Recenze: Druhý Černý telefon je řemeslně špičkový horor. Zápolí jen s tím, jak udržet Hawkea v příběhu

Černý telefon byl před čtyřmi lety milým hororovým překvapením. Ani ne dvacetimilionový rozpočet navíc vynesl tržby přesahující 160 milionů a producenti tenhle signál rozhodně zaznamenali. Jenže co si počít, když se největší eso v rukávu, vrah s tváří Ethana Hawkea, nedožilo závěrečných titulků? Půjde to nějak vymyslet?

Ti, co zůstali

Vracíme se k sourozencům Finneymu a Grey (Mason Thames a Madeleine McGraw), kteří minule společnými silami, a také za přispění jejich nadreálných darů, porazili místního sériového vraha Grabbera (Ethan Hawke), jenž unesl Finneyho do svého sklepa a chystal se ho zavraždit. Chlapci se však prostřednictvím nezapojeného telefonu dostalo pomoci od předešlých zabijákových obětí. Jeho sestra zatím z domova přispěla tím, že se naučila naslouchat svým věšteckým snům.

Tvůrci mají tedy štěstí: Ve světě Černého telefonu existuje nadpřirozeno, takže Grabber nemusí být úplně ze hry. Lze o kus přirozeněji učinit podobný úkrok jako svého času štáb Halloweenu, který se rozhodl z šíleného, ale smrtelného zabijáka Mikea Myerse udělat nadpřirozeného démona. Princip návratu svého antagonisty kradou pro změnu z Noční můry v Elm Street, takže se sériový vrah vrací primárně ve snech. Opět jde o něco, pro co byly nezáměrně položeny základy už minule a nevyznívá to zcela nemístně.

Kdo nesdílel nadšení z možnosti nachystat dvojku, byl zjevně Ethan Hawke. Zdaleka nejslavnější herec z ansámblu se už v jedničce objevoval jen minimálně bez masky zakrývající mu celou tvář, což jazykem filmové produkce znamená jedno: Naše hvězda nám dala pět natáčecích dní, takže většinu scén za ní odehrají dubléři. V dvojce to je ještě intenzivnější a nedivili bychom se, kdyby Hawke dorazil na plac jedený den. Nejen že má coby démon masku po většinu stopáže přirostlou k obličeji, ale když si její části sundává, je pod ní většinou znetvořený. To samozřejmě není žádný indikátor kvality filmu, jen je legrační, když si uvědomíme, jak moc tu musí štáb bruslit okolo absence své hlavní star.

Tohle vidíme rádi

Černý telefon 2 je filmařsky naprostá špička. Už minule těžil z know-how režiséra Scotta Derricksona, jenž má nyní ještě navíc rozvázané ruce v podobě o pořádný kus vyššího rozpočtu. Pouští se tedy do sympatických hrátek, během nichž nápaditě pracuje s filmovým médiem a čaruje jednu úžasně vypadající scénu za druhou. Opět se naplno spoléhá i na retro atmosféru, tentokrát raných 80. let, což ovlivňuje kostýmy, rekvizity a hudební doprovod, ale i způsob, jakým se natáčí. Že se hrdinové přesunují do snového světa, brzy bezpečně poznáme podle toho, že Derrickson v něm imituje obraz dobových zrnitých kamer, zatímco v realitě je plátno digitálně čisté.

První hodina, kdy se může jen rozvíjet žánrová atmosféra a budovat síť záhad, je radost na sledování. Audiovizuální zážitek i herecké výkony šlapou naplno a skutečnost, že se vrátili oba hlavní dětští herci, nyní už jako dospívající, dodává na pocitu, že tu sledujeme něco opravdového a hmatatelného, co není jen mašina na prodej vstupenek. Především Thames, který si mezi tím odbyl hlavní roli v komerčně úspěšném remaku Jak vycvičit draka, tu srší hereckou sebejistotou a jeho traumatizovaný starší bratr, který se snaží nedat najevo slabost, rozhodně funguje. I když pozornost se tu přesouvá spíš na Grey, do jejíchž snů se Grabberovi podařilo proniknout.

