Recenze: Stezka života ukazuje manželský pár v existenční krizi, jemuž už nezbývá nic jiného než jít kupředu

Dana Scully a Lucius Malfoy přišli o svůj dům i veškerý další majetek, nezbývá jim tedy než vyrazit s bágly na zádech do světa. Ještě než to dobře dopadne, musí překonat několik nepříjemných překážek, ale také si k sobě najít novou cestu a možná znovuzažehnout životní jiskru. Stezka života je jemné drama podle skutečné události o tom, jak to vždycky nakonec nějak jde.

Radši se dát do pohybu

Britskému manželskému páru Raynor a Mothovi Winnovým se rozpadl život. V důsledku nerozumných investic a zrady přítele přišli o střechu nad hlavou a Moth byl diagnostikovaný nevyléčitelnou nemocí, která by ho měla do pěti let zabít. Skončili s 40 librami týdně na vyžití a ve svých padesáti letech zjistili, že mají jen málo energie na to začít znovu.

Místo, aby zcela propadli beznaději, v jakémsi záchvatu potřeby dát se do pohybu vyráží na tisíc kilometrů dlouhou túru podél pobřeží Cornwallu. Pro pár mladíků, jež na konci trasy čeká teplá postel, by se jednalo o příjemný turistický zážitek. Pro manžele, kteří nebyli v přírodě roky a nevěděli, co je čeká, až cestu dokončí, šlo pochopitelně o větší výzvu.

Nakonec všechno dobře dopadlo. Manželé došli do cíle a pomalu se odlepili od dna. Raynor na základě svého deníku sepsala paměti Solná stezka, které se především v domácí Británii staly bestsellerem. Mothova nemoc má nakonec méně vážný průběh, než se čekalo, a po dvanácti letech je stále naživu. Dočkal se i premiéry Stezky života režisérky Marianne Elliott, kde oba poutníky ztvárňují herecká esa Gillian Anderson a Jason Isaacs.

Vzniklý snímek není z těch, které by měly překvapovat. Příběh Winnových je v Británii dobře známý, a manželé se dlouhá léta těší úctě a oblibě komunity za svou odhodlanost a schopnost postavit se tváří v tvář životní strasti. Elliot moc dobře chápe, že její hlavní kapitál jsou Anderson, Isaacs a nádherná cornwallská krajina, tato trojice má tedy maximální prostor. Herci mohou předvést velmi přesvědčivou životní krizi, která nepřepíná do hlasitých názorových výměn ani záchvatů pláče, přesto chápeme její závažnost.

Někdy je lepší nemít rozum

Vyprávění se nesnaží vyvolat dojem, že Winnovi jsou nějací hrdinové čelící nezkrotným silám přírody – anglický venkov jistě není tím nejhorším místem, kde stanovat. Okamžiky nepohodlí, které zažívají v dešti či zimě, jsou patrné, nejsou ale vydávané za aktuální epizodu Survivora. I kdybychom pak nevěděli, že vše skončí dobře, tušíme, že jejich sociální síť a dřívější postavení zaručí, že se o ně někdo nějak postará. Tvůrci chápou, že dva bílí Angličani z vyšší střední třídy nejsou největší chudáci na světě.

Stejně tak není jejich postup prezentován jako návod na život. Upřímně si je třeba připustit, že vyrazit na několikaměsíční pouť není to úplně nejlepší a nejproduktivnější, co mohli udělat. Svou situaci by vyřešili nejspíš „čistěji“, kdyby okamžitě začali hledat novou práci a bydlení. Někdy holt ale v životě nastane chvíle, kdy dělat věci „nejrozumněji“ není nejlepší řešení. Zdá se, že v tuhle chvíli tahle dvojka potřebovala právě tohle řešení.

Stezka života je v tomto ohledu jemný film, která se skoro programově vyhýbá extrémům, tím opravdověji ale může působit. Pro mnoho čtenářstva a nyní diváctva jde o povědomou alegorii života, kde člověk nehledě na překážky musí prostě jít a jít. Ať to je drama, nebo není. Ať má plán, nebo nemá. Někdy ho pohostí, protože si ho spletou se slavným básníkem. Někdy náhodou usmíří rozhádaný milenecký pár a za odměnu dostane tašku pečiva. Někdy se na noc přichomýtne ke komuně hipísáků a užije si po letech jointa. Nějak to vždycky dopadne.

Přidržte si klobouky

Stranou filmu by vás mohlo zajímat, že je tomu pár měsíců, co britský plátek The Observer vydal výsledky investigativy, podle níž je Raynor Winn prachsprostá lhářka. Do finančních potíží se prý dostala, protože coby účetní okradla svého šéfa, nejde o oběť okolností. Novináři zpochybňují i Mothovu diagnózu, která by touto dobou měla způsobit buď jeho skon, nebo alespoň vážné zdravotní problémy. Report indikuje, že Winn buď nemoc nemá, nebo má zásadně méně vážnou variantu, než se v knize tvrdí. Autorka se dle očekávání ohrazuje a snad zvažuje žalobu. Nic z toho nebylo patrné během produkce filmu.

S manželským párem mezitím přestala spolupracovat charitativní organizace na podporu pacientů Mothovy údajné nemoci a veřejnost pochopitelně tápe, co si o tom všem myslet. Znamená to něco pro snímek, který jsme si tu právě představili? Jen pokud se tak rozhodnete. Jakmile tyto informace jednou znáte, nevyhnutelně nějak zasáhnou do vašeho zážitku, což je v pořádku. Umění je vždy ve styku s realitou. Není tedy chyba snímek odsoudit. Neplatí ale, že bychom měli povinnost ho proto považovat za nehodnotný.

Pokud někdo namítne, že život s vážnou nemocí vaší nebo vašeho partnera může jen stěží popsat někdo, kdo tuto zkušenost nemá, a že se proto ve Stezce života objevují naivní a zkreslené představy, bude se jednat o pádné výtky. Lze vzpomenlout na diskuse oživené během premiéry Nabarveného ptáčete o tom, jak moc věcí v příběhu nedává smysl, protože Jerzy Kosiński rád fabuloval a většinu ze své údajné pouti východní Evropou si vymyslel. Reakce na The Salt Path byly ale v tomto ohledu vždy spíš pozitivní. Na filmu pak pracoval další tým lidí, který přispěl vlastním talentem. Skutečnost, že kvalita téhle adaptace může stát na lži, je rozhodně komplikace, ale ne stopka.

Stezka života může být pořád tím, čím byla před odhalením potenciálního skandálu. Postavy na plátně před námi žádné podobné tajemství neskrývají, to mohou dělat jen lidé z masa a kostí. Zároveň se tím ale zviditelňuje i trochu jiná tvář celého příběhu. A sice, že když by se člověk dostal do podobné situace, chtěl by jí čelit jako fikční verze Winnových. Chtěl by být obětí okolností mimo jeho kontrolu, přesto se nevzdat a na cestě se znovu sblížit se svým partnerem. Vlastně dává smysl, že pokud si skutečná Raynor své potíže přivodila sama, vysnila si následně tenhle příběh, který je o tolik nevinnější a s kterým se dá snáz žít. Podobnou roli může Stezka života plnit pro kohokoliv.

Martin Svoboda, Totalfilm.cz
foto/video: Aerofilms © 2025

Stezka života
The Salt Path
Drama
Velká Británie, 2024, 115 min
Režie: Marianne Elliott
Předloha: Raynor Winn
Scénář: Rebecca Lenkiewicz
Kamera: Hélène Louvart
Hudba: Chris Roe
Hrají: Gillian Anderson, Jason Isaacs, James Lance, Hermione Norris, Lloyd Hutchinson, Marianne Elliott, Robbie O’Neill, Megan Placito
Střih: Gareth C. Scales, Lucia Zucchetti
Scénografie: Christina Moore
Kostýmy: Matthew Price
Casting: Dixie Chassay