Recenze: Noví Roseovi mají víc srdce a jejich válka míň bolí. Coleman a Cumberbatch jsou strhující

Jak to tak bývá, tvůrci Roseových se zaklínají, že nepřinášejí remake ikonického filmu Dannyho DeVita z konce 80. let, v němž se k smrti dohnali Michael Douglas a Kathleen Turner. Kdepak, tohle je nová adaptace románu Warrena Adlera! My si ale na dekórum nehrajeme a nebudeme se tvářit, že látka v popkulturním povědomí nepřežívá hlavně díky vynikajícímu filmu. Právě kontrast s ním je pak největší předností nové verze, v níž se střetnou britská esa Benedict Cumberbatch a Olivia Colman.

Růže opět kvetou

Válka Roseových je jedním z televizních evergreenů, které považujeme za natolik samozřejmé, že si jich možná už neumíme dostatečně vážit. Ať už proto, že jsme je viděli příliš dávno a moc si z nich nepamatujeme, nebo protože je známe tak dobře, že jde pro nás jen o mechanickou řadu scének, které ztratily hlubší význam. Proto se sluší připomenout, že film Dannyho DeVita je špičkovou černou komedií, jejíž osten dokáže bodnout i po letech. Film plný únavy, záště a zloby, na který ve své době trailery lákaly jako na „makabrózní svědectví o sebedestrukci vztahu.“

Slibovaly podívanou přesahující hranici zdravého rozumu, z níž povědomé negativní emoce tryskají proudem. A skutečně. Pokud si pamatujete jednu scénu, tak nejspíš tu, kde na samotném závěru (ano, budeme spoilerovat 35 let starý film) umírající Michael Douglas vynaloží zbytky síly na to, aby v náznaku smíření položil své manželce ruku na rameno, ona však svůj poslední výdech využije, aby se z jeho sevření vymanila. I přes schopnost DeVita film odlehčit si jde stěží představit temnější tečku.

Kde tedy začal psát režisér Jay Roach novou větu? Roseovi 2025 zcela překopávají dynamiku ústředního vztahu a samotný konflikt. Původní film byl mnohem jednoznačnější v rozvržení sil a motivací obou postav. Douglas byl tím, kdo drží všechny materiální karty, vydělává víc peněz a má lepší společenské postavení. Je přesvědčený o tom, že svou manželku miluje, i když z pohledu publika jde spíše o narcistní touhu ji vlastnit a být jí milován. Turner je tím, kdo iniciuje rozchod, jemuž se Douglas snaží vší silou zabránit. Publikum musí být na straně manželky, která chce uniknout ze zjevně toxického vztahu – její jedinou opravdovou chybou je, že tak nedokáže učinit bez touhy se zároveň pomstít, což stojí na začátku sporu obou manželů o jejich dům.

Bez favoritů

Nová verze je komplikovanější a dělá vše proto, aby kartami zamíchala a nedovolila nám snadno najít favorita. Theo je na začátku ambiciózní a prestižní architekt (Cumberbatch) a Ivy (Colman) matka v domácnosti, která napůl vážně vede zapadlou restauraci. Zprvu si tedy myslíme, že se bude situace z minule opakovat. Nicméně Theo kvůli destrukci střechy své nejnovější budovy při silné bouři přichází o kariéru, zatímco Ivy se znenadání stává kulinářskou celebritou. Otec se tedy s perfekcionismem sobě vlastním začne soustředit na výchovu dětí, přičemž se potajmu užírá ztrátou postavení. A matka si konečně plní své sny, ale také sleduje, jak se jí potomci i manžel vzdalují. Alespoň, že vydělává slušný balík! Dost velký na to, aby časem manželovi zadala stavbu nového domu, čímž se ho snaží zabavit a zaplašit počátky krize.

My přitom víme, že nemůže uspět. Neočekáváme, že by se nová verze příběhu mohla odklonit od předlohy natolik, že by Roseovi neupadli do vleklé rozvodové války, jejíž brutální eskalace je bude oba stát život uprostřed trosek luxusního domu. V tomto ohledu je to jako sledovat film o Titaniku, kdy víme, že ať se zápletka ubírá kamkoliv, ultimátní katastrofa je neodvratitelná. Sledujeme tedy její pomalu se plížící stín a náznaky, jež ji předvídají.

