Canal+ je dalším z velkých hráčů, kteří se snaží proniknout na středoevropský trh, k čemuž jako vlajková loď nejlépe slouží původní obsah. V tomto případě tu máme mix politického thrilleru a kriminálky Moloch v produkci Česka, Slovenska a Ukrajiny, rozkročený mezi lokální tradicí napínavé víkendové zábavy a ambiciózní mezinárodní podívané. A možná přijde i Mirek Donutil! Canal+ svým Čechům rozumí! A my jsme viděli dva ze tří dílů.
Bude Donutil prezidentem?
Chystají se prezidentské volby a současný kontroverzní, zdánlivě proruský český prezident Toman (Mirolav Donutil) bojuje o znovuzvolení proti poněkud nudnému, ale liberálně se prezentujícímu oponentovi. Je víc než jasné, že spíš než otázka „kandidát A vs. kandidát B“ veřejnost zaměstnává přímočařejší konflikt „Toman: ano, či ne“. V tomto ohledu režisér Lukáš Hanulák a scenárista Štefan Titka vystihli náladu (nejen) tuzemské politiky poměrně trefně.
Kolem Tomana se však právě v okamžiku poslední předvolební debaty stahuje smyčka v podobě kompromitující nahrávky, která implikuje jednoho z jeho nejbližších spojenců v účasti na výbuchu muničních skladů ve Vrběticích v roce 2014. V rukou ji má novinář Martin Braun (Jan Révai), prezidentova dlouhodobá nemesis. Braunův otec si nese cejch kolaboranta KSČ a novinář věří, že prezident má prsty ve zmizení československých policejních archivů během zmatků revoluce, které by mohly nejasnosti okolo jeho otce objasnit.
Právě ve chvíli, kdy se Braunovi daří novinářské kolegy přesvědčit, aby Tomana během debaty konfrontovali s nahrávkou, se prezident hroutí k zemi – zdánlivě mu pod tlakem jejího zveřejnění selhalo srdce. Spolu s ním ale kolabuje i jeho asistentka a záhy nato ukrajinská informátorka, která byla na cestě do Prahy s důležitými informacemi pro Brauna. Máme tu tedy spiknutí a atentát! Prezident Toman jako jediný z trojice přežívá, ale tím Moloch pouze začíná.
Velké otázky, malé ambice
Moloch je v základu typická kriminálka, na něž jsme u nás zvyklí prakticky v nekonečné sérii. Zároveň mu ale nejde upřít ambice, jistě vyplývající z účasti mezinárodního konglomerátu Canal+. Série tedy například na první pohled vypadá lépe než tuzemská konkurence. Je jen škoda, že se Hanulák nepokouší najít vlastní tvůrčí rukopis a zkrátka dělá dražší variantu toho, co známe. To je nakonec přístup vystihující celý tento projekt. Je plný bezpečných a ozkoušených voleb, které se zabalí do lákavějšího obalu. Tím rozhodně vzniká nadstandardní produkt, který jde doporučit v kontextu lokální nabídky, byť se nabízí spekulace o potenciálu, který by seriál měl, kdyby bylo jeho cílem nabídnout něco unikátního.
Totéž platí o ději. Scénář se nese způsobem, jako by se chtěl každým okamžikem začít vyjadřovat k velkým otázkám současnosti i minulosti. Máme tu komunistické kostlivce ve skříni, motiv atraktivní u nás i v zahraničí. Proruského prezidenta, jehož (znovu)zvolení může zemi zatáhnout na východ pod ruský vliv. Vůbec ochota představit postavu ruského diplomata jako jasného záporáka naznačuje ochotu pojmenovávat věci „přímo“. A Donutil jako by chvílemi imitoval dikci Miloše Zemana, byť jde spíš o kusé okamžiky než konzistentní persónu.
Bohužel ale platí, alespoň tedy po dvou ze třech dílů, které jsme viděli, že tyhle atraktivní prvky, které nárokují naši pozornost, nijak zvlášť nezapadají do sebe. Pořád čekáme, kdy se stane něco, co nás hlouběji zasáhne a co přesáhne samotný pořad, ale zatím k tomu nedošlo. Spíš, než že by šlo o palčivé dílo, které vyzve publikum k sebereflexi či přemítání o něčem v našem světě, končíme u trochu intenzivnější verze zážitku, jaký máme z libovolné kriminálky na ČT1. Ozvláštnění neprosakují ven, tvoří jen texturu pro povědomý formát.
Jen trocha identity
To v principu není špatně, problém je asi hlavně, že zvolený formát může být pro české publikum natolik okoukaný, že tenhle polooblečený, poloučesaný a poloobutý přístup nám nebude stačit. Zato však může být plně dostatečný pro mezinárodní publikum, pro které možná nepůjde o stejnou rutinu a navíc je naláká exotické prostředí divoké a nezkrocené východoevropské metropole. Pro ně mohou být české kulisy skutečně vzrušující, stejně jako představené historické konflikty, jež už pro nás zní jako docela ohraná písnička.
Moloch je rozhodně opatrnější produkt, než jakým byla Dcera národa, na níž se Canal+ finančně spolupodílel. Bohužel Dcera národa, ač odvážnější a unikátnější, byla mnohem horším dílem, jehož exces neocenilo mnoho lidí – a nelze jim to vyčítat. Moloch nemůže být přímo reakcí na její divácký a kritický neúspěch, tak rychle televizní produkce nepracuje. Lze ale předvídat, že přijetí Molocha bude mnohem příznivější. Což není nezasloužené. Bohužel si však Canal+ ze svých prvních krůčků bude moct odnést špatné ponaučení, že je na místě v první řadě opatrnost.
Moloch nabízí řadu dobrého a samotný výchozí bod využít zdejší prostředí ke vzniku mezinárodně stravitelné minisérie jde ocenit. Přesto by to chtělo maličko upustit od až algoritmicky působících „správných voleb“ a najít trochu vlastní identity. Ať už ve smyslu žánrové zábavy, nebo díla, které o něčem je.
Sledujte Moloch na Canal+ zde.
Moloch (první 2 epizody, 2025)
Poctivá žánrovka s trochu většími ambicemi, která provokuje hlavně tím, jaký potenciál pro sebe otvírá, aniž by ho jasně využila. Určitě nejde o špatně odvedenou práci, předně díky rozumné délce tří epizod.
Martin Svoboda, Totalfilm.cz
foto/video: Canal+ © 2025
Moloch
Thriller / Drama
Česko / Slovensko / Ukrajina, 2025, 2 h 45 min – 3 epizody
VOD premiéra: 27. 5. 2025, Canal+
Režie: Lukáš Hanulák
Scénář: Štefan Titka
Kamera: Veronika Donutková
Hudba: Jiří Hájek
Hrají: Miroslav Donutil, Jan Révai, Eliza Rycembel, Klára Issová, Jiří Chadraba, Andrea Mohylová, Vladimír Kratina, Barbara Lukešová, David Matásek, Beáta Kaňoková
Produkce: Lada Dobrkovská, Barbora Mudrová, Vratislav Šlajer, Lukáš Hanulák
Střih: Tomáš Holocsy
Zvuk: Lukáš Moudrý, Lukáš Holocsy
Scénografie: Martin Rálek
Masky: Miroslava Krepsová, Olga Khomyn Horáčková
Kostýmy: Lucia Šedivá
