Karavan se v Cannes našel právem. Sebejistá festivalovka s životním výkonem Geislerové má co nabídnout (recenze)

Karavan je jistě značně vyhlíženým filmem, protože kdo by nebyl zvědavý na titul, který se dostal do jedné z hlavních sekcí prestižního canneského festivalu? Intimní drama o matce s tváří Aňi Geislerové, jež se vydává na cestu se svým synem s mentálním postižením, vzbuzovalo tím větší pozornost, že distributor držel projekt od jeho premiéry v Cannes v Česku pod pokličkou až do uvedení v Karlových Varech. Teď, ve chvíli distribuční premiéry, už ale víme, nakolik je všechen ten humbuk oprávněný.

Na tebe jsme čekali!

Situace je samozřejmě komplikovanější, než že by Zuzana Kirchnerová natočila úchvatný snímek a prostě ho úspěšně přihlásila na nejprestižnější filmový festival světa. Tamní dramaturgové na její prvotinu ve skutečnosti aktivně čekali v důsledku úspěchu jejího staršího studentského kraťasu Bába. Jako součást její někdejší výhry v sekci Cinéfondation jí dlužili svou pozornost a přijetí do Cannes bylo spíš otázkou „neudělat chybu“ než „naprosto strhnout a překvapit“. Což je jistě o kus méně vzrušující historka, která může vzbudit nedůvěru, zda nás čeká opravdu živelný film.

Strach se ale ukazuje jako zbytečný. Ne že by se z Karavanu vylouplo něco jiného než typická festivalovka, tou zkrátka je, je jí hrdě a je jí vší silou. Nicméně v tom nejlepším slova smyslu. Jedná se o film, v němž Zuzana Kirchnerová skvěle zapadla do programu akce, k níž měla zaslouženě otevřené dveře, a bylo rozumné, že šla téhle příležitosti vstříc. Zajetí filmaři mohou jistě experimentovat a pokoušet se testovat, co v Cannes snesou, ale u české debutantky by takový přístup byl absurdní. S Kirchnerovou jsme sice nemluvili, takže tu netlumočíme její záměr, nicméně Karavan vznikal s vědomím, že když se povede, bude mít velkou šanci dostat se do Cannes. A je dobře, že vypadá, jako by to bral v potaz.

Pokud se tedy někdo obával kýčovitě sentimentálního dramatu o tom, jak matka utuží vtahy se svým synem, může si oddechnout. Žít v Karavanu je mnohem složitější, mnohem méně příjemné a mnohem méně smířlivé. Pětačtyřicetiletá Ester (Aňa Geislerová) lpí na svém Davidovi (David Vodstrčil), nicméně jejím přátelům a rodině se začíná jevit až bolestivě zřejmé, že mladíka nezvládá. Nebo je ten okamžik alespoň blízko. Už teď by byl schopný mámu přeprat, kdyby se o to doopravdy pokusil, ale tak daleko to naštěstí ani během jeho záchvatů agrese nedospělo. Zatím.

Je to v pohodě, dokud to v pohodě není

Ester je právě s Davidem v Itálii u přátel, kde měli společně relaxovat. Chlapcova přítomnost ale budí značný nepokoj, zvlášť když jednoho rána zlikviduje obývák – nedaleko od spících dětí. Nejistotu v domě lze rozhodně chápat a Ester se nechce potýkat s odtažitými pohledy a hledáním nových vysvětlení a omluv. Rekvíruje tedy starý karavan, který se válí na zahradě, a vyráží s Davidem na osobní road movie. Na cestě se k nim připojí náhodná Slovenka Zuza (Juliana Oľhová), které se omrzela vlastní skupinka stopařů, a tahle bezprostřední parta spolu den po dni popojíždí a užívá okamžiku, tedy dokud nedojdou peníze a není třeba začít uvažovat praktičtěji.

Chvílemi to funguje, chvílemi ne. David je většinu času zlatíčko, jakmile ale přijde krize, především v noci, vybere si za to pořádnou daň. Ester chybí lidská intimita a naplnění základních fyzických potřeb. Cítí, že takhle to nepůjde navždy. Zuza je jí prozatím oporou, ale jistě nejde o dlouhodobé řešení. Tenhle výlet bude muset jednou skončit – jenže co přijde po něm?

David v podání vynikajícího Davida Vodstrčila tu neztvárňuje romantizovanou karikaturu á la Simple Jack nebo Forrest Gump. V prvních okamžicích ho kamera představuje skoro jako nepřístupný, nečitelný objekt, o jehož vnitřku se můžeme jen dohadovat. A dovnitř během filmu doopravdy nepronikneme. Dřív nebo později si musíme (a s námi Ester) připustit, že s ním nakonec končíme v bodě nula. Snímek je dost citlivý na to, aby tento přístup nepůsobil jako dehumanizující, ale jako krutá pravda, se kterou se Ester musí smířit. David je schopný činů, které vypadají jako něha, ale chápe je vůbec?

