Recenze: Bouřlivé výšiny dělají z nesmrtelné klasiky toxickou romanci. Tohle není Větrná hůrka našich babiček

Bouřlivé výšiny, v češtině častěji známé jako Na Větrné hůrce, patří k nejpevnějším pilířům anglického literárního kánonu. Jediný román Emily Brontë z první poloviny 19. století se proto dočkal už bezmála 40 adaptací, včetně televizních. Ty musí komplexní příběh o mezigeneračním traumatu a pomstě nějak zploštit. Scenáristé často volí cestu romance, a nejinak nyní činí Emerald Fennell, jež se rozhodla nabídnout rovnou jedno z nejexcesivnějších melodramat za dlouhé roky. Někomu se tím jistě trefí do noty, s jinými se mine.

Tohle není moje Větrná hůrka!

Pokud Emerald Fennell něco umí, tak obtočit své filmy kontroverzí. Její první film Nadějná mladá žena byl agresivním #MeToo dramatem, které se nebálo do vosího hnízda nejen píchnout, ale několikrát do něj i kopnout. „Eat The Rich“ satira Saltburn se nesla pro změnu na vlně kritiky třídní nerovnosti. Režisérka se ale také setkala s výčitkami, že nepřiznaně vykrádá klasiku Talentovaný pan Ripley.

V případě Bouřlivých výšin se všechny tyhle motivy střetávají v jednom bodě. Máme tu ikonické dílo raného feminismu vyjadřující se k postavení ženy, ale i společenské nerovnosti na základě majetku a etnického původu. V úplném opaku oproti Saltburnu se pak Fennell nenadává za to, že krade cizí nápady, nýbrž že jich využívá příliš málo a v mnohavrstevnaté předloze přehlíží vše, co ji činí výjimečnou. Na konci téhle bezohledné amputace prý zůstává jen toxický románek mezi dvěma nesympatickými postavami.

Fennell přitom od počátku avizuje, že uvozovky důsledně doprovázející její „Bouřlivé výšiny“ na každém oficiálním plakátu nejsou náhodné. Vůbec se nepokouší adaptovat předlohu v její úplnosti. Soustředí se na emoce, jež cítila, když román jako čtrnáctiletá dívka četla poprvé. Pro mnohé ale nejde o dostatečnou omluvu. Ne za množství hříchu, jichž se dopustila!

Jen namátkou: Nové „Bouřlivé výšiny“ končí v polovině a zcela ignorují druhou generaci postav, v jejichž osudech se teprve plně odhalují zastřešující motivy traumatu a pomsty. Heathcliff je (stejně jako ve většině starších adaptaci) obsazený hercem světlé pleti, čímž se zcela ignoruje téma rasismu, jež je přitom tak důležité pro vysvětlení jeho zatrpklosti a nenávisti. Nejde přitom o náhodný prvek – rodina Brontë byla velmi aktivní v dobové otázce abolicionismu, pro spisovatelku šlo tedy o důležité a aktuální téma, na něž měla jasný názor. Když je řeč o obsazení, postavy jsou tu výrazně starší, Margot Robbie je přinejmenším o 15 a Jacob Elordi o 10 let víc než jejich milencům, což nekontrolovatelné vzplanutí mění z projevu mladistvé nerozvážnosti v patologický nerozum.

Berte, co je

A tak by se dalo pokračovat, dalších větších i menších změn je bezpočet. Znalci předlohy, kteří doufali, že se konečně dočkají důsledné adaptace, budou zklamaní až zdrcení. Naše pravidelné čtenářstvo ale nepřekvapí, že my se touhle cestou nevydáváme a hodnotíme film podle toho, co nám nabízí. I když si můžeme myslet, že adaptace soustředící se na důležité společenské motivy předlohy by byla podnětnější a užitečnější, je zcela zřejmé, že Fennell se soustředí na zpodobnění obsesivního milostného vztahu a vzájemné posedlosti.

Setkáváme se tedy s Catherine, mladou ženou z provinční vyšší třídy, jejíž otec přivedl své panství na Větrné hůrce na pokraj krachu. Jediným jejím světlem uprostřed temných dní je Heathcliff, kterého se už jako tajemného zdivočelého chlapce její otec ujal v aktu opilecké dobrosrdečnosti. Ta ale nevydržela dlouho a chlapec se nejednou stal obětí jeho násilnických sklonů. Tresty přijímal s odvážnou odhodlaností už proto, že tím od podobného zacházení ušetřoval Catherine.

