Sbormistr je skoro určitě nejvyhlíženější česká varská premiéra, která vzbuzovala řadu nadějí, ale také obezřetnosti. Česká audiovize není dvakrát vyhlášená citlivostí vůči tématům sexuální zranitelnosti a zločinnosti a dosavadní tuzemská aplikace true crime fenoménu je většinou zcela nekultivovaná, držící se bulvarity, šokantnosti a misery porna. Příběh inspirovaný obětmi sboru Bambini di Praga a jeho hlavy Bohumila Kulínského přesto v režii Ondřeje Provazníka dopadl nad očekávání.
Štěstí jen na oko
Vracíme se do devadesátých let a poznáváme dvě talentované sestry, z nichž starší Lucie (Maya Kintera) si už nějakou dobu drží pozici v prestižním pražském dívčím sboru, zatímco pro mladší třináctiletou Karolínu (Kateřina Falbrová) se jeho dveře právě otevírají. Sbormistr a tak trochu guru celého kolektivu Vít Mácha (Juraj Loj) ji zrovna náhodou slyšel zpívat a okamžitě zaznamenal její potenciál. Když se na chystaném soustředění na poslední chvíli uvolňuje místo, rozhodne se vsadit na divokou kartu a dívku přizvat.
Pro celou rodinu jde o úžasnou zprávu. Nemít v nejlepším českém sboru jen jedno dítě, ale obě? Můj ty skutku! Jediný, kdo neprojevuje zvlášť velké nadšení, je Lucie. Má sama pochybnosti ohledně své účasti, nicméně vzestup sestry v ní zdánlivě vzbuzuje záchvaty závisti – tím spíš, že Karolína se díky svému čistému hlasu promptně prodírá hierarchií sboru ke stále prominentnějším partům, to vše za rostoucího Máchova zájmu. Lucčiny výlevy se ale jeví prostě jako projev pubertální nerozvážnosti a holčičí žárlivosti.
My samozřejmě víme, co znervózňuje Lucii, a vidíme smyčku, která se postupně utahuje okolo nic netušící Karolíny, jež je o kus mladší a naivnější než ostatní dívky. Není schopna vstřebávat a chápat náznaky pravdy, které nás při sledování její snahy sžít se s kolektivem znepokojují. Všechno to soupeření o Máchovu přízeň, jeho absolutní dominance a především nejasně stanovené hranice přípustného kontaktu dětí s dospělými by měly vyvolávat obezřetnost, dívka ale nemá dost zkušenosti, aby si dala jedna a jedna dohromady.
Pozornost za odměnu
Sbormistr je skvělým uchopením problematiky stejnou měrou tím, co dělá, jako tím, k čemu se neuchyluje. Není o detailech kauz a není fascinovaným pohledem do mysli monstra. Až příliš často se true crime díla zaklínají chvályhodnými záměry, jako by mělo jít o sociologické či psychologické sondy, abychom však při bližším pohledu zjistili, že se tvůrci prostě z morbidní zvědavosti rýpají v utrpení – a publikum spolu s nimi. Ryane Murphy, díváme se na tebe. Sbormistr se stejné chyby nedopouští.
Kulínský není mytologizován jako ďábelský psychopat či nelidská zrůda, což jsou tendence žánru, které ve skutečnosti podobným zločincům slouží ku prospěchu. Strhávají totiž pozornost k domnělému extrému a otupují pozornost společnosti vůči vysoce funkčním mužům, kteří jsou i při blízkém pohledu veskrze normální. Jen tak jim totiž můžou tak dlouho procházet tak strašné věci.
Můžeme tedy sledovat jemnou manipulaci, kterou Mácha kontroluje celý kolektiv. Jen on je jeho skutečnou autoritou, která se nikomu dalšímu nezodpovídá. Jeho matka a předchůdkyně je mu sice neustále po boku, sama se však zdá být učarovaná mezinárodním úspěchem svého syna a považuje ho za jakéhosi geniálního mesiáše, okolo nějž opatrně našlapuje a toleruje vše, co se děje těsně mimo její zorné pole. A když jeho persóně neodolává ani ona, jak by mohly dívky? Mistrův zájem je pro ně vysněný cíl. Každý jeho pohled je odměna. Možnost si s ním při získání stálého místa potykat splněný sen.
Ve Sbormistrovi nevidíme nic explicitního. Ve skutečnosti by se stopáž, kdy dělá před zraky kamery něco objektivně a jednoznačně nepřípustného a zločinného, dala zaznamenat v sekundách. Izolované scény by dokonce mohly posloužit někdejším početným Kulínského zastáncům jako důkaz toho, že jejich hrdina nebyl ten typ, co se někde ve stínu zmocňuje dětí. Pokud něco, tak se ty holky sápaly na něj, přitahované autoritou a myšlenkou na protekci! Samozřejmě, že to bylo celou dobu součástí Kulínského plánu, aby si jeho zmanipulované oběti připadaly jako jeho spoluviníci, ba dokonce jako pachatelé.
