Recenze: Vyhlížená Citová hodnota se trápí s deficitem citu. Jinak jde ale o další Trierovu výhru

Joachim Trier se Citovou hodnotou stvrdil jako přední současný režisér evropského festivalového mainstreamu. Karlovy Vary tento nebývalý úspěch budou vždy považovat tak trochu za svůj vlastní, protože právě zde Trier před dvěma desítkami let celosvětově premiéroval se svým debutem Repríza, takže každý jeho následný triumf je tak trochu náš. Citová hodnota přichází po devatenácti sezónách už v úplně jiném postavení – jako vítěz Velké ceny Cannes, což je druhé nejvyšší ocenění tohoto festivalu, a nejspíš nejdiskutovanější film letošního ročníku. Ve Varech měla loni v létě jedinou projekci, uvedenou herci Ingou Ibsdotter Lilleaas a Stellanen Skarsgårdem.

Taková normální rodinka

Sestry Nora (Renate Reinsve) a Agnes (Inga Ibsdotter Lilleaas) žijí velmi odlišný život. Nora je ambiciózní a neortodoxní divadelní herečkou, která na pódiu předvádí strhující výkony a těší se z rostoucího zájmu ve své branži. Agnes slavná není a netvoří umění, založila ale rodinu, porodila syna a zdá se šťastná a smířená.

Jako snad každá rodina, i ta jejich má svá traumata. Za to nejsilnější může otec Gustav (Stellan Skarsgård), slavný filmový scenárista a režisér, který kdysi obě dcery i jejich matku opustil, aby se mohl soustředit na svou tvorbu. Nyní se potkávají na matčině pohřbu a Gustav se tváří, jako by chtěl obnovit spálené mosty.

PROFIL

Vary přivítaly Stellana Skarsgårda, švédskou hvězdu, která dobyla Hollywood

Prorazit v zámořském filmovém byznysu není vůbec jednoduché ani pro rodilé Američany, natož pro zahraniční umělce. Z našich končin se to povedlo jen skutečně malé hrstce umělců v čele s režisérem Milošem Formanem. Naši severští sousedé ve Švédsku se pak mohou pyšnit hlavně filmovým …

Agnes s ním opatrně znovunavazuje vztah. Nora je o řád nedůvěřivější a otec u ní brzy narazí. Chystá se totiž zároveň na svůj filmařský comeback, díky záštitě Netflixu se mu konečně podařilo najít peníze na vytouženou rodinnou ságu jednoznačně inspirovanou jeho životem. Především pak sebevraždou jeho matky. Vyslovuje zvláštní přání, aby ji ztvárnila Nora, ta však odmítá. Jednak mu nevěří lidsky, jednak je uražená jeho přezíravostí k divadlu. Otec se tváří, jako by jí s filmovou rolí nabízel postup na vyšší kariérní level. A pokud víte o hercích jednu věc, tak že na divadlo většinou nedají dopustit.

Gustav tedy náhradou angažuje světoznámou celebritu Rachel Kemp (Elle Fanning), jež zatím hrála v komerčnějším typu produkcí a Gustav, s pověstí nefalšovaného umělce, může být jejím vstupem do světa filmových cen a uznání. Znamená to také, že projekt může vznikat v angličtině, což lidi od Netflixu jistě těší. Nora však teď musí sledovat, jak role, určená původně pro ni a tak intimní pro její rodinu, ožívá díky americké celebritě a v cizím jazyce. A spolu s Agnes zvažuje, co jejich otec s tímhle podivným životopisem neživotopisem sleduje.

Úvod k filmu ve velkém sále Thermalu

Jak se vyjádřit

K Citové hodnotě můžete přistoupit ze dvou směrů (ne nutně navzájem se vylučujících). V první řadě jde o příběh jedné rodiny nacházející se už roky v bolestivé křeči. Můžeme poznávat dynamiku mezi jednotlivými postavami, která je na jednu stranu jasně určená základní polohou jako „nepřístupná dcera“ a „unavený stárnoucí otec“, brzy ale odhalujeme její komplexní texturu. Jednotliví členové by si navzájem rádi věřili, rádi by opět byli jedním celkem, po kolikáté se dá ale položit spálená ruka na plotnu ve víře, že nebude zapnutá?

