Disney koupí Star Wars neprodělal – brand zažehnutý Georgem Lucasem by generoval stamiliony dolarů, i kdyby byly všechny nové filmy propadáky a na seriály nikdo nekoukal. Značka je plně udržitelná z merchandisingu a udělování licencí. Asi i proto se Myšák Mickey rozhodl, že po bouřlivém (ne v dobrém) přijetí Epizody IX si dá na pár let pauzu od filmů a bude se soustředit na seriálovou produkci. V ní se může vyprofilovat nová funkční cesta, než ji bude potřeba s mnohem většími náklady promítnout na zeď kin. Když se tedy Star Wars vrací, měly by se vrátit v plné parádě a ke spokojenosti co největšího množství lidí. Splní tento účel Mandalorian a Grogu?
Ucelený Star Wars zážitek
Disney si za rozhodnutí dát Star Wars v kinech na sedm let pauzu zaslouží trochu respektu – pro korporát jeho typu není běžné ani samozřejmé dobrovolně neprodukovat zboží. Mnoha producentům by jistě přišlo přirozenější udržovat alespoň jednu premiéru ob sezónu čistě proto, aby existovala oficiální záminka k vydávání nových edicí hraček. Zde nakonec spočívá těžiště celého fenoménu od jeho prvního dílu v sedmdesátých letech.
Po komerčním fiasku Sola, kritickém fiasku Vzestupu Skywalkera a toxicitě pohlcující Posledního z Jediů však bylo jasné, že tu něco nehraje a Disney nenachází společnou řeč s veřejností. Nemá cenu otevírat staré rány a připomínat všechny správné i špatné výtky, s nimiž se Star Wars potýkaly a potýkají. Na každý pád je dobře, že jim Disney dovolil zacelit se.
Bez obav do kina i bez znalosti seriálu
Život v předaleké galaxii se přesunul do seriálů. Ne že by se okolo nich nedokázalo rozpoutat pořádné peklo, a ne že by Disney v jejich produkci vždy vynikal. Přesto jsme se zde dočkali dvou vrcholů jeho snažení. Jedním je Andor, který vznikl jako prestižní projekt, v němž směly Star Wars dospět nejvíc za svou historii. Lucasova někdejší ambice nabídnout alegorii nástupu totalitarismu, neohrabaně načrtnutá hlavně v prequelové trilogii, tu konečně došla svého naplnění. A druhým je trochu kontrastně seriál Mandalorian, tedy především jeho první řada. Ta představuje bezstarostný čas strávený v tomto světě, kde se nikdo nesnaží vyprávět operatické osudové příběhy s přesahem. Sledujeme prostě charismatického hrdinu a nechutně roztomilou loutku, kterak prožívají dobrodružství.
Je velký paradox, že Mandalorian a Grogu čelí relativně nízkým tržebním predikcím proto, že publikum má po třech řadách seriálu strach, že se nebude chytat. Máme tu totiž nejsamostatnější film Star Wars od toho vůbec prvního. Úvodní titulky sdělí, že sledujeme námezdního lovce a jeho svěřence, kterak plní úkoly svých zaměstnavatelů. A to je nakonec vše, co potřebujeme vědět. Film je sympaticky nezatížený pohazováním útržků lore, protože tvůrci nejspíš správně pochopili, že publikum je tímto trendem desátých let přejedené. Nejen pro Star Wars, ale i třeba pro Marvel se jako největší hrozba současnosti vyprofilovalo to, co bylo chvíli největší vějičkou: Návaznost napříč mnoha filmy.
Trochu film, trochu seriál
Vyprávění filmového Mandaloriana má pořád povahu epizodického příběhu v tom smyslu, že cítíme, že hrdinové podobná dobrodružství zažívali předtím a budou je zažívat znovu. Příběh nepřepisuje dějiny vesmíru a neovlivňuje celý společenský řád po vzoru Skywalker ságy. V tomto kontextu je ale zcela plnohodnotný a uzavřený. Nemáme pocit, že pro dosažení plného zážitku musíme sledovat tři další sequely a dva spin-offy. Informace nám ani nechybí, ani se nedostavuje potřeba dělat si poznámky pro příště. Díky bohu za to!
Příběh samotný je pak, jistě ne omylem, velmi banální. Naši hrdinové dostanou od Sigourney Weaver za úkol zachránit synovce z ikonického rodu obřích slimáků Huttů, kteří ve svém vesmírném sektoru šéfují podsvětí. No a tak ho zachraňují. Jejich cíle se několikrát otočí na hlavu, ale v jádru zůstávají stejné: Čapnout slimáka s hlasem Jeremy Allena Whitea a utéct před padouchy. Poněkud netradiční struktura připomíná několik dílů seriálu položených vedle sebe, v několika momentech si umíme dost dobře představit zatmívačku a titulky mezi epizodami. Tohle přirovnání ale nechceme příliš zdůrazňovat, protože by hrozilo upozadění těch aspektů, které jsou jednoznačně filmové.
