Trainspotting patří k největším nezmarům 90. let. Jde o film překypující energií, o které jako by si někdy nebyl jistý, jakým směrem ji vlastně vypustit. Generační dílo zobrazuje hrůzu drogové závislosti, ale také rauš, který dávka heroinu přináší. Dobové publikum si nebylo zcela jisté, co si o tom myslet, oči se však odvrátit nedaly. Dnes už se Trainspotting vrací do Karlových Varů jako