. Vraždy v kraji se vyznačují klidným tempem, utlumenými emocemi a absencí nuceného konfliktu. Nejviditelněji se to projevuje u Ondřeje Sokola, který podává nejvíce minimalistický výkon za dlouhou dobu a pro značnou část publika je velmi těžké přijmout jindy energického komika jako tichého, soudného a veskrze profesionálního vyšetřovatele.
Co je ale pro některé největší slabinou pořadu vedoucí k nudě a nezájmu, lze považovat z jiného úhlu pohledu za největší devizu. Sokolův plukovník Kučera, který právě začal ve volném čase chovat včely, je tichou, ale rozhodnou autoritou, kterou všichni na maloměstské stanici respektují. Jeho mladší kolega (Petr Uhlík) si ho přímo idealizuje. Dokonce i poněkud temperamentní nadřízený (Václav Kopta) mu plně vychází vstříc a de facto mu předává vedení. I když je dost dobře možné, že v dalších epizodách vykvasí nějaký konflikt mezi kolegy, jeho absence zatím slouží ku prospěchu. Všichni tu působí jako dospělí lidé, kteří se nenechávají strhnout dětinskými dramaty.
Co se týče mechanismu vyšetřování, Vraždy v kraji nejsou důsledně procedurální detektivkou, při níž by mohlo publikum podle nabídnutých stop přijít na to, kdo má zločin na svědomí – takových u nás bohužel mnoho nenajdeme. Přesto se daří nabídnout na začátku obou dílů menší mystery box v podobě několika podezřelých, na něž se jde soustředit – i to je v českých kriminálkách nadstandard.
Boj s vlastní škatulkou
Tvůrci následují povědomý motiv „muže z města na venkově“, mají však poměrně cit na to, aby výsledek nepůsobil jako infantilní klišé. I když charakteristika některých epizodních rolí je velmi výrazná, zpracování jim rozměr spíš přidává než ubírá. Koptova postava sice občas při výsleších nasazuje masku agrese, nicméně se z její strany jedná o záměrnou volbu a je důležité, že si to všichni přítomní uvědomují.
Je milá změna vidět partu vyšetřovatelů, která tváří v tvář každému problému nepropadá v naprostý chaos, který se zpětně omluví jako nutné zlo. Zdá se jako samozřejmé, že když už tvůrci tak moc důvěřují policejním složkám, zobrazují je alespoň jako kompetentní, ale vlastně to je výjimka.
České kriminálky mají obecně problém s tím, že zcela nepřijatelné a někdy i násilné zacházení s podezřelými zobrazují jako normální postup. Zde však tvůrci odhalují zájem o dodržení nějakých norem reálného světa. V obou prvních dílech na konci některý z vyšetřovatelů smutně podotkne, že spáchání zločinu vytvořilo pro pachatele mnohem větší problém, než jaký si myslel, že řeší. Spíš než „hurá, chytli jsme ho“ doprovází dopadení emoce „škoda, kolik životů bude tímhle poznamenáno“, a to včetně pachatelů a jejich rodin.
Každý podobný okamžik rozmyslu a aktivní práce s materiálem potěší. Zvlášť když můžeme zároveň skoro hmatatelně cítit sílu, která Vraždy v kraji táhne do škatulky. Nejvíc to odhaluje asi nenápaditá a zaměnitelná hudba. Je emocionálně návodná nikoliv směrem, jaký by pasoval k tomuto seriálu, ale směrem k jakémusi zprůměrovanému způsobu, jímž se s hudbou v českých kriminálkách běžně pracuje.
Je jasné, proč je část publika se seriálem nespokojená – scenáristé Zdeněk Jecelín a Václav Hašek se vyhýbají některým žánrovým atrakcím a režisérka prvních epizod Lenka Wimmerová volí civilní přístup a realistické herectví. Výsledek proto může působit poněkud „prázdně“. Ale právě díky absenci alespoň některých křečovitých klišé se otevírá potenciál z tohohle seriálu něco vykřesat. Jistě v tomto ohledu nemá cenu očekávat nějaký velký odklon či subverzi, ale rozhodně oživení. Už jen to, že postavy působí jako lidé z masa a kostí, jejichž život přesahuje jejich roli ve vyprávění, je milá změna. Po prvních dvou dílech je tedy dojem spíš pozitivní s nadějí ohledně toho, kam se jde v tomhle světě posunout.
Martin Svoboda, Totalfilm.cz
foto/video: © Skupina Nova 2025
Vraždy v kraji
Krimi / Komedie
Česko, 2025, 8 h (Minutáž: 60 min)
Režie: Lenka Wimmerová, Tomáš Pavlíček
Scénář: Zdeněk Jecelín, Václav Hašek
Kamera: Jan Šuster
Hudba: Jakub Kudláč
Hrají: Ondřej Sokol, Petr Uhlík, Jana Pidrmanová, Petr Buchta, Václav Kopta, Jana Plodková, Taťjana Medvecká, Veronika Bellová, Tom Brenton, Maxmilián Kocek
Produkce: Ondřej Zima, Pavel Berčík, Lenka Szántó
Zvuk: Pavel Brejcha
Masky: Klára Hubalová
Kostýmy: Ivan Stekla