Přesto je při sledování neuvěřitelné, že bychom se do tohoto bodu mohli dostat – Theo a Ivy jsou zdánlivě mnohem rozumnější a dospělejší lidé, než byli jejich předchůdci. Máme víc času sledovat jejich počáteční lásku a zprvu jsou velmi schopní v hašení požárů. Performují také nekonečnou sebereflexi a neustále správně pojmenovávají své vlastní chyby, jimž se pokouší vyvarovat. Každá hádka se zdá jako marginální hrbol na cestě, který musí tahle dvojka eventuálně překonat. To ve filmu vyvolává určité vzrušující pnutí, kdy víme, že jakkoliv perfektními se zdají být, vše přijde nakonec vniveč.

Když už se ve velmi pozdní fázi vyprávění skutečně strhne mela, začnou postavy paradoxně působit iracionálněji než u DeVita. Právě proto, že dynamika mezi nimi je mnohem komplikovanější – ani jeden z nich není tím jednoznačně dominantním a neopakuje se situace, kdy jeden chce za každou cenu pryč a druhý chce za každou cenu zůstat pohromadě. Přes vyšinutost předchozího páru byly obě postavy také čitelnější. Není ale vůbec špatně, že tentokrát se rozpadá manželství, aniž by bylo jasné, co vlastně oba hrdinové chtějí, a dokonce ani, jestli myslí touhu po odluce vážně – v tom je to vše možná o kus pravdivější.

Herci to jistí

Postavy, zdánlivě tak rozumné, ve skutečnosti vůbec neví, co si počít s tím druhým ani se sebou. Neumí se omlouvat za to, co ví, že jsou jejich chyby, a když se k tomu dokopou, neumí to udělat přesvědčivě. Proto dává smysl, že tvůrci maličko překopali i závěrečné vyznění, které je silným případem pokusu o nažraného vlka a přeživší ovci. Na jednu stranu je víceznačnější konec padnoucí k tomuto pojetí, na druhou postrádá nekompromisní říznost předchozí adaptace – což vlastně platí o celém filmu.

Asi nepřekvapí, že Benedict Cumberbatch a Olivia Colman jsou špičkoví a film plně spoléhá na jejich talent. Nedá se říct, že by herecky vycházeli z komfortní zóny – Cumberbatch je pořád arogantní narcis a Colman bublavá brebtající dáma. Nicméně proč spravovat, co není rozbité? Oba jsou strhující a právě jejich přítomnost film vytahuje výrazněji nad hranici průměru. Ohledně jiných hereckých voleb se projevuje minulost režiséra Jaye Roacha, který má na svědomí trilogii Austin Powers nebo klasiku Fotr je lotr. Roach angažuje plejádu komediálních herců z ansámblu SNL, kteří se tu míhají jako bizarní karikatury, přičemž tato vrstva filmu dost hapruje. Obzvlášť Kate McKinnon je v roli další ze svých podivínek vskutku nesnesitelná.

Snímek je navíc režírovaný velmi přímočaře. Původní film je velmi intenzivní a expresivní. DeVito činí některé výrazné volby co do pohybů kamery a záběrování, jimiž zdůrazňuje nepohodlnost a nepříjemné pocity. Na takové hrátky tu můžeme zapomenout. Je velké štěstí, jak skvělí jsou Olivia s Benedictem, kteří všechny tyhle nedostatky převyšují. Drží Roseovi pohromadě způsobem, který odpoutává pozornost od všech ostatních nedostatků, v důsledku čehož jde jednoznačně říct, že výsledek stojí za vidění.

Martin Svoboda, Totalfilm.cz
foto/video: Falcon © 2025

Roseovi
The Roses
Komedie / Drama
USA, 2025, 106 min
Režie: Jay Roach
Předloha: Warren Adler
Scénář: Tony McNamara
Kamera: Florian Hoffmeister
Hudba: Theodore Shapiro
Hrají: Benedict Cumberbatch, Olivia Colman, Allison Janney, Kate McKinnon, Andy Samberg, Ncuti Gatwa, Jamie Demetriou, Sunita Mani, Zoë Chao, Hala Finley
Produkce: Jay Roach, Benedict Cumberbatch, Adam Ackland, Leah Clarke
Střih: Jon Poll
Scénografie: Mark Ricker, Judy Farr
Masky: Chiara Ugolini, Wakana Yoshihara
Kostýmy: P.C. Williams