Recenze: Pokud nového TRONa přežijete bez infarktu, čeká vás nejlepší díl série

Lhali bychom, kdybychom tvrdili, že třetího TRONa někdo vyhlížel. Ale to ostatně platilo už pro toho druhého. A nejsou nakonec nečekaná překvapení ta nejlepší? První sequel kultovní klasiky z roku 1982 přišel po skoro 30 letech a svezl se na vlně 3D, kterou o sezónu dřív zahájil Avatar. 400 utržených milionů snímek dostalo do těsného zisku, ale producenti se necítili zvlášť silní v kramflecích. Třetí díl si tedy dal od roku 2010 opět načas. Přichází s podtitulem Ares, s Jaredem Letem v čele a novým hudebním doprovodem od Trenta Reznora, který se z vás pokusí vytřást duši.

Studovat Wikihesla netřeba

Na úvod vás můžeme ujistit, že v Disneym nejsou (tentokrát) takoví maniaci, aby čekali, že masové publikum je obeznámené s lore filmů, od jejichž premiéry uplynulo 15 a 45 let a v popkultuře zanechaly stopu možná svým audiovizuálem, rozhodně ale ne svým vyprávěním. TRON: Legacy se pod vedením tehdy debutujícího Josepha Kosinského (později režiséra druhého Top Gunu a F1) velmi fetišisticky upínal ke kultovní jedničce. Jedním ze stěžejních rozhodnutí během vleklé preprodukce Area však bylo tenhle směr opustit a uchýlit se k soft rebootu. Kevin Flynn (Jeff Bridges) sice existuje i v tomto světě, od jeho éry ale uplynulo moře času a boj o digitální prostor převzala nová generace programátorů. Vše potřebné tedy padne v titulkové montáži a můžeme celkem pohodlně naskočit do rozjetého vlaku.

Ve zkratce řekněme, že v TRONovi existuje digitální svět, v němž se personifikované programy projevují podobně jako lidé. Dvě konkurenční korporace pak bojují o kód, který umožní obsah tohoto světa, včetně skoro-živých programů, stabilně replikovat v naší realitě – doposud se každý objekt převedený z jedniček a nul na atomy po půl hodině rozpadá v prach.

Jedním z těchto programů je i Ares (Jared Leto), vychovávaný jako potenciální supervoják a zatím využívaný mladým, dravým a hloupým šéfem korporace (Evan Peters) na špinavou práci. Když od něj Ares dostane za úkol zlikvidovat ředitelku konkurence Eve (Greta Lee) a vyextrahovat od ní žádaný kód trvanlivosti, vzepře se svému tvůrci, zachrání Eve a prchá spolu s ní před programem Athéna (Jodie Turner-Smith), jenž se postupně ve své snaze je dopadnou zcela vymyká kontrole.

Magický svět jedniček a nul

V první řadě je potřeba důrazně doporučit, abyste ke světě TRONa přistupovali jako k fantasy, v němž se kdykoliv může stát cokoliv a nikdo zde není vázaný pravidly fyziky, logiky ani pravděpodobnosti. Tvůrci tu sice máchají odkazy na současný AI boom a přidávají se k populárnímu antikapitalistickému, antikorporátnímu étosu, jejich technooptimismus se ale v jádru ani o chlup nevzdaluje od roku 1980. Tehdy se čekalo, že počítače zvládnou brzo naprosto cokoliv bez jakýchkoliv hranic. Zároveň byly nepředstavitelné ty aspekty pokroku, které se od té doby staly samozřejmostí.

V TRONovi tedy jsou možné věci, které v realitě nikdy možné nebudou, a naopak nejsou možné věci, které by rozhodně měly být uskutečnitelné. Celá zápletka například závisí na tom, že jde člověka přenést do digitální říše, nejde však vytvořit jeho kopii. Je také nutné dohledat, jestli snímek sponzoroval nějaký výrobce 3D tiskáren. Ty jsou zde totiž všemocné a vytisknou vám cokoliv od celého pomerančovníku včetně jedlých plodů přes komplexní stroje až po lidské bytosti, a to bez sebemenší kalibrace. Nad ničím z toho se nesmíte ani na okamžik pozastavit, jinak vás čeká pořádný bolehlav. A věřte, že tuhle energii si potřebujete šetřit.

Stejně tak se netěšte, že si zamilujete postavy. I kdyby nebyl Jared Leto hercem s asi nejpočetnějším klubem hejtrů na světě, jeho Ares nemá moc příležitostí zazářit. Způsob, jakým bleskurychle objevuje lidskost a okamžitě vede monology o hodnotě lásky a přátelství, je tím legračnější, čím mizivější má vzájemnou chemii s Lee. Takže ne, srdíčko tu nehledejte. Starejte se spíš o to, abyste nepřišli o vlastní, až to začne dunět.