Mimo obraz
Protože víme, co se děje mimo obraz, a protože víme, kam směřuje Karolínin příběh, dokážeme si dosazovat kontext a chápat zdánlivě bezelstné Máchovo chování. Právě nenápadnost celé operace je na celém zážitku nejděsivější. Bude zajímavé sledovat, jak na snímek zareaguje zahraniční publikum bez informací, s nimiž k vyprávění přistupujeme my. Neznalý člověk může vyprávění dlouhou dobu považovat jednoduše za drama o ambicích dvou sester a jejich rozkládajícího se vztahu. Měl by ho programový kurátor v této představě nechat, nebo v synopsi rovnou vyřknout, co film doopravdy sleduje? Příběh sledující tak náročné téma nepotřebuje šokovat náhlým dějovým zvratem, možná by tedy bylo na místě vyložit karty, aby se zážitek nestal jen atrakcí.
Skvělý výkon předvádí Kateřina Falbrová jako Karolína i Juraj Loj coby pseudo-Kulínský s jeho úpěnlivě udržovanou maskou nedostupnosti a profesionality, pod níž se skrývají ty nejnižší pudy a touha je uspokojovat. Provazník pak nachází poměrně dobrý balanc, jak zobrazit úplné minimum, které ale stačí na plný efekt. V několika momentech filmu, včetně posledního záběru, můžeme diskutovat o přílišné doslovnosti či emocionální návodnosti. Vzhledem k celkové střídmosti a zdrženlivosti lze ale pochopit, proč tvůrci občas cítí potřebu diváka nějak jasněji ukotvit a následně popostrčit správným směrem. Můžeme hledat paralely s nedávným dramatem Julie mlčí.
České publikum není na takto citlivé filmy zvyklé, není na ně vytrénované a připravené je správně číst. To není nějaký pokus o urážku, ale jednoduché konstatování, že filmy jako Sbormistr nemají u nás velkou tradici. Tvůrci pak nevyhnutelně musí hledat způsoby, jak poskytnout legendu, pokud usilují o divácké porozumění. A film jako Sbormistr potřebuje být pochopen, nemůže jít o vágní artovku, u níž diskutujeme o možném významu. Kdyby vedení za ruku překročilo únosnou mez, mohlo by film stáhnout ke dnu, zde se to ale neděje.
Sbormistr je vyprávěn z úhlu pohledu obětí, přesněji řečeno jedné oběti. Pracuje s jejím viděním světa, s jí dostupnými informacemi. Sugestivně demonstruje způsob, jak se dá dobrovolně nakráčet do situace, jejíž bezvýchodnost se odhaluje příliš pozdě. My jakožto dospělí lidé s odstupem možná na každém kroku máváme červenou vlaječkou, přesto je zcela patrné, proč dívka nic netuší, než je pozdě, a proč jakmile je pozdě, cítí nutnost mlčet.
Je pravda, že snímek nezobrazuje plný rozměr dotčených zločinů – protože je nezná ani hrdinka. V tomto ohledu jsou tvůrci velmi přísní, neuchylují se ani k dovětkům v podobě pár linek textu před konci titulků. Víme, že ve střižně probíhala intenzivní diskuze, zdali a jak opustit měřítko filmu a zpřítomnit kauzu v plném jejím rozsahu, nakonec tak ale neučiní. Vše si zachovává svůj koncept a rozměr, což považujeme za zdela adekvátní rozhodnutí, které podtrhává silné stránky tohoto podařeného filmu.
Martin Svoboda, Totalfilm.cz
foto/video: CinemArt © 2025
-
Režie
-
Scénář
-
Herci
-
Kamera
-
Hudba
Sbormistr (2025)
Jemný a intenzivní náhled na kauzu, jejíž hrůzný rozměr je stále ještě v české společnosti nedoceněn. O něm ale Sbormistr není, uchovává si úhel pohledu jediné oběti, čímž nám upírá veškeré atrakce true crime fenoménu a soustředí na to opravdu podstatné.
Sbormistr
Drama
Česko / Slovensko, 2025, 106 min
Premiéra: 10. 7. 2025, CinemArt
Režie: Ondřej Provazník
Scénář: Ondřej Provazník
Kamera: Lukáš Milota
Hudba: Jonatán Pastirčák, Aid Kid
Hrají: Kateřina Falbrová, Juraj Loj, Maya Kintera, Zuzana Šulajová, Marek Cisovský, Ivana Wojtylová, Anežka Novotná, Anna Michalcová, Richard Němec
Produkce: Jiří Konečný, Ivan Ostrochovský
Střih: Anna Johnson Ryndová
Zvuk: Juraj Mravec, František Šec
Scénografie: Irena Hradecká
Masky: Eva Schwarzová
Kostýmy: Marek Cpin