Není na nás, abychom posuzovali diagnostickou přesnost zpodobnění Davida – a film je v tomto ohledu extrémně vágní například co do jeho verbálních schopností. Zároveň je třeba připomenout, že se jedná pořád o fikci, takže i kdyby Davidovo zpodobnění nebylo zcela pevné a konzistentní, neznamenalo by to, že film je automaticky špatný. Jedná se o příběh Ester a jejího úhlu pohledu. Vyprávění soustředěné na Davida by ho mohlo víc otevřít a ukotvit, ale není chyba, že se tak neděje.

ČESKÝ FILM

„Je to jako účastnit se olympijských her v umění,“ říká Aňa Geislerová o filmu Karavan

Karavan Zuzany Kirchnerové se představil v Cannes, Karlových Varech a teď se od čtvrtka 28. srpna konečně chystá do běžné distribuce. Pokud jste výjimečnou českou festivalovku ještě neviděli, můžete to také napravit i na západě Čech, kde bude film za …

Jsi jenom můj!

O hrdince můžeme i pochybovat. Cestovat sama s neustále sílícím mladíkem, který má násilné záchvaty, je nezodpovědné co do bezpečí jich obou i třetích osob. Nezdá se ani, že by se péče o Davida zakládala na konzultacích s odborníky. Některé věci, které vidíme, by znalec nejspíš odsoudil třeba kvůli nebezpečí, že si chlapec vytvoří nevhodné návyky. Jako když Ester při odchodu na brigády část svých mateřských povinností přeloží na Zuzanu, která je sice fajn a myslí vše dobře, ale taky je značně nezodpovědná a vrtkavá – a může ze dne na den zmizet. Až se tak stane, co si počne David, který na ní začal lpět?

Jedná se rozhodně o symbiotický vztah – David potřebuje Ester, ale stejně tak Ester potřebuje Davida. Pro každého rodiče je těžké vzdát se jednou svých potomků, ale Ester to nebude muset nikdy udělat – tedy ne z důvodů, že by ji chtěl David opustit. Pokud se ho tedy vzdá proto, že se o něj nedokáže postarat, půjde o dvojnásobnou prohru. Nejenže ztratí dítě, ale dokonce věčné dítě, které s ní může být navždy. Tento přístup by byl ze strany Ester sobecký, jistě ne vědomý, ale rozhodně pochopitelný.

Některé motivy jsou překvapivě utlumené. Prakticky první, co ve filmu vidíme Davida dělat, je onanovat na veřejnosti. Pro chlapce s různými poruchami na autistickém spektru je typické, že během puberty jsou v tomto ohledu jen velmi těžce kontrolovatelní. Znamená to tedy, že bude mít tento problém i David? Překvapivě ne. Přestože ho často pozorujeme ve velmi intimním fyzickém kontaktu takřka bez oblečení jak s jeho matkou, tak se Zuzou, motiv se znovu nevrátí nad rámec nejistých Davidových pohledů. Je to proto, že by to dělalo film příliš nepříjemným a nekonformním na sledování? Nebo máme předpokládat, že se mimo obraz děje něco, co nevidíme? Především, když Zuzana sama Davida hlídá dlouhé hodiny, kdy je Ester v práci? Je zvláštní, že Kirchnerová tento prvek do filmu nejprve sama vložila, občas jako by na něj upozornila, ale celkově ho pouští ze zřetele. Možná opět proto, že jde o příběh Ester, důležitější je tedy její sexualita než ta Davidova.

Aňa Geislerová: Herectví se nedá měřit, na premiéry svých filmů nekoukám

Hostem právě probíhající Letní filmové školy v Uherském Hradišti byla také ostřílená česká herečka Aňa Geislerová. Výraznou roli Olgy Havlové ztvárnila v dramatu režiséra Slávka Horáka Havel. Další životopisnou roli jí přisoudila Lenka Wimmerová v připravovaném televizním seriálu o spisovatelce …

A jako příběh frustrované, nejisté ženy, která lpí na té jediné věci, co má, a je uzavřená před zbytkem světa, Karavan funguje na jedničku. Aňa Geislerová byla vždy dobrá herečka, zde ale předvádí nejspíš svůj vrcholný výkon. Ester je nepřístupná, ale také zranitelná. Pevná, ale taky na krajíčku sil. Není úplně jasné, co je její cíl, pokud nějaký je, ale i přesto, že o ní můžeme pochybovat, jí přejeme, aby našla nějaký pevný bod pro sebe i Davida. I když to nebude jednoduché.

Martin Svoboda, Totalfilm.cz
foto/video: CinemArt © 2025

Karavan
Drama / Road movie
Česko / Slovensko / Itálie, 2025, 100 min
Distribuční premiéra: 28. 8. 2025, CinemArt
Režie: Zuzana Kirchnerová
Scénář: Zuzana Kirchnerová, Tomáš Bojar, Kristina Májová
Kamera: Simona Weisslechner, Denisa Buranová
Hudba: Aid Kid, Viera Marinová
Hrají: Aňa Geislerová, David Vodstrčil, Juliana Oľhová, Jana Plodková, Mario Russo, Giandomenico Cupaiuolo, Magdalena Teresa Olhova De Pas
Produkce: Dagmar Sedláčková, Jakub Viktorín, Carlo Cresto-Dina