Začíná festival v Cannes. I pro ty z nás, kdo na něm nejsme, je však průběh téhle akce důležitý – místní šeptanda a premiérový úspěch mohou rozhodnout o tom, jestli se snímek dostane až do naší distribuce. Podívejme se tedy na desítku titulů, které v tuhle chvíli vyhlíží asi nejvíc diváků a divaček. Ano, dojde i na tuzemského zástupce. Letošní ročník potrvá do 24. května.
The Chronology of Water
Nejsme zdaleka první, kdo si v programu letošních Cannes všímá silného motivu v podobě režijních debutů výrazných hereček a herců. Z nich k nejočekávanějším patří životopisné drama The Chronology of Water v režii Kristen Stewart.
Stewart byla zatím méně úspěšná ve snaze setřást cejch v podobě Belly ze Stmívání než její herecký kolega Robbert Pattinson. Rozhodně tedy v kontextu české popkultury. Předně proto, že se ještě intenzivněji než on stáhla do světa artové kinematografie. Robert má na svém kontě jak festivalovky jako Maják a Cosmopolis, tak i blockbustery jako The Batman a Mickey 17. Kristen se ale velkofilmům vyhýbá, proto by méně zkušené publikum mohlo úplně přehlédnout, že na poli artu se z ní už dávno stala jedna z nejrespektovanějších hereček své generace.
Po loňské zábavné pulpové jízdě Zatracená krvavá láska uvede Stewart během Cannes svůj dlouho vyhlížený režijní debut. Sleduje skutečný příběh talentované plavkyně Lidie Yuknavitch (Imogen Poots), jíž veškeré sny o olympijské kariéře zhatilo domácí násilí. Kristen snímek režíruje a spolupíše, překvapivě se ale nechopila žádné z rolí.
Eleanor the Great
Že Scarlett Johansson omrzelo skákání před zeleným plátnem, bychom vytušili, i kdyby se nepustila do minimalistického dramatu Eleanor the Great – nicméně se určitě nezlobíme. Scar-Jo měla herecky vždycky na víc než na to spadat do mainstreamových škatulek krásných žen, což nám dokazuje stále častěji. Stejně jako Stewart přesto ucítila potřebu se před našimi zraky pro jednou schovat.
Vypráví nyní příběh nečekaného přátelství devadesátnice Eleanor (June Squibb) s devatenáctiletou studentkou (Erin Kellyman). Squibb je v době premiéry 95 let, což si samo o sobě zaslouží kus respektu. A přestože samotný námět zní poměrně ošuntěle, jistě poskytne prostor pro odvyprávění intimního příběhu, jenž dá maximální prostor ansámblu, který doplňuje ještě Chiwetel Ejiofor a Jessica Hecht. Johansson už dlouho snila o návratu ke skromným začátkům a malým projektům – snad bude Eleanor stejně terapeutickým zážitkem i pro publikum.
Urchin
Nový stud v sobě objevil i budoucí John Lennon Harris Dickinson, který se stejně jako jeho výše zmíněné kolegyně rozhodl uvelebit za kameru v režijním a scenáristickém debutu Urchin. Harris je v tuhle chvíli díky hlavní roli v žhavě romantickém fenoménu Babybirl předmětem zájmu bezpočtu divaček a jistě i pár diváků. Zároveň se chystají hudební Avengers v podobě Mendesova čtyřfilmu o Beatles. Brzy se o něm tedy dozví i těch pár lidí, kteří zatím neměli čest. Uvést v mezičase autorský projekt v Cannes – to je špičkové načasování.
Urchin vypráví příběh mladého muže (Frank Dillane), který žije v ulicích Londýna a zoufale se snaží otočit bezútěšné směřování své existence. Od snímku se očekává, že půjde o syrové drama následující britskou školu sociálního realismu.
The History of Sound
Přesto se stále najdou herci, kteří se spokojí s hraním. Paul Mescal, který po hlavní roli v druhém Gladiátorovi brzy stane vedle Dickinsona jako Paul McCartney, a Josh O’Connor z Rivalů či Koruny by podle všeho měli předvést strhující výkony v dramatu The History of Sound.
Jihoafrický režisér Oliver Hermanus tu přichází s další hořkou queer romancí o dvou milencích, kteří na začátku 20. století cestují americkou Novou Anglií a shromažďují místní lidové písně. Samozřejmě se to neobejde bez problémů vyplývajících ze střetu hrdinů s rurální společností.
Highest 2 Lowest
Aby to ale nevypadalo, že v Cannes letos nemají čas na režijní klasiky, přesuňme se k novinkám zajetých tvůrců. Americký mistr provokace a rebelie Spike Lee přichází se svou variací na Kurosawovu klasiku Nebe a peklo (High and Low) z roku 1963 o zámožné rodině vypořádávající se s únosem svého syna. Není to poprvé, co Lee noří ruce do asijského kánonu, byť jeho remake Oldboye, snad i kvůli necitlivých studiovým zásahům, patří k jeho největším kariérním přešlapům.
Lee však ještě zdaleka nepatří do starého železa, vždyť jeho předposlední film BlacKkKlansman strhl pořádný kus pozornosti a vynesl mu Oscara za scénář. Pak se vrátil k military žánru s Bratrstvem pěti, což je další z jeho již tradičně slabších stránek, snímek tedy nepřekvapivě poněkud prošuměl. Námět jeho novinky mu ale opět hraje do karet a mohl by v ní připomenout své vrcholné výkony. Nápomocný mu v tom bude Denzel Washington v hlavní roli.