I když obrazu by slušelo víc barev (což platí napříč současnými blockbustery), akční scény vypadají skvěle. Jsou o kus kinetičtější a říznější, než jsme čekali, a jakkoliv jsou Star Wars seriály některými z nejdražších projektů vznikajících pro monitory, tvůrci dobře chápou, že plátna vyžadují ještě o kus víc. Bitek a honiček tedy není málo a vypadají k světu. Mando sice během nich trpí akutní diagnózou nesmrtelnosti, ve Star Wars má ale dlouhou tradici, že protagonisté kosí anonymní nepřátele po desítkách a ti jsou neschopní využít v jakékoliv kapacitě své početní převahy. Nemá asi smysl si na to začít stěžovat zrovna teď.
Snad máte rádi loutky
No a pak tu máme baby Yodu, alias Grogu, a jeho jedinečný šarm, který svého času učaroval všem od capartů ve školkách po Wernera Herzoga. Přestože největší mánie dávno pominula, Grogu je stále jednou ze silných stránek filmu a tvůrci si dávají pozor, aby se nikdy nestal otravným Jar Jarem. Na to jsou tu ostatně jiní kandidáti, a sice mrňaví a žvatlaví mechanici, kteří se v druhé půlce stanou poměrně pevnou součástí děje. Ve prospěch těchto prvků mluví hlavně to, že jich je docíleno praktickými efekty, nebo efekty, které estetiku loutek důsledně imitují. Scéna, v níž šplhají pišišvoři po zdech, funguje mnohem lépe, když věříme, že máme před očima skutečné figurky, které někdo dokázal rozpohybovat.
Pokud pro loutky necítíte podobné nadšení, nejspíš byste měli trochu znervóznět, protože tvůrci je milují a v třetí čtvrtině filmu sledujeme dlouhou pasáž, která není o ničem jiném, než že se loutka baby Yody pohybuje lesem, stříhá ušima a je roztomilá. Vracíme se k tomu, jak malé měřítko si příběh uchovává, o jak málo se v něm vlastně hraje a jakou bezstarostnost si tedy může dovolit.
Za nás to vše poměrně dobře zapadá dohromady. Rozhodně ale platí, že filmu by slušel prostřih ze současných 132 minut klidně o čtvrt hodiny. Pomohlo by to tempu, které vzhledem k dost nefilmové členitosti docela drhne. Pak by ale snímek přišel o podstatnou část tichých, roztomilých momentů, které mohou být pro někoho jeho nejlepší částí. Nebýt jich, mohl by celý film ztratit náznak duše a vypadat jen jako bezduchý produkt.
Mandalorian a Grogu se skládá především z opatrných a jistých voleb. Trocha ušmudlanosti v podobě scén, které se zdají zbytečné, ale tvůrci si užili jejich realizaci, mu nakonec může vlít krev do žil. Někomu pak bude jistě vadit to, co jsme po celou dobu zmiňovali jako klad, tedy opuštění osudovosti, nenáročnost, absence pocitu, že tu „musíme být“ a že sledujeme něco zásadního. Nakonec se ale musíme obrátit na stará dobrá slova George Lucase, který vždy připomínal, že Star Wars jsou v první řadě sérií pro dvanáctileté děti. A v tomto ohledu je novinka úspěšnější než kterýkoliv dosavadní Disney Star Wars film. Není nutně nejodvážnější, nejinovativnější, nejnápaditější, ale lze ji s největší jistotou doporučit na výlet do kina s celou rodinou.
-
Režie
-
Scénář
-
Kamera
-
Herci
-
Hudba
Mandalorian a Grogu (2026)
Star Wars se vrací na velká plátna, byť doprovázené strachem udělat krok vedle. Stejně jako samotný seriál je celovečerní Mando ve svých nejlepších momentech příjemně stráveným časem v tomto světě, ze kterého toho moc nevyplývá. Zřejmě bude ještě nějakou dobu trvat, než se Disney rozhodne vykročit jakýmkoliv konkrétním a odvážnějším směrem, tahle příjemná jednohubka ale svůj účel plní a může udělat radost poctivými praktickými i digitálními triky.
Absolvent žurnalistiky na FSV Univerzity Karlovy a filmový publicista prověřený několika médii. Spíš než číselné hodnocení u filmu rád hledá a nabízí cesty, jak jej číst. Každý snímek podle něj má hodnotu v rámci svých vlastních pravidel.
foto/video: © Falcon 2026
Mandalorian a Grogu
The Mandalorian and Grogu
USA 2026 132 min
Česká premiéra: 21. 5. 2026, Falcon
Režie: Jon Favreau
Scénář: Jon Favreau, Dave Filoni
Kamera: David Klein
Hudba: Ludwig Göransson
Hrají: Pedro Pascal, Jeremy Allen White, Sigourney Weaver, Jonny Coyne, Hemky Madera, Steve Blum, Martin Scorsese
Produkce: Kathleen Kennedy, Jon Favreau, Dave Filoni, Ian Bryce
Střih: Dylan Firshein, Rachel Goodlett Katz
Zvuk: David Acord, Christopher Boyes, Matthew Wood
Scénografie: Doug Chiang, Andrew L. Jones, Aja Kai Rowley
Kostýmy: Mary Zophres
