Letošní Anifilm se poprvé ve své historii ponoří do fascinujícího světa science-fiction, žánru, který propojuje sny, technologie a otázky budoucnosti lidské existence. Festivalovému publiku se tak otevře ničím neomezený vesmír fantazie, který dokáže vytvořit jen propojení sci-fi a animace. Jedním z prezentovaných filmů je i koprodukční White Plastic Sky. Zcela původních science fiction příběhů se v kinech každý rok zastaví jen hrstka. Přestože tento žánr vyprodukoval řady a řady absolutních klasik, oproti takovému hororu nebo komedii se bohužel nedá natočit za pakatel. Když tedy někdo roky a roky tvrdě dře, aby na plátna dostal svůj vysněný futuristický svět, vždy se jedná o příležitost k oslavám. Jen výjimečně to navíc bývá někdo z našich evropských sousedů. V případě White Plastic Sky se ale dali dohromady animátoři a umělci z Maďarska a Slovenska a společně se rozhodli podat obraz Budapešti z roku 2123.
Nehostinná střední Evropa
Od současnosti nás tedy dělí sto let a ze zelených plání střední Evropy zůstala jen nehostinná poušť. Maďarské hlavní město je široko daleko jedinou známkou civilizace, která se ještě drží na nohou. Nic ale není zadarmo. Zdrojů je poskrovnu a vyžít z nich je téměř neúnosné. Pod skleněnou budapešťskou kupolí tedy platí tvrdý zákon. Každý občan má povoleno jen padesát let života. Pak musí své tělo odevzdávat na plantáž a nechat si do srdce zasadit nový strom. Když se ale Nóra dobrovolně a nečekaně vydá na smrt o dvacet let dříve než musí, její zmatený manžel Stefan se snaží přijít na způsob, jak ji z plantáže zachránit, než bude příliš pozdě.
Kombinace animačních metod
Snažit se technicky zvládnout podobný koncept v hrané podobě by samozřejmě stálo hory peněz. Režisérské duo Tibor Bánóczki a Sarolta Szabó se tedy rozhodlo svou pochmurnou vizi budoucnosti realizovat prostřednictvím 3D animace, fotografií a metodou rotoskopie. Po nádherně a realisticky vyvedených ulicích dystopické Budapeště se tedy procházejí skuteční herci, jejichž herecké výkony následně animátoři překreslili ručně kreslenou animací.
Vizuální stránka filmu je místy skutečně strhující a nelze než žasnout, že něco podobného vzešlo ze studií pouhých několik set kilometrů od nás. Nějakou tu minutku trvá, než si celé té prapodivné směsici barev, textur a pohybů oči přivyknou. Rozklíčovat, jak tvůrci docílili některých obrazů není místy vůbec jednoduché. Často se v nich totiž promíchávají elementy skutečně zachycených fotografií okořeněných animací, a ještě zachycené okem umělce. Mnohé scény v plantáži plné neonových lidských soch nebo z prázdných pouští za hranicemi města by dokonale zapadly do muzea moderního umění.
Horor a psychedelická morbidita
Námět sám o sobě přímo nabízí špetku hororu a psychedelické morbidity, což se tvůrcům podařilo mistrně realizovat. Stromy rašící přímo z lidských těl mnohdy navozují skoro posvátný obdiv a dojem temné krásy. Potom ale nad obrazem mysl začne pracovat a ihned z toho mrazí v zádech. Svět, který filmaři vytvořili, je obdivuhodně propracovaný, má interní logiku a sledovat jej v tichosti zpovzdálí je mnohdy efektivnější než jakékoliv dialogy.
Když se totiž dostaneme k lidskému elementu vyprávění, najdeme tu pusto a prázdno stejně jako za kupolí Budapeště. Základní premisa filmu stojí a padá na tragickém osudu manželského páru Nóry a Stefana. Ani na poli štědrých sto deseti minut se ale bohužel nepovedlo prodat ani jednu z postav, natož jejich vzájemnou lásku. Dokud jejich nezáživná příběhová linka sdílí prostor s neoblomným vizuálem a pečlivě připravenými sci-fi kulisami, skoro se její těžké nedostatky vykouří z hlavy. Jakmile se ovšem ve druhé polovině filmu romantická stránka scénáře dostává do popředí, dopadá najednou na diváka uvědomění, že obě hlavní postavy jsou mu vlastně docela lhostejné.
Problém se scénářem
Snímek se ve finále snaží celou vahou opírat o emoce, které ale zapomněl vybudovat, a celková pointa příběhu a zamýšlený emotivní závěr tedy vyšumí do ztracena. Chyba leží jednoznačně ve scénáři, který by si zasloužil ještě o poznání dotáhnout. Námět je dostatečně silný na to, aby White Plastic Sky utáhl velký kus cesty, chybějící práce s postavami ho ale nakonec dožene. Většina dramatičtějších scén je navíc zahraná až překvapivě bez výrazu. Těžko říct, jestli se jedná o režijní záměr, vedlejší účinek rotoskopie nebo snad jazykovou bariéru.
White Platic Sky na Anifilmu:
Výstaviště – Pavilon I – 8. 5. v 18:00
White Plastic Sky (2023) White Plastic Sky je skutečně nádherným vizuálním zážitkem s mnoha podněty na přemýšlení. Když se ale v půlce najednou snaží o emoce, které tu byly doposud k nenalezení, bohužel příliš nefunguje. Kdyby se do jinak sterilního příběhu povedlo propašovat trochu té lidskosti, mohla tu z fleku vzejít novodobá klasika. Výsledkem je namísto toho „jen“ dobrý film.
Petr Schön, Totalfilm.cz
foto/video: © AČFK 2023
White Plastic Sky
Animovaný / Drama / Romantický / Sci-Fi
Maďarsko / Slovensko, 2023, 110 min
Režie: Tibor Bánóczki, Sarolta Szabó
Scénář: Sarolta Szabó, Tibor Bánóczki
Hudba: Christopher White
Hrají: Tamás Keresztes, Zsófia Szamosi, Géza D. Hegedűs, Judit Schell, István Znamenák, Márton Patkós, Renátó Olasz
Produkce: József Fülöp, Juraj Krasnohorský, Orsolya Sipos
Střih: Judit Czakó
