Recenze: Rytíř sedmi království je nejhravějším a nejucelenějším dobrodružstvím ze světa Hry o trůny

Hra o trůny má… komplikovaný odkaz. A taky má komplikovanou současnost. Jedná se o jeden z největších televizních fenoménů vůbec, přesto se většina publika shoduje, že původní série tragicky implodovala. Dohady panují jen ohledně toho, v jakém okamžiku došlo k překročení bodu návratu. Rod draka byl slibným restartem, druhá série ale pořádnou část publika opět otrávila, a to včetně autora předlohy G. R. R. Martina, který o ní publikoval nezvykle ostrý post na svém blogu – v tomto ohledu je mnohem přísnější než my. Naděje ale umírá poslední a k Rytíři Sedmi království se přistupuje jako k poslední šanci. Samotný Martin už stihl uklidňovat fandom, že tentokrát je nadšený. Jak se tedy novinka povedla?

Nástrahy Západozemí

Šestidílnou první sérii už jsme viděli celou – vzhledem k stopáži, která stěží dorovná posledního Avatara, to nebyl zvlášť obtížný úkon. V textu nebudeme spoilerovat, to by na nás David Zaslav najal hitmana, ale na obecné rovině mluvíme o kompletních třech hodinách.

Samo dávkování v podobě krátkých půlhodinových epizod je prvním náznakem, co nás čeká. Tedy celkově lehčí podívaná menšího měřítka. Právě na to se ale znalé publikum nejvíc těší. Na uvolněnější, rozvernější příběh z jinak tak tíživého fikčního světa. Novely ze série Dunk a Egg si v tomto ohledu získaly srdce mnohých a někteří je považují za to nejlepší, co Martin napsal. V mnoha ohledech pak platí, že se nám tu i v adaptaci dostává nejucelenějšího a nejsoudržnějšího vyprávění, jaké jsme se zatím v audiovizi ze světa Písně ledu a ohně dočkali.

Musíme být fér a zdůraznit, že showrunner Ira Parker dostal k adaptaci nejvhodnější materiál. Hlavní série, adaptovaná pod názvem Hra o trůny, je monumentální dílo, které se spisovateli stihlo pod rukama tak rozvětvit, že je prakticky nulová šance, že by ho někdy mohl dokončit. I kdyby stihl napsat ještě celé dvě knihy, čemuž nikdo nevěří, tak v nich nebude mít prostor uzavřít všechny dějové linie. A to mluvíme o papíru! Benioff a Weiss měli nelehký úkol udržet nit a dovyprávět nedokončený příběh na mnohem kritičtěji ohraničeném prostoru. Jednoznačně selhali, částečně vlastní vinou, jejich úkol byl ale mamutí.

Ještě horší to má Ryan Condal, který v Rodu draka adaptuje fiktivní kroniku. Tedy dílo postrádající románovou strukturu, kde mohou postavy na dlouhé roky mizet z dění, nepotřebují propracovanou psychologii a informace si mohou protiřečit, protože vycházejí z nespolehlivých zdrojů. Přetvořit tento materiál v koherentní vyprávění se začátkem, prostředkem a koncem, dějovým obloukem a hlavními hrdiny, to je mnohem těžší úkol, než si uvědomuje zřejmě i samotný Martin. Ten veřejně prokázal nezvykle málo vstřícnosti vůči Condalovým změnám, které jsou přitom nevyhnutelné, pokud má Rod draka alespoň trochu držet pohromadě. Poradili si s tím tvůrci nejlépe, jak mohli? Asi ne, ale průšvih Hry o trůny od šesté série dál se rozhodně nekoná.

RECENZE

Dvojka Rodu draka politikaří a pekelné bestie dávkuje po troškách (recenze)

Předloňský Rod draka během několika epizod zvládl všem skeptikům názorně předvést, že svět Západozemí, jeho znesvářené rody a dračí jezdci ani po nechvalně zakončené Hře o trůny nikam neodchází. Autor George R. R. Martin vybudoval ve své epické sérii nesmírně …

Tentokrát zlehka

Ira Parker má oproti tomu na starost útlou knížku s přímočarým příběhem, jasně určenou dvojicí hrdinů a uzavřeným dějem, který dokonale pasuje do prostoru skromné minisérie. Ačkoliv celá antologie o Dunku a Eggovi není dokončená a Martin by ji ještě několika vstupy rád doplnil (světe, div se), skládá se z relativně uzavřených příběhů, kde nic nechybí a nepřebývá. Když tedy říkáme, že Rytíř ze sedmi království drží pohromadě lépe než cokoliv ze Hry o trůny a Rodu draka, tak to neznamená, že by najednou poprvé k adaptaci přistoupil geniální štáb, ale že filmaři dostali ideální materiál. Je to vlastně skoro nefér, jaké má Ira štěstí! A využil ho příkladně.

Dunk (Peter Claffey) doposud sloužil jako páže postaršího námezdního rytíře, což je ve zdejším světě vznešený pojem označující víceméně potulného žoldáka. Titul v tomto světě přesto něco znamená, proto se na smrtelné posteli rytíř nad Dunkem sželuje a pasuje ho do svého stavu. Tedy… to je verze událostí, jak ji popisuje Dunk. Jestli ho jeho pán skutečně povýšil, nebo Dunk po jeho smrti prostě čapnul meč a štít a za rytíře se prohlásil, není úplně jasné.