Jakmile z mladíka vyrostl Jacob Elordi, začaly se v Catherine nepřekvapivě probouzet zapovězenější city. Vztah a manželství s ním ale nepřicházely v úvahu, vždyť posledním esem v rukávu, které zchudlá, ale stále ještě krásná žena má, je dobře se provdat. K tomu se na(ne)štěstí naskytuje příležitost, když se na vedlejší panství stěhuje nudný, ale dobrácký starý mládenec.

Když Heathcliff zaslechne část rozhovoru Catherine, v němž zvažuje sňatek, sedá na koně a bez vysvětlení mizí. Je pryč pět let. Zničená Catherine mezi tím k sňatku svolí a začne si zvykat na pohodlný, i když nevzrušivý život. Zároveň stále po nocích tajně vzpomíná na svou nenaplněnou lásku. Právě ve chvíli, kdy se dozvídá, že je těhotná, se Heathcliff vrací. V drahém obleku a bez legrační paruky. Stal se z něj boháč a jeho srdce je naplněné touhou po pomstě, stejně jako trvajícím citem.

Láska, která zničí všechno, čeho se dotkne

Přestože náznaky témat společenské nerovnosti v příběhu zůstávají, důležité jsou pro Fennell jen v té míře, v jaké mohou posloužit excesivnímu temně romantickému melodramatu, v němž ožívají emoce toxických internetových fanfikcí. Ne že by se stalo poprvé, co se Bouřlivé výšiny setkávají s podobným výkladem, nikdy ale ne na takto oficiální rovině. Prim tu vážně hraje režisérčino velmi trefné přirovnání k fantazii čtrnáctileté holky, která čte poprvé notorickou předlohu a bere si z ní jen tolik, kolik jí osobně zajímá. Ne všechno z toho je pozitivní a produktivní, svým způsobem to je ale zcela autentické.

Tímto směrem naši pozornost směřuje i práce s kulisami a hudebním doprovodem. Fennell je jen krůček od všudypřítomného luhrmannovského anachronismu – mnohokrát se uchyluje k současnému hudebnímu doprovodu a silně stylizovaným kulisám, které v nejextrémnějších momentech pracují i s provokativně vystaveným igelitem. I v důsledku této expresivity je obraz kameramana Linuse Sandgrena zase jednou pastvou pro oči a sledovat film v IMAXu byla jedna radost.

Robbie a Elordi pak hrají chybující postavy, jejichž chování k sobě navzájem i ke svému okolí je pochybné. Jistě k nim nejde cítit sympatie v tradičním slova smyslu, právě to ale ozvláštňuje romanci, která by jinak byla příliš nekomplikovaná a nudná. Střet absolutní a nedělitelné vzájemné posedlosti a charakterových vad obou milenců nám dovoluje zůstat ve střehu po celých 136 minut.

A nakonec nemůžeme říct mnoho dalšího. Bouřlivé výšiny nejsou složitý film, nejsou komplexní film, nejsou film otevírající nové otázky a pohledy ani na předlohu, ani na náš svět. Jedná se o hrdě přetažené melodrama, které se rochní ve fantazii zakázané lásky, která ve chvíli, kdy nemůže být naplněna, nevyhnutelně zničí všechno a všechny, čeho se dotkne.

foto/video: © Vertical Entertainment, Warner Bros., 2026

Bouřlivé výšiny
Wuthering Heights
USA, 2026, 136 min
Česká premiéra: 12. 2. 2026, Vertical Ent.
Režie: Emerald Fennell
Předloha: Emily Brontë
Scénář: Emerald Fennell
Kamera: Linus Sandgren
Hudba: Anthony Willis
Hrají: Margot Robbie, Jacob Elordi, Hong Chau, Alison Oliver, Shazad Latif, Martin Clunes, Ewan Mitchell, Amy Morgan, Jessica Knappett, Charlotte Mellington, Owen Cooper, Paul Rhys, Vicki Pepperdine, Vy Nguyen, Robert Cawsey
Produkce: Josey McNamara, Margot Robbie, Emerald Fennell, Rosie Goodwin
Střih: Victoria Boydell
Zvuk: Nina Hartstone, Eilam Hoffman, Nina Rice, Richard Spooner
Scénografie: Suzie Davies, Charlotte Dirickx
Kostýmy: Jacqueline Durran
Casting: Kharmel Cochrane