Druhým směrem je považovat snímek za studii podob uměleckého sebevyjádření. Pro Noru je její herectví bezpečným kontrolovaným prostorem, kde může propadat emocím, kterých by se jinak bála. Gustav má obrovský talent na popis světa okolo sebe, kdy replikuje realitu do neuvěřitelného detailu a dokáže si intuitivně domýšlet nečekané detaily, jimž nebyl přítomen – právě proto platí za mistra. Jeho problém je, že ničemu z toho emocionálně nerozumí a tvoří právě v zatím marné víře, že pro rekonstrukci svých traumat konečně pochopí, kde se stala chyba. Když se ho však někdo při čtení scénáře zeptá, co se děje v hlavách jeho postav, nemá ponětí a požaduje interpretaci od toho, kdo otázku položil.

Agnes se tímto způsobem neprojevuje, jejím dílem je její život. Trier tu umělecké sebevyjádření prezentuje vyloženě jako zašívání děr v kabátě svého konání. Protože Agnes má nejblíž k naplnění ideálů spokojené každodennosti, má nejmenší potřebu tvořit. Snímek v několika momentech nahlas vyslovuje, že se tu jedná o propojená nádoby a čím víc je v jedné z nich, tím méně musí být v té druhé. Tohle je jistě poněkud kontroverzní přístup k umění, s nímž ne každý bude souhlasit, ale tím nakonec lépe.

Málo citové hodnoty

Jak naznačuje objem slov, s nímž jsme se oběma aspektům věnovali, ona koncepční rovina o podstatě umění je za nás o kus podnětnější než intimní rodinná sága, což je trochu kámen úrazu. Je jasné, že Trier by chtěl, abychom u jeho novinky cítili silné emoce, zajímali se o postavy a fandili tom, aby našly štěstí. Nejedná se o nekonečně cynický film, kde máme každým pohrdat a přát jim vše špatné, co k nim dorazí, s čímž koketoval režisérův hit Nejhorší člověk na světě. A skutečně se zdá, že na část publika to funguje. Za nás má ale Citová hodnota… inu… málo citové hodnoty. Jedná se spíš u racionální zážitek.

Trier se potvrzuje jako herecký režisér, který hodně spoléhá na své silné obsazení. Nechybuje jak ve vybrání herců, tak jejich vedení. Stellan Skarsgård je samozřejmě kapacita a zvládá v Gustava jak z pohledu Nory, tedy jako nečitelné monstrum, které sobecky opustilo vlastní rodinu z důvodů sebeuspokojení, tak i z pohledu samotného Gustava, kdy se odhaluje člověk s vlastním traumatem. Má dar vidět a cítit svět do nejmenšího bolestivého detailu, ale ne mu rozumět, což ho celý život ničí. Nora v podání Renate Reinsve je v mnoha ohledech po otci, což ji ještě víc provokuje. Sama o sobě je enigmou a herečka tu jistě vstupuje do první ligy. Lilleaas má tu nevděčnou pozici nejnormálnějšího člena rodiny, Trier se jí ale snaží dát prostor dokázat, že to neznačí vnitřní prázdnotu.

Z tří nejoceňovanějších vítězných filmů z Cannes, které jsme shodou okolností recenzovali v řadě, je tedy nakonec, alespoň za nás, Citová hodnota ten nejslabší kus. Vedle vítěze Zlaté palmy Drobné nehody není stejně aktuální a vtipná, vedle držitele Ceny poroty Sirata není stejně audiovizuálně strhující. Skutečnost, že přesto plazí za nejvyhlíženější film ročníku, ale jistě značí Trierův talent trefit se do širšího festivalového vkusu a dodat film, který pohodlně zapadne do trendů. A samozřejmě má i řadu kvalit, na které se jde soustředit. Máme velké štěstí, že díky Aerofilms uvidíme všechny tři filmy i v širší české distribuci, protože vzhledem ke své vzájemné jinakosti reprezentují sezónu 2025 nejlépe pospolu, ve vzájemném kontaktu.

Martin Svoboda, Totalfilm.cz
foto/video: Aerofilms. © 2025

Citová hodnota
Affeksjonsverdi
Drama
Norsko / Francie / Dánsko / Německo, 2025, 135 min
Česká premiéra: zatím nestanovena
Režie: Joachim Trier
Scénář: Joachim Trier, Eskil Vogt
Kamera: Kasper Tuxen
Hudba: Hania Rani
Hrají: Renate Reinsve, Stellan Skarsgård, Inga Ibsdotter Lilleaas, Elle Fanning, Anders Danielsen Lie, Cory Michael Smith, Catherine Cohen, Jesper Christensen (více)
Produkce: Maria Ekerhovd, Andrea Berentsen Ottmar
Střih: Olivier Bugge Coutté
Zvuk: Gisle Tveito
Scénografie: Jørgen Stangebye Larsen
Kostýmy: Ellen Dæhli Ystehede