Recenze: Franz má blíž k Černého rotující bustě než pražskému spisovateli. Chce bořit kafkovský mýtus, ale spíš jej stvrzuje

Franz Kafka je všude, ale také není nikde. Ušatá tvář zádumčivě se tvářícího mladého muže pronásleduje literární svět už nějakých sto let. Slavným se stal pražský rodák až po smrti, což jen přispělo zrodu jeho mýtu. Jak se s ním vypořádá v Česku působící polská filmařka Agnieszka Holland a tuzemský scenárista Marek Epstein? Jak se chopí toho, co považují za neuchopitelné?

Trápil se, až se utrápil

Netřeba chodit kolem horké kaše, Franz je ve svém jádru velmi typický životopis o zakřiknutém uměleckém géniovi, jenž je dušený mondénním světem a průměrností těch, s nimiž se musí potýkat. Má jasný talent, což mu říkají všichni přátelé, kteří ho obdivují, a všechny ženy, které ho okamžitě chtějí. Samozřejmě s výjimkou jediného člověka, o jehož respekt stojí – jeho hrubiánského otce. A tak se Kafka trápí, trápí a trápí, až se utrápí s tuberkulózou těsně po čtyřicítce. Tehdy otec pochopí, co ztratil, a zapláče. Pak Franzův kamarád Max Brod vynese z Československa jeho texty a Kafkův kult je založen.

Snímek je ozvláštněn nelineárním vyprávěním, takže se v něm hodně skáče časem. A pak vsuvkami, při nichž ironicky sledujeme skupinky turistů, procházejících se po pražských lokacích spojených se spisovatelovým životem. Tahle rovina se může s historickým vyprávěním dokonce občas protnout. Zatím neúspěšný autor jako by někdy z daleké budoucnosti slyšel hlas průvodce předávajícího marginální detaily z jeho života, nebo literární vědce, kteří nad ním tápou.

Prolínání minulosti a současnosti možná zní na první poslech velmi avantgardně, v praxi to je ale hlavně nástroj, jak přeříkat historická fakta a lifestylová trivia. Záběry z Kafkova života jsou vlastně jen ilustrační reel dodávající trochu té atmosféry, ale samy o sobě nenesou prakticky žádný výraznější význam. Je to trochu zvláštní, protože zabírají většinu stopáže, přesto je jasné, že Holland se zajímá víc o kafkofský mýtus. Jen pořádně neví, jestli ho chce zbořit, nebo stvrdit.

Přístupný všem

Franze Kafku jako spisovatele provází věčný paradox, do jehož pasti často padají tvůrci, kteří se jeho tvorbu pokouší adaptovat na audiovizuální platformě. Jeho psaní je až nezvykle přímočaré, jednoduché, užívající krátkých vět a skromné slovní zásoby. Kafka je v psaní minimalista, který se vyjadřuje jasně a srozumitelně. Tím je nekonečně přístupný každému čtenáři – v jeho psaní se není možné ztratit v tom smyslu, že bychom nechápali, co píše. Jako byste si přečetli větu „Pes mňouká.“ Samotné výjevy a motivy už interpretaci vyžadují, nicméně všichni vycházíme ze stejného zřejmého bodu.

FINÁLE PLZEŇ 2025

„Chtěl jsem skončit s herectvím, když najednou přišla role Kafky.“ Filmový Franz vstupuje do kin a otevírá Finále (video)

Festival Finále Plzeň letos od 26. září do 1. října opět promění město v centrum českého filmu. Zahájí ho premiéra očekávaného koprodukčního snímku Franz, který přibližuje život a dílo Franze Kafky. Režie se ujala světově uznávaná Agnieszka Holland, dlouhodobě spolupracující …

Kafka tedy není spisovatelem ornamentu, kudrdlinky ani stylistického excesu, nicméně ve čtenářstvu a následných adaptátorech evokuje právě potřebu jeho slova převádět do hyperaktivní, stylisticky neukotvené a košaté podoby. To není nutně špatně, máme tu třeba vynikající Wellesův Proces. Jen je třeba zdůraznit, že takové dílo pak nereflektuje ani tak Kafkovu tvorbu, jako spíš filmaře. V principu to samozřejmě platí vždy – adaptace nám vždy říká víc o lidech, kteří ji stvořili, než o díle, které je inspirovalo. U Kafky bývá ale ten kontrast enormní.