Je to ale důležité? Přednější přece je, že Dunk je dobrosrdečný mladík, který ještě neztratil ideály a představuje si, že teď bude sám pomáhat bezbranným, ochraňovat panny a žít jako příklad ctnosti. Pokud o Martinově světě něco víte, tak že taková představa je v něm neudržitelná a Dunka čeká brzy vystřízlivění. Ne ale v nějaké zcela brutální a nekompromisní podobě, jakou bychom očekávali ve Hře o trůny. Stále se jedná v první řadě o vzrušující dobrodružství naivního a ne nejbystřejšího, ale tím sympatičtějšího mladého muže.

Po jeho boku se brzy ocitá drzý kluk Egg (Dexter Sol Ansell), který přebírá roli pážete. Egg je zatím maličko upozaděný. Ne ve smyslu, že by byl méně přítomný, má toho ale méně co dělat. Dává to smysl – Dunk je dospělý člověk, uvádí děj do pohybu, Egg je pořád dítě, spíš předmět diskuse než její aktér. Ke slovu se dostává jen ve specifických okamžicích, kdy se má Dunk čas zastavit a rozpovídat se s ním. A tehdy chemie mezi a Claffeym a Ansellem rozhodně funguje. Pokud by ale mohli být fanoušci něčím zklamaní, tak že z dvojice milovaných postav je jeden jednoznačným protagonistou a druhý vedlejší figurou. Ne nadarmo se tedy seriál jmenuje Rytíř sedmi království namísto původního Dunk a Egg. V dalších sériích se to ale může změnit.

Tohle jsme potřebovali

Děj té první se točí okolo turnaje, v němž potřebuje zcela nezkušený Dunk, který právě pohřbil svého pána, vyhrát. Jednak aby si vydělal peníze na výstroj a jednak aby přiměl pány legitimizovat jeho pochybný titul. Náhoda pak tomu chce, že se připlete do cesty Targaryenům a Baratheonům a dostává se do šlamastyky, v níž najednou nebojuje jen o titul, ale o svůj život, zatím co se páni opíjejí do němoty a baví jeho neštěstím.

Seriálu se obdivuhodně daří skloubit seriózní tón Hry o trůny s mnohem uvolněnější atmosférou novel. Tvůrci v tomto ohledu vysílají jasný signál už v prvních minutách. Dunk se rozhoduje, že se vydá na dobrodružství, kamera začne stoupat do vzduchu, začínají znít první tóny ikonické ústřední melodie Hry o trůny (které se nedokázal vzdát ani Rod draka)… A najednou se ostře střihne, hudba hrát přestane a sledujeme kálícího Dunka, který se před vydáním na cestu musí nejdřív vyprázdnit. Tohle agresivní gesto deklaruje jasný vzkaz: Tady se nebudeme brát tak vážně, ale připravte se na to, že se ušpiníte!

Hlavní hudební motiv se pak odhaluje jako pískaná melodie zcela jiné nálady, než na jakou jsme v tomto světě zvyklí. Rytíř sedmi království nás pořád bere do krutého světa plného bezpráví a neštěstí. Před tím nezavírá oči. Dokonce můžeme tyto problémy pocítit o kus intenzivněji, protože i když se přiblížíme k pár šlechticům, tohle je jednoznačně příběh spodiny. Nikdo tu (zatím) nebojuje o osud říše, ale o svůj krk.

Celému zážitku tenhle přístup jednoznačně sedne, i když příběhu nevyhnutelně chybí rozmach a ambice dalších Martinových počinů. Jedná se ale o dílek skládačky, který sérii chyběl. Skromný rozsah Rytíře a monumentalita Rodu Draka se nyní budou moct následující roky, kdy by se měly nové série ob sezónu střídat, rozumně doplňovat. Vlastně je to příjemný výhled. Nyní se podařilo najít sympatické herce a stanovit vlastní identitu. Je důvod těšit se na další série, které mají být zatím tři, ovšem s tím, že Martin prý už scenáristům prozradil nástřel zatím nevydaných příběhů.

foto/video: © HBO 2026

Rytíř Sedmi království
A Knight of the Seven Kingdoms: The Hedge Knight
Na VOD od: 18. 1. 2026, HBO Max
USA, 2026, 6 epizod, 3 h
Režie: Owen Harris, Sarah Adina Smith
Předloha: George R.R. Martin
Scénář: George R.R. Martin, Ira Parker
Kamera: Gustav Danielsson
Hudba: Dan Romer
Hrají: Dexter Sol Ansell, Peter Claffey, Finn Bennett, Daniel Ings, Sam Spruell, Bertie Carvel, Tanzyn Crawford, Henry Ashton, Youssef Kerkour
Střih: Simon Brasse
Zvuk: Doug Cooper, Alastair Sirkett
Scénografie: Tom McCullagh, Will Coubrough, John Merry
Kostýmy: Lorna Marie Mugan
Casting: Lucy Bevan, Emily Brockmann