Jaká ohromná škoda, že se nakonec o své slovo přihlásí i scénář, který je maximálně podměrečný a splácaný. Koncepčně se přitom všechny nástrahy podařilo překonat. Našel se uspokojivý bod, kam postavy posunout, aby jen nestály před kamerou, ale mohly přirozeně rozvíjet svůj příběh. Jejich násilný otec (Jeremy Davies) se od minule polepšil a přestal pít, nyní tedy může přirozeně přejít pozornost na odkaz jejich mrtvé matky. Místo špatného rodiče se trápí tím absentujícím, což posunuje je krok novým směrem.

Dokud nepromluví…

Jenže tvůrci se nespokojili s tím, že Grabber je zpět, rozhodli se, že ho musí navázat na rodinnou historii protagonistů, a tady už dělají o jeden krok příliš. Když se sourozenci zhruba v polovině dvouhodinového vyprávění přesunou na křesťanský tábor, kam je volá duch jejich matky, a začneme se dozvídat o tom, jakým způsobem se osudy tohohle doposud náhodného maniaka proplétají s jejich, začíná dění působit poněkud přepjatě a absurdně. Nemluvě o tom, že tu do dění vstupují nové postavy, z nichž každá se chová dost nepřesvědčivě, aniž by byla něčím zajímavá.

Víme, co možná namítnete: Derrickson i tady vzdává poctu dobovému hororu. V 80. letech byl podobný, za vlasy přitažený vývoj zcela běžný. Dává tedy smysl, že ho chce snímek tak zaujatý historií žánru napodobit. Což je asi pravda. Tvůrci si musí uvědomovat, jak šíleně to všechno zní a jak moc to zasahuje do dosavadní atmosféry. Jenže že něco dělají schválně, neznamená, že to byl dobrý nápad. A nikomu tu nezakazujeme trochu nadsázky – je třeba roztomilé, že zatímco v prvním dílu byl telefonní aparát nástrojem, který používali duchové, prostě proto, že tenhle přístroj měli náhodně k dispozici, zde se mění pomalu v jejich symbol. Podobná fetišizace rekvizit je pro hororové sequely typická a vyznívá tu docela sympaticky.

Černý telefon nás však v první hodině strhne úžasně realizovanými scénami, které se berou smrtelně vážně. Pak přepne do polohy melodramatické ansámblovky, kde si postavy návodnými frázemi přeříkávají své velké motivace a pojmenovávají svá traumata. Přičemž se ukáže, že každý má nějaký vztah s každým sahající desítky let do minulosti. Je možné, že někomu ten posun bude připadat zábavný, podnětný a nosný, za nás ale příliš nefunguje.

Jak vidíte podle hodnocení, nenecháváme se tímhle zádrhelem ani zdaleka strhnout k odsouzení celého filmu. Ten podle nás pořád vypadá a zní skvěle a v nějaké míře potěší snad každého příznivce strašidelných filmů. První hodinu to vážně vypadalo, že tu máme jeden z hororů roku, už proto stojí za návštěvu. Potěší hlavně modernizace žánrových postupů a zjevné zalíbení v jejich historii. Posun měřítka od komorního filmu natáčeného z velké části v jednom sklepě k hororové extravaganze, v níž démon uniknuvší z pekla s maniakálním smíchem bruslí směrem k našim hrdinům na přirostlých ledních bruslích, má něco do sebe. Ne všechno se podařilo s maximální finesou, ale to se dá pořád snadno odpustit. Pokud dojde na trojku, tak u ní rozhodně budeme. I kdyby Ethan Hawke tentokrát poslal jen svojí fotku s věnováním a Derrickson musel vymyslet, jak jí dát aspoň 10 minut stopáže.

Martin Svoboda, Totalfilm.cz
foto/video: CinemArt © 2025

Černý telefon 2
Black Phone 2
USA, 2025, 114 min
Česká premiéra: 16. 10. 2025, CinemArt
Režie: Scott Derrickson
Scénář: Scott Derrickson, C. Robert Cargill
Kamera: Pär M. Ekberg
Hudba: Atticus Derrickson
Hrají: Ethan Hawke, Mason Thames, Madeleine McGraw, Jeremy Davies, Demián Bichir, Arianna Rivas, Graham Abbey, Maev Beaty
Produkce: Jason Blum, Scott Derrickson, C. Robert Cargill, Sherryl Clark