Problém tedy není, že tvůrci Franze se trochu ztrácí v množství řemeslných hříček, ale že vyvěšují bílou vlajku ohledně hlubšího smyslu s odvoláním na Kafkovu nepoznatelnost. Film zmiňuje obrovský nepoměr textu, který vznikl o Kafkovi, a textu, jenž napsal sám Kafka. Tento fakt prezentuje jako bizarní zajímavost, která dokazuje, jak málo jde Kafkovi rozumět. Přitom pravdou je pravý opak – dokazuje, jak moc a kolika způsoby jde ke Kafkovi hledat cestu. K jeho myšlenkám, k jeho životě, k jeho smyslu pro humor.

Existuje bezpočet literárních vědců, historiků, ale i zcela laických čtenářů, kteří Kafku a jeho dílo interpretovali nesmírně podnětným způsobem. Samozřejmě nejde nabídnout jediné autoritativní čtení, ale to opět platí v případě uměleckého výkladu vždy. Skutečnost, že u tohoto zjištění film končí, a ještě ho považuje za něco výlučného pro Kafku, působí především jako odhalení vlastní prázdnoty. Franz místo, aby se obnažil a přispěl s vlastním porozuměním, jako by se chtěl všem vysmát a zvolit zdánlivě nadřazený a především bezpečný přístup, jímž má být kochání se Kafkovou vágní nedotknutelností. Nakonec nám tedy neříká nic o Kafkovi, o Holland, ani o Epsteinovi.

Kdo za to může?

Tvůrčí duo Holland/Epstein začíná obklopovat podobný narativ, jaký svého času pohltil dvojici Hřebejk/Jarchovský, tedy že talentovaný režisér je tažen k zemi o poznání horším scenáristou. To je ale až příliš pohodlná zkratka. Tím víc v případě Holland, jež je známá aktivními zásahy do textu – i v případě Franze má ostatně spoluscenáristický kredit. Bylo by jistě snadné říct, že ze všeho špatného nelze vinit režisérku evropského měřítka, ale autora vejdělkovin a strachovek. Zní to logicky. To bychom však museli přehlédnout, jak plnou kontrolu má Holland nad svými projekty. Nemluvě o tom, že vzhledem k opakované spolupráci musí být s Epsteinovými výkony spokojená.

Ať tak či onak, je to rozhodně scénář, co představuje největší Franzův problém. Respektive absence zajímavého směru a osobité interpretace. Tvůrci jako by si vypsali všechny otázky ohledně Kafky, jaké si jde položit. O jeho životě, o jeho tvorbě, o jeho roli v (pop)kultuře. Každou tuhle otázku nějak ilustrují, a pak se vznešeně odeberou do zákulisí, aniž by kteroukoliv nejen zodpověděli, ale vůbec se s ní nějak střetli. Jejich vzkazem pak není, ať se s tím vypořádáme, ale že by bylo hloupé, kdybychom se o to pokoušeli. Kafka je tu přímo před našima očima mumifikován.

Co z toho, že se Holand pokouší nabídnout filmařsky bohatý film, který se nebojí výrazných nápadů. Obraz je někdy černobílý. Na Kafkův obličej se někdy promítají obrazy. Někdy létá vzduchem. Někdy se potkává s lidmi v moderním oblečení. Po kopcích jezdí Ivan Trojan na motorce. Je toho dost, čím se kochat. Co z toho, že Idan Weiss je nadějný Kafka, jehož neznámost pro české publikum je velké plus. Franz se z Kafkou míjí a pokouší se to prodat jako ctnost – a s tím se nedá nic dělat. Výsledek má blíž k Černého rotující cirkusové bustě, na kterou odkazuje i plakát filmu, než k pražskému spisovateli.

Martin Svoboda, Totalfilm.cz
foto/video: Bioscop © 2025

Franz
Životopisný / Drama / Psychologický / Mysteriózní
Česko / Německo / Polsko, 2025, 127 min
Premiéra: 25. 9. 2025
Režie: Agnieszka Holland
Scénář: Marek Epstein, Agnieszka Holland
Kamera: Tomasz Naumiuk
Hudba: Maria Komasa-Łazarkiewicz, Antoni Komasa-Łazarkiewicz
Hrají: Idan Weiss, Jenovéfa Boková, Ivan Trojan, Josef Trojan, Vladimír Javorský, Karel Dobrý, Stanislav Majer, Juraj Loj, Ondřej Malý, Anita Krausová, Emma Smetana
Produkce: Šárka Cimbalová, Agnieszka Holland
Střih: Pavel Hrdlička
Zvuk: Marek Hart, Michaela Patríková, Tomáš Bělohradský
Scénografie: Henrich Boráros
Masky: Gabriela Poláková
Kostýmy: Michaela Hořejší Horáčková