Recenze: Druhý Greenland utíká k Emmerichovi. Geralda Butlera pronásledují asteroidy a je to fajn

První Greenland z roku 2020 možná nebyl filmový opus posouvající hranice filmového jazyka, rozhodně se ale jednalo o příjemnou žánrovku ze staré školy katastrofického filmu, jakých se nám už zase tolik nedostává. Komerční výsledky v kinech paralyzoval nástup covidu, překvapivě pozitivní reakce odborné i široké veřejnosti a hlavně výkon na streamu ale producenty přesvědčily o tom, že pokračování má smysl. Tak tu máme druhý díl s podtitulem Útěk.

Tak se nám tu hezky žilo!

John Garrity (Gerard Butler), jeho usmířená manželka Allison (Morena Baccarin) a syn Nathan (přeobsazený Roman Griffin Davis) strávili poslední roky v grónském úkrytu, kam se uklidili na konci jedničky, když hledali útočiště před následky pádu apokalyptické komety. Nejde o ideální život, přesto o řád lepší, než jaký mají lidé ponechaní napospas živlům.

Tohle malé štěstí v neštěstí má ale jen krátké trvání, bunkr jednoho dne podléhá ničivému zemětřesení a naše ústřední rodina se musí sbalit a vyrazit k pozůstatkům Středozemního moře, kde by v kráteru po největším úlomku komety měl existovat pozůstatek živoucího ekosystému.

První Greenland se řídil jistou základní rovinou žánrové nadsázky, v jejím rámci přesto dodržoval pseudorealistický postup. Režisér Ric Roman Waugh a scenárista Chris Sparling přísně dodržovali úhel pohledu běžné rodiny, která nemá přístup k vědeckým datům ani vysvětlením a musí si poradit s hmatatelnými důsledky událostí na nejzákladnější lidské rovině. Předním nepřítelem byl chaos.

Po apokalypse

Lidský faktor je rozhodující i nyní, i když místo paniky bezprostřední hrozby tu máme postapokalyptický boj o zdroje a princip přežívání na rovině „dog eats dog“. Nebezpečím během migrace tedy pro hrdiny nejsou jen nevyzpytatelné radioaktivní bouře a občasný meteorotický déšť, ale především gangy odhodlané připravit je o všechny zásoby, bez nichž se tisíce mil překonávají jen těžko.

Přes tento totožný základ ale můžeme pocítit posun. Dvojka uchovává napojení na konkrétní postavy, jejich role se ale poněkud posouvá. John a Allison nyní zaujímají prominentní postavení ve své komunitě a okolí k nim zjevně vzhlíží. Místo zaměnitelné rodiny odvedle tu najednou máme jakési příkladné modely dokonalého páru. Hrdiny obklopuje zvláštní, skoro nadpřirozené privilegium, kdy sice nejsou v rozhodovacích pozicích, přesto vždy vyčnívají nad ostatními.

Projevuje se to například tak, že na své cestě opakovaně potkávají lidi, kteří je berou pod svou střechu a vybavují zásobami i auty. A to ve světě, kde jsou tyto komodity extrémně ceněné a bojují se o ně pouliční bitvy. Proč se tak děje? Někdy se to tvůrci snaží vysvětlit tím, že se jedná o staré známé, ale někdy je to úplná náhoda. Je jasné, že filmaři chtějí rychle posouvat vyprávění kupředu a nezabředávat v logistických detailech (proto je například naprosto přestala zajímat Nathanova cukrovka, která byla minule stěžejní součástí děje). Tahle surreálná protekce poněkud narušuje emocionální vyznění. Je skoro snadnější identifikovat se s zoufalými desperáty, kteří naši trojku chtějí okrást.

Odklon od logiky a pravděpodobnosti provází celý příběh. Je třeba si připustit, že se od relativní střídmosti jedničky posouváme k nadsázce na rovině Dne poté či 2012, kde hrdiny po chodbách honí mráz a po ulicích zemětřesení, jehož trhliny kličkují ve stopách postav s kadencí zákeřného netvora. Waugh tu jde opravdu full Emmerich a jediné, co je jeho limitací, je střídmější rozpočet.

Smiřme se s tím

Tohle všechno nepíšeme jako základ k odsudku druhého Greenlandu, jen je třeba se na ten posun připravit a přistoupit k němu se vstřícností. Úroveň nadsázky není sama o sobě špatná, iritovat by mohla především v porovnání s tím, jak moc jednička zvládla uvažovat o logice akce a reakce. Dvojka tu dělá úkrok od pravidel, které tvůrci minule sami nastavili, což je docela riskantní přístup.

Útěk je mnohem uvolněnější epizodická pouť z bodu A do bodu B, během níž hrdinové potkávají překážky, s nimiž se musí vypořádat. Většinou formou toho, že Gerald Butler je hyperkompetentní otec, který by pro svou rodinu udělal cokoliv a vzhledem k radioaktivní nákaze nemá sám co ztratit. Takže se v nejmenším neohlíží na vlastní přežití, pouze žene svou ženu a syna kupředu, zatímco je pronásledují umanuté přírodní katastrofy, které zjevně mají na Geralda osobně spadeno.

Když se ale na tuhle rovinu napojíme, je výsledek opět uspokojivý. Waugh dokáže budovat napínavé a od sebe navzájem odlišné scény, jež se zároveň dostatečně liší od minulého dílu. V paměti utkví nejspíš hlavně (zprvu trochu legračně náhodné) zjevení se v Liverpoolu. A pak překonávání vyschlého La Manche. Rozhodně pak pomáhá silné obsazení ústřední trojky včetně mladého Davise, který od své roli v Jojo Rabbitovi už dost vyrostl a začíná hledat své místo v branži.

Dvojka Greenlandu tedy opět není veledílo, ale poctivá žánrovka. Ne stejným způsobem jako minule, ale svým vlastním. Je možná patrné, že Waughn neumí zajistit stejný rozpočet jako Emmerich v plné síle, takže měřítko jeho akce nikdy nedosáhne absolutní destrukce. To ale nakonec nutí vypravěče uchovat si rozumné měřítko, což výsledku samo o sobě svědčí. Vzniklo příjemné retro, které umí udělat radost, když přijmete jeho excesy.

foto/video: © Vertical Ent. 2026

Greenland 2: Útěk
Greenland 2: Migration
USA, 2026, 98 min
Česká premiéra: 8. 1. 2026, Vertical Ent.
Režie: Ric Roman Waugh
Scénář: Chris Sparling, Mitchell LaFortune
Kamera: Martin Ahlgren
Hudba: David Buckley
Hrají: Gerard Butler, Morena Baccarin, Roman Griffin Davis, Amber Rose Revah, Tommie Earl Jenkins, Sophie Thompson, William Abadie, Tómas Þórhallur Guðmundsson
Produkce: Brendon Boyea, Gerard Butler, Basil Iwanyk, Erica Lee, Alan Siegel