V pondělí 22. června 2026 vstoupili pracovníci České televize a Českého rozhlasu do jednodenní výstražné stávky. Reagují tak na vládní novelu, která ruší koncesionářské poplatky a mění financování veřejnoprávních médií. Podle zaměstnanců i vedení obou institucí jde o frontální útok na jejich nezávislost a ekonomickou stabilitu. Miliardový výpadek České televize může navíc ochromit celý návazný filmový a televizní byznys.
Diváci a posluchači po celé zemi pocítili změny hned od ranních hodin. Na obrazovkách ČT24 moderátoři vysílají v černém oblečení a rozhlasové stanice se během dne symbolicky propojují ke společným prohlášením. Protest se dotkl téměř všech televizních kanálů a rozhlasových stanic s jedinou výjimkou – dětských programů ČT Déčko a Rádia Junior.
Proč se stávkuje? Hlavní důvody protestu
Impulsem pro vyhlášení stávky pod hlavičkou iniciativy Veřejnoprávně se stalo vládní rozhodnutí kompletně zrušit koncesionářské poplatky od roku 2027 a přejít na financování přímo ze státního rozpočtu.
Odbory a zaměstnanci upozorňují na dva zásadní problémy:
Ztráta nezávislosti: Pokud budou rozpočty médií schvalovat politici v rámci státního rozpočtu, hrozí, že si vládnoucí garnitura bude moci poslušnost novinářů „koupit“ nebo nepohodlná média finančně přiškrtit. Poplatky dosud fungovaly jako bariéra mezi politickou mocí a redakcemi.
Dramatické finanční škrty: Nový vládní návrh znamená pro obě instituce okamžitý propad v příjmech o přibližně 15 %.
Dominový efekt: ochromení filmového průmyslu
Plánované škrty v rozpočtu České televize však nepředstavují hrozbu pouze pro její interní zaměstnance a zpravodajství. Miliardový výpadek může zásadním způsobem proměnit a destabilizovat celý navazující kreativní byznys v České republice.
Česká televize je totiž zákonem definovaná jako hlavní pilíř domácí kinematografie. Působí jako největší a nejvýznamnější koproducent českých celovečerních filmů, dokumentů a animované tvorby. Na vývoji a výrobě původní dramatické tvorby – od televizních sérií po ambiciózní historická dramata – dlouhodobě spolupracuje s desítkami externích produkčních společností.
Pokud ČT kvůli vládním škrtům radikálně omezí své investice do nákupu externích služeb a filmových koprodukcí, okamžitě to zasáhne soukromé producenty, režiséry, scénáristy, ale i technické profese a postprodukční studia. Pro mnohé nezávislé tvůrce je partnerství s ČT podmínkou pro získání dalších evropských grantů či státních pobídek. Tento krok tak hrozí dlouhodobým útlumem české filmové tvorby, snížením její konkurenceschopnosti v zahraničí a celkovým zhoršením ekonomické situace v audiovizuálním sektoru.
Mezinárodní srovnání: Slovenský varovný prst a západní modely
Odpůrci vládního návrhu nejčastěji poukazují na odstrašující příklad u východních sousedů. Slovensko zrušilo koncesionářské poplatky v polovině roku 2023 za Hegerovy vlády, která je tehdy nahradila fixním procentem z HDP. Politická realita však po volbách ukázala, jak křehká tato ochrana je. Nový kabinet Roberta Fica zákonem okamžitě snížil garantovaný příspěvek z 0,17 % na 0,12 % HDP, čímž instituci finančně vyhladověl, a následně původní Rozhlas a televizi Slovenska (RTVS) legislativně zrušil. Nahradila ji nová struktura (STVR), ve které má vládní koalice přímý vliv na dosazování managementu. Slovenský scénář tak potvrzuje nejhorší obavy českých stávkujících.
Česká vládní koalice se naopak odvolává na západní Evropu, kde klasické koncese v posledních letech opustila řada států. Modely se však zásadně liší:
Francie (Model DPH): Vláda Emmanuela Macrona zrušila poplatky v roce 2022 s cílem zvýšit kupní sílu obyvatel. Média (France Télévisions a Radio France) ale neskončila v rozpočtové nouzi – stát jim jako náhradu legislativně přidělil pevný podíl z výnosů DPH. To jim zajišťuje automatickou ochranu před inflací a brání politikům každoročně škrtat v rozpočtu podle nálady.
Skandinávie (Mediální daň): Finsko nebo Švédsko přešly na tzv. individuální daň z veřejné služby. Jde o specifickou, progresivní daň odváděnou každým občanem se zdanitelným příjmem. Výběr peněz je zcela oddělen od vládního aparátu, což zachovává finanční autonomii médií.
Česká cesta, která peníze odebírá z poplatků a přesouvá je do přímé gesce státního rozpočtu bez jakýchkoliv ústavních pojistek, se tak spíše než západním modelům podobá maďarskému nebo slovenskému centralizovanému schématu.
Co přesně schválila vláda? (Shrnutí návrhu)
Vládní koalice (ANO, SPD a Motoristé) prosadila zrušení zákona o rozhlasových a televizních poplatcích. Vláda argumentuje tím, že manažeři obou médií se musí naučit hospodařit s nižšími částkami. Návrh počítá s fixními ročními příspěvky ze státního rozpočtu, které fakticky vracejí financování na úroveň roku 2008:
Co to znamená v praxi? Vedení obou institucí varuje, že takto masivní výpadek o celkově 1,4 miliardy korun povede k okamžitému omezení vlastní tvorby, rušení některých pořadů a propouštění stovek zaměstnanců.
Reakce a co bude dál
Vládní návrh prošel i přes ostrý nesouhlas opozice, Senátu a prezidenta Petra Pavla. Ten se dříve vyjádřil, že financování ze státního rozpočtu nemusí být apriori špatné, ale pouze za podmínky, že bude legislativně stoprocentně chráněna nezávislost médií. Senát naopak předem varoval před „politickou zvůlí“.
Stávkový výbor deklaroval, že pondělní akce je pouze výstražná. Pokud vláda nezačne s novinářskými organizacemi a odborníky skutečně diskutovat, jsou zaměstnanci připraveni protesty stupňovat.
Tenhle článek čerpá z důvěryhodných externích zdrojů, případně je naším společným dílem. Když se na něčem shodneme, schováme se prostě za redakci. A občas píšeme všichni dohromady. Tohle je jeden z těch případů.
