Šimonovi Holému rozhodně nejde upřít, že patří k tvůrcům, kteří do českého filmu přinášejí nová témata, vnesených do obyčejných životů obyčejných postav, každodenních rozhovorů a vztahů, které poznáváme i z vlastní zkušenosti. Po honbě za pozlátkem a vyprázdněných ambicích mladých hereček v Hello Welcome, ezoterických berličkách v A pak přišla láska… nebo mileniálské vztahové studii Zrcadel ve tmě tak přichází Chica Checa. Ta vypráví o queer tématech v lehce zatuchajícím prostředí malé české vesnice, kde si na všechny tyhle zápaďácké novoty teprve zvykají.
Bez velkých gest
V Chica Checa Holý znovu sleduje postavy, které existují v nejistotě, rozpacích, všedních bolestech i troše černého humoru. Jejich prostřednictvím otevírá témata queeru, dragu, mateřství, samoty i touhy žít po svém.
Vypráví o Zdeně, ovdovělé vesnické pošťačce, která žije sama, stará se o dům i dožívající matku a tápe, co se od ní ještě čeká. Její syn Lukáš žije ve Francii a domů se vrací, aby se rozloučil s umírající babičkou. Když se ta svěří s posledním přáním vidět naživo zazpívat Helenu Vondráčkovou, vyplynou najevo věci, o kterých se dosud doma nemluvilo. Lukáš si s sebou přiváží i své dragové alterego Chica Checa, kterým se v zahraničí živí a které odhaluje jeho svobodnější, ale i zranitelnější podobu. Matka se synem se tak musí znovu naučit vidět jeden druhého.
V Hollywoodu by z takového námětu vysoustružili patetický woke doják s agresivně tlačeným poselstvím, Holý ale neobvyklé téma vnáší do těch nejobyčejnějších kulis a reálií naprosto přirozeně a nenásilně, a jeho režie působí až odzbrojujícím způsobem neokázale a minimalisticky. Vystačí si s několika všedními lokacemi, obyčejnými interiéry, nemocničními chodbami, vesnickým prostředím a především s tématem, které nese celý film.
Vidět a být viděn
Holý spoléhá, že jsou-li postavy dobře napsané a situace pravdivé, stačí to. Soustředěně nechává scény dýchat, nesnaží se o audiovizuální atraktivitu a místo toho trpělivě sleduje drobné posuny ve vztazích. Zásluhu na tom mají přirozené, odposlouchaně znějící dialogy. Postavy tu nemluví o svých traumatech či orientaci ve velkých tezích šustících papírem, často spíš uhýbají, mlží, shazují se nebo se dotknou citlivého místa úplně mimoděk. Díky tomu dobře funguje i civilní herectví Pavly Tomicové a Jana Ciny, a v kontrastu s jeho drobnými nuancemi o to víc vynikne okázalá proměna a závěrečné dragové vystoupení, které tu nepůsobí jako atrakce, ale jako zcela přirozená součást děje i postavy.
Chica Checa na MFF Karlovy Vary:
Neděle 5. 7. / 10:00 – Pupp
Pondělí 6. 7. / 16:00 – Lázně III
Úterý 7. 7. / 13:00 – Kongresový sál
Navzdory uvedení v soutěži karlovarského festivalu není potřeba se výsledku bát jako nepřístupného artu. Stejně tak není důvod vyhýbat se mu kvůli tématu dragu, jakkoli může být pro leckoho vzdálené. Holý ho používá jako cestu k úplně srozumitelným emocím – touze být viděn, přijat a milován i ve chvíli, kdy člověk ukáže část sebe, kterou dlouho schovával. V tom je jeho film nejpřenosnější i nejpřínosnější.
-
Režie
-
Scénář
-
Kamera
-
Hudba
-
Herci
Chica Checa (2026)
Chica Checa je nenápadný, citlivě vyprávěný film o tom, jak těžké může být ukázat blízkým svou pravou tvář a jak osvobozující je, když se to nakonec podaří. Šimon Holý z tématu, které by snadno mohlo působit tezovitě, skládá lidsky srozumitelný příběh o rodině, studu, odvaze a potřebě být přijímán.
Nepříliš kritický divák z povolání. Vystudoval mediální management v Praze a v Lipsku, věnoval se marketingu a produkci. Přes práci pro kina a distribuční společnost nakonec zapustil kořeny v Totalfilmu, kde řídí tvorbu obsahu a kreativu a moderuje podcast.
foto/video: © KVIFF 2026
Chica Checa
Česko / Francie / Slovensko, 2026, 96 min
Česká premiéra: 20. 8. 2026, Falcon
Režie: Šimon Holý
Scénář: Šimon Holý
Kamera: Jana Hojdová
Hudba: Šimon Holý
Hrají: Pavla Tomicová, Jan Cina, Erwan Kepoa Falé, Alexandra Borbély, Jitka Schneiderová, Věra Janků, Natálie Řehořová, Miroslav Kumhala, Daniela Seemannová
Produkce: Alžběta Janáčková, Silvia Panáková, Frédéric Bellaïche
Střih: Sabina Mladenová
Zvuk: Anna Jesenská
Scénografie: Jan Vlček
Masky: Gabriela Přibišová
Kostýmy: Helena Tavelová
