Recenze: Tajný agent je pestrobarevný brazilský thriller odehrávající se v temném světě

Brazilský historický thriller Tajný agent si vypěstoval skvělou mezinárodní pověst, dokonce to dotáhl na Oscary. Chvály se dočkal hlavně Wagner Moura za ústřední herecký výkon, za nás je to ale film jako celek, co si zaslouží největší pozornost.

Chyťte Armanda, chyťte nohu

Píše se rok 1977. Brazílie se nachází zhruba uprostřed své páté republiky, tedy krajně pravicové vojenské diktatury zaštítěné Spojenými státy. Armando (Wagner Moura), muž žijící v utajení z nám doposud neznámých důvodů, přijíždí k rodičům své zesnulé manželky, jež vychovávaní jeho malého synka. Tchán s tchyní jsou zároveň součástí anarcho-komunistického odboje, takže skutečnost, že u nich je malý Fernando ve větším bezpečí než se svým otcem, je sám o sobě výpovědní.

Armando začíná pod falešným jménem pracovat na úřadě udělujícím místní občanské průkazy a shromažďujícím osobní data obyvatel, což je pro odboj jistě užitečná pozice. Zatím si není v plné míře vědom toho, že mu jdou po stopách místní zkorumpovaní policajti.

Ty zároveň pronásleduje ukousnutá noha jedné z jimi odklizených mrtvol, kterou našli rybáři v břiše žraloka. Paralelně tedy pátrají po ztraceném Armandovi, jehož smrt si přeje místní mafián z jakýchsi osobních důvodů, a také zametají stopy žraločího nálezu, který jim nepřestává dělat problémy. Armanto navíc konečně zjišťuje závažnost své situace a rozjíždí plán, jak se svým synem uniknout ze země a z dosahu najatých zabijáků.

Film k ulpívání

Tajný agent patří k filmům, jejichž příběh slouží jen jako záminka k pohybu ve fikčním světě, který můžeme spolu s hrdinou poznávat a pronikat do něj. Armando sice není cizinec, přesto každé prostředí, které s ním navštěvujeme, je pro něj alespoň nějak nové. Úřad, jehož funkčnost musí teprve pochopit. Anarchistická buňka rodičů jeho ženy, kde dlouhá léta nebyl. A jak s ním tato prostředí procházíme, ulpíváme na nich. Na detailech prostředí, na konání vedlejších figurek. Tajný agent je rozhodně film plný uplívání, což mimo jiné vysvětluje jeho stopáž 158 minut.

Na jednu stranu tím vzniká nesmírně bohatý a široký prostor, který viditelně přesahuje bezprostřední dění a vyvolává dojem, že kdybychom se v jakýkoliv moment otočili a poodstoupili od protagonisty jen pár kroků, narazíme na jinou scénu s jinou postavou. Je to svět, který zdánlivě žije svým životem. Opravdový svět.

Pokud vám tento přístup bude vyhovovat, přinese vám Tajný agent úžasný a bohatý zážitek. Pokud patříte k těm, kteří mají rádi ekonomické vyprávění, kdy každý aspekt filmu slouží přehlednému a jasně definovanému příběhu, budete nevyhnutelně maličko trpět.

Je však jasné, proč se z pohledu tvůrce k takovému postupu rozhodnout. Kleber Mendonça Filho netočí film proto, aby odvyprávěl specifický příběh tohohle specifického člověka a konkrétního konfliktu, do kterého se dostal. Armando, jeho cíle a křivdy existují proto, aby nás představily svět, v němž si po zhlédnutí filmu budeme moct lépe představit žít. Jeho udupané sny můžeme zaměnit za ty naše. Můžeme si představit, jak těžké by bylo prosadit vlastní cíle, ať by byly jakékoliv. Máme šanci intimně pochopit nespravedlivost a nevstřícnost systému, v němž se musí postavy pohybovat. Tajný agent tak plní lepší roli kritiky života v totalitě, než by dokázal referát vyjmenovávající všechny její problémy.

Sytě barevné zlo

Špatnost neprostupuje tuhle Brazílii skrz naskrz. Není to minisérie Černobyl, kde je opresivní systém tak všudypřítomný, že se v něm nesmí vyskytovat jiné barvy než odstíny šedi. Tenhle typický stylistický postup ale dělá ze „zlého“ systému cosi nadlidského, jakousi temnou sílu, která dokonce brání slunci svítit. Asi jako když ve Lvím králi po Scarově převzetí moci příroda sesílá na zvířata smrtící sucha, jako by samotné africké bohy urazilo rozbití hierarchie jedné lví smečky.

Sytě barevný svět Tajného agenta je však plný energie a potenciálu. Kamera se několikrát soustředí na nádherné místní ovoce či jídlo, které ženy vyčarovaly v kuchyních – je to svět, který je jako dělaný k tomu, aby se v něm žilo pohodlně. Proč tomu tak tedy není? Kdo za to může? Samozřejmě, že lidi! Za situaci jistě nemůže jeden konkrétní člověk, jehož odstranění by svět udělalo lepším, ale nejde ani o něco inherentního zemi a prostupujícího každý objekt.

Příběh, odehrávající se jinak v 70. letech, je rámovaný krátkými scénami ze současnosti, při nichž sledujeme studentky vysoké školy, jež tvoří transkripty odbojářských magnetofonových pásek. Obsahují svědectví o Armandovi, ale i o jeho ženě a širším historickém okamžiku. Nemůžeme mluvit o plnohodnotné dějové linii, přesto právě zde příběh končí a dočkává se katarze. Setkáváme se s dospělým Fernandem, který hořce reflektuje vše, o co přišel, a to včetně vzpomínek na své rodiče. Jakou hodnotu pak jejich utrpení mělo, když už si na ně nikdo ani nepamatuje? Jednalo se o základní kameny lepší budoucnosti, nebo zcela marnou oběť, důkaz zbytečnosti lidského snažení?

Mezinárodně se pozornosti dočkal hlavně herecký výkon Wagnera Mour, který se dokonce dočkal oscarové nominace, což je u neanglicky mluveného film stále spíš raritní. Jistě se pak jedná o vynikající uchopení postavy, jež je sympatická, přestože nemusí hláškovat ani se předvádět, aby toho dosáhla. Skutečné kouzlo filmu ale spočívá v jeho komplexním a hutném celku.

foto/video: © Aerofilms 2026

Tajný agent
O Agente Secreto
Drama, thriller
Brazílie, 2025, 158 min
Česká premiéra: 19. 3. 2026
Režie: Kleber Mendonça Filho
Scénář: Kleber Mendonça Filho
Kamera: Evgenia Alexandrova
Hudba: Mateus Alves, Tomaz Alves Souza
Hrají: Wagner Moura, Carlos Francisco, Tânia Maria, Robério Diógenes, Gabriel Leone, Roney Villela, Kaiony Venâncio, Maria Fernanda Cândido, Thomás Aquino
Produkce: Emilie Lesclaux, Kleber Mendonça Filho
Střih: Matheus Farias, Eduardo Serrano
Zvuk: Cyril Holtz, Julien Paschal, Nathan Robert
Scénografie: Thales Junqueira
Masky: Marisa Amenta
Kostýmy: Rita Azevedo
Casting: Gabriel Domingues