Christopher Nolan nehraje podle pravidel. A nejen tím, jak jeho filmy vypadají z pohledu diváka, ale i jejich produkční realitou. Odyssea se natáčela kompletně na autentických lokacích s maximem praktických triků. Pro herce na place je radost zažít takové dobrodružství. Nyní doufají, že diváci pocítí stejné vzrušení.
Žádná jiná cesta
Krátký film o filmu se soustředí o kus méně na epické záběry a upřednostňuje hlavně radost tvůrců z toho, že se natáčelo na autentických řeckých lokacích. „Jsou místa, která bych nejenže nenavštívila, ale nejspíš o nich ani nevěděla,“ chválí si Zendaya hereckou zkušenost. Celé natáčení považuje za dar nejen pro diváky, ale i pro sebe. Ve filmu ztvární bohyni Athénu.
„Je určitá rovina informací, které získáte jen ze skutečného prostředí,“ věří Anne Hathaway. Coby Odysseova manželka Penelope stráví příběh odháněním všetečných nápadníků, kteří se v nepřítomnosti ithackého krále budou pokoušet získat její ruku a titul. „Nebyl by to film, jaký je, nebýt toho, že jsme na ta místa jeli a udělali to doopravdy,“ zdůrazňuje production designer Ruth de Jong.
Natáčení na autentických lokacích však vyžaduje zvýšenou produkční zátěž. „Mám pocit, jako bysme natočili šest, možná sedm filmů naráz. A svým způsobem tomu tak je,“ říká samotný Odysseus Matt Damon. Pětačtyřicet minut pochodu v sandálech z hereckých ubikací do Nestorovy jeskyně, na který si stěžuje jeden ze záporáků filmu Robert Pattinson, je jen špičkou ledovce. Přesto je jasné, že režiséru Nolanovi to za námahu stojí. A jedná se o víc než rozmar. Jak říká Tom Holland coby Odysseův syn Telemachus: Tahle opravdovost se má z herců přenést i na publikum.
Rozhodnutí točit analogově však není jen tak. Nejde o to, že by Christopher Nolan jako jediný měl srdce na pravém místě, zatímco všichni ostatní milovali jedničky a nuly. Hollywoodská infrastruktura je v tuto chvíli již nějaký ten pátek nastavená na digitální postprodukci – mluvíme tu o alokovaných prostředcích, zakoupené a funkční technice, vycvičených lidech schopných požadovanou práci odvést. Kdyby se dnes všichni režiséři rozhodli jít do stávky, dokud jim producenti nedovolí stejný typ produkce, jaký si hýčká Nolan, studia by jim nemohla vyhovět, i kdyby chtěla. Filmový průmysl v tuto chvíli není nastavený na splnění takové poptávky. Je to jako přijít na nádraží a trvat na tom, že odjedu výhradně parní lokomotivou.
Tak to máme rádi
Přesto Nolan, a nejen on, jasně demonstruje, že praktické efekty nejen mají své kouzlo, navíc čarují i v marketingu. Asi poslední, kdo (alespoň částečně) zvládne lákat na to, jak moc je jeho film digitální, je James Cameron, jehož Avatar posouvá hranice možného a nikdy nevypadá jinak než nejlépe, jak je technologicky možné. Ve všech ostatních případech už je počítačové čarování moc velká rutina, která navíc málokdy dosahuje vrcholu svého potenciálu.
I na praktických efektech se dá šetřit, i ony se v rukou méně nafouklých produkcích podřizují řadě kompromisů. V praxi ale platí, že špatný praktický efekt docení publikum spíš než špatný digitální efekt. Je to vlastně poněkud nefér – na digitálních efektech pracují desítky, pokud ne stovky talentovaných lidí, kteří dělají, co můžou, s prostředky, které mají k dispozici. V jejich případě ale publikum ukazuje nulovou toleranci a prakticky cokoliv, co není na levelu výpravu na Pandoru, nestojí za větší pozornost. Zato nedokonalé masce nebo fyzické kulise dokážeme stále přiznat určité kouzlo.
Tím nechceme nikomu sahat do svědomí – sami jsme tím vinni a v nejmenším se za to nestydíme. Budeme jen rádi, když se studia poučí a pochopí, o kolik raději vidíme před našima očima něco opravdového. To se ostatně už nějakou dobu děje. Stačí se podívat, jak moc sequely Star Wars avizovaly, že se neodehrávají ve sterilních digitálních kulisách prequelů. A když pomineme scénáře, jednalo se o úžasně vypadající filmy.
Hollywood tedy chápe sílu reality, chybí ale vůle studií a vybavenost infrastruktury, aby byl tento trend výraznější. Právě Christopher Nolan má jako jeden z mála jednotlivců moc posunout celou branži směrem, jaký mu vyhovuje. Bude nyní hodně záležet na komerčním úspěchu Odyssey, který je zatím stále ne zcela čitelný. Nikdo nečeká propadák, vždyť Chris minule úspěšně prodal publiku i tříhodinový napůl černobílý životopis. Jak vysoko ale mohou tržby vyšplhat? Dozvíme se to již za necelý měsíc 16. července.
Absolvent žurnalistiky na FSV Univerzity Karlovy a filmový publicista prověřený několika médii. Spíš než číselné hodnocení u filmu rád hledá a nabízí cesty, jak jej číst. Každý snímek podle něj má hodnotu v rámci svých vlastních pravidel.
foto/video: © CinemArt 2026