Fénické spiknutí
Další filmař, s nímž to je poslední roky trochu jako na houpačce, je Wes Anderson. Kultovní režisér má své nadšené zastánce, ale i ty, kteří už mají jeho specifické umělecké manýry poněkud plné zuby. A Anderson jako by se rozhodl, že svými posledními projekty vyzkouší trpělivost obou táborů. Jeho filmy se stávají sebereflektivními úvahami a hříčkami, které už nedovolují publiku jen tak vypnout a užívat si vycentrované pastelové světy. Přesto se stále nachází nemálo těch, pro něž je právě tento přístup tím nejlepším, co může dělat.
Fénické spiknutí je zatím prvním filmem ze seznamu, jehož datum české premiéry již známe – bude jím 5. červen. Ostatní snímky vstoupí do jednání právě po svém canneském uvedení. Projekt v tuhle chvíli provází dobrá pověst jednoho z nejlepších Wesových počinů posledních let. Jenže co to přesně znamená?Někdo by jistě za posun k lepšímu považoval návrat k čitelnějším příběhům, pro jiné by to bylo zpátečnictví. Zvědavost na to, co tenhle rodilý Texasan udělá se svým tradičně hyperhvězdným obsazením tentokrát, každopádně trvá.
Honey Don’t!
Do Cannes se vrací i polovina ikonického dua bratří Coenů. Ethan si naposledy odbyl rozporuplně přijaté Panenky na útěku, což byla šílená jízda záměrně testující hranice dobrého vkusu. Pro někoho šlo o nečekané oživení režisérova portfolia, pro jiné nesnesitelně pitvořivý kýč.
Coen a jeho manželka Tricia Cooke (která snímek spolupsala a stříhala) se ale v divoké queer extravaganze o partě holek, co se připletou do cesty organizovaného zločinu, zjevně zhlédli. Nyní plánují „lesbickou béčkovou trilogii“, jejímž prostředním dílem je právě Honey Don’t!.
Vrací se představitelka hlavní role Margaret Qualley a nově i známé tváře Aubrey Plaza, Charlie Day a Chris Evans. Ačkoliv přesně nevíme, o čem film bude, očekáváme podobnou atmosféru, jakou měla „jednička“. Tedy z řetězu utrženou komedii, jejíž odpůrci budou spekulovat o tom, že režisér někde na dně odpadkového koše našel videokazetu se zapomenutým spin-offem Prciček a z hecu na ni přilepil svoje jméno. Ať tak či onak, my vidíme rádi velké mistry blbnout – k oscarovým dramatům se Coen může vrátit vždycky.
Eddington
Film, o jehož atmosféře si raději netroufáme spekulovat, je novinka Ariho Astera Eddington. Přestože jeho poslední snímek On se bojí se stal komerčním propadákem, pozici moderní cinefilní modly Aster ještě zdaleka neztratil. V jeho novince hraje hlavní roli opět Joaquin Phoenix a vedle něj se předvede Emma Stone, Pedro Pascal, Luke Grimes a Austin Butler.
Enigmatický marketing studia A24 dělá vše pro to, abychom o projektu věděli minimum. Z dosavadních synopsí a minutového teaseru víme jen, že půjde o divokou konspirační jízdu, v níž se střetnou všechny fóbie moderního světa. Příběh se vrátí do dávné minulosti roku 2020 a střetne se v něm maloměstský šerif s navrátivším velkoměšťákem.
On se bojí bylo intimním filmem o paralyzujících mommy issues, Eddington se zřejmě posune na rovinu sociální toxicity a ukáže nám, jak nebezpečně umí bodnout existenciální horor. Doufáme, že neúspěch předchozího Asterova filmu v českých kinech neodradí tuzemské distributory.
Alpha
Julia Ducournau se do Cannes vrací poté, co svým debutem Raw rozpovídala celý svět a za druhotinu Titan si z tohoto prestižního festivalu odnesla hlavní cenu. Od dalšího hororového dramatu Alpha se tedy nečeká nic míň než jedno z největších lákadel celé přehlídky.
Snímek vypráví o třináctileté dívce, která se jednoho dne vrátí ze školy s podivným tetováním. To uvede do pohybu šílený sled událostí, které se brzy vymknou z rukou všem přítomným. Vzhledem k tomu, že Ducournau se už ve svých filmech uchýlila i ke kanibalismu, se tu fantazii rozhodně meze nekladou. V hlavních rolích se objeví Emma Mackey, Golshifteh Farahani, Tahar Rahim či Finnegan Oldfield.
Karavan
Film, na jehož reflexi se ale v Česku čeká s největší netrpělivostí, je jistě Karavan. Minimalistický celovečerní debut Zuzany Kirchnerové byl zařazen do vedlejší soutěžní sekce Un Certain Regard, kde se primárně tuzemská produkce neocitla již několik desetiletí.
Kirchnerová v Cannes zaujala už svou studentskou prací, od té doby ale poněkud ustoupila do pozadí. Své poetické roadmovie pak připravovala dlouhou dobu a musela pro něj překonat řadu překážek. Vypráví o pětačtyřicetileté vysílené matce (Aňa Geislerová), která se po létech neúnavné péče o mentálně postiženého syna vydává spolu s ním za přáteli na dovolenou do Itálie. Nové prostředí a nezvyklé situace ale nevyhnutelně vyvádějí mladého Davida (David Vodstrčil) z míry, což k atmosféře pohody příliš nepomáhá. Přesto oba dělají, co je v jejich silách. V Česku uvidíme snímek na konci srpna.
Martin Svoboda, Totalfilm.cz
foto/video: Cannes, CinemArt © 2025