Opravdové jádro zážitku spočívá čistě v designu a audiovizuálním zpracování. Na to, že režisér Joachim Rønning je tu jen nájemní síla, se o svůj projekt stará setsakra dobře. Akční scény jsou lahůdkové. Esem v rukávu jsou pak Nine Inch Nails a jejich frontman Trent Reznor, který dostal tentokrát na starost celý film (v Legacy se musel o prostor dělit). A jede víc než naplno. Ares vás v IMAXu pořádně zamáčkne do sedačky, a to myslíme bez přehánění. Vibrace kina s vámi doslova lomcují, na někoho to může být až příliš. Jde o opravdu unikátní zážitek, kdy si člověk připadá, že je součástí filmu, nebo film součástí jeho.

Pokud to vydržíte

A právě to, nakolik vás strhne audiovizuál nehledě na hloupoučký zbytek, rozhodne o vašem přijetí téhle dvouhodinové orgie. Film je pak primárně audiovizuální médium, takže je zcela patřičné soustředit se právě na tento jeho aspekt. Kdo chce komplexní vyprávění, může vždy sáhnout po románu, v kinematografii je v pořádku starat se v první řadě o to, jak dílo vypadá. A v tomto ohledu je TRON: Ares zcela v pořádku. Tvůrci nás přitom ani na okamžik nenechávají na pochybách, že o nic jiného se nestarají. Jak tomu ostatně v případě TRONa bylo vždy.  

V případě prvního dílu byla digitální animace v takových začátcích, že drtivá většina stopáže ji ve skutečnosti neobsahuje a vysněnou estetiku tvůrci fejkují postupy, jež mají blíž ke Karlu Zemanovi než Pixaru. Jde o praktické triky a alchymii při vyvolávání filmového materiálu. V dvouhodinové stopáži najdeme nějakých 15 minut digitální animace, vzniklých v počítači s celkovou pamětí nepřesahující 315 MB. Jde pouze o ty nejjednodušší záběry, v nichž nejsou lidé či komplexnější tvary – filmaři ještě neuměli počítačové triky kombinovat s praktickými. Neuměli vlastně ani tvořit opravdovou animaci, takže každé políčko zadávali a renderovali zvlášť.

Tato animace zestárla nejhůř, jinak TRON ukazuje víc posun vkusu než technického vývoje. Není divu, když spíš než autentické počítačové efekty demonstruje představu o tom, jak bude digitální tvorba vypadat, až bude realizovatelná. Výsledek tedy připomíná novinové ústřižky, v nichž si lidé v roce 1950 představují, že do konce století budou na Měsíci kolonie a do práce se budou lidé dopravovat létajícími auty. Jak roztomilé!

TRON: Legacy už se do světa VFX ponořit mohl. Rozhodl se tedy být absolutní exhibicí audiovizuálních možností roku 2010. Čistý vizuál, digitálně omlazený Jeff Bridges, stereoskopické brýle. Snad není troufalé říct, že některé triky, především mrtvolná Bridgesova tvář, zestárly ještě hůř než první TRON, jehož praktická podstata mu dává určitou nadčasovost. U digitálních efektů, na rozdíl od těch praktických, nejsme naučení doceňovat nedokonalost.

Ares rozhodně nečiní tak velký krok oproti dvojce, jímž se ona vzdálila originálu. Jedná se o upgrade té samé estetiky, jen místo modré a žluté mají tvůrci zálibu v červené a černé. Ale nakonec není potřeba víc, protože film prostě vypadá dobře. Příběh je banální a povrchní, ale zaměstná nás o kus víc než v případě Legacy, kde vyprávění působilo především prázdně. Ares rozhodně neoplývá živoucími postavami s bohatým vnitřním světem, odsýpá ale kupředu a dvě hodiny stopáže uběhnou bez potíží. A pokud nekompromisní audiovizuál fyzicky snesete, možná vás bude fascinovat přinejmenším ochota filmařů nabídnout zážitek, který jde na doraz výbavy i toho nejlepšího kinosálu.

Martin Svoboda, Totalfilm.cz
foto/video: Falcon © 2025

Tron: Ares
Akční / Dobrodružný / Sci-Fi
USA, 2025, 119 min
Česká premiéra 9. 10. 2025, Falcon
Režie: Joachim Rønning
Scénář: Jesse Wigutow, David DiGilio
Kamera: Jeff Cronenweth
Hudba: Trent Reznor, Atticus Ross
Hrají: Jared Leto, Greta Lee, Evan Peters, Jodie Turner-Smith, Hasan Minhaj, Arturo Castro, Gillian Anderson, Jeff Bridges, Cameron Monaghan, Sarah Desjardins
Produkce: Sean Bailey, Jared Leto, Emma Ludbrook, Jeffrey Silver
Střih: Tyler Nelson
Zvuk: Ron Bartlett, Baard H. Ingebretsen, Tormod Ringnes, Mark Noda
Scénografie: Darren Gilford, Grant Van Der Slagt, Chris Beach
Kostýmy: Christine Bieselin Clark, Alix Friedberg
Casting: Dylan Jury, Debra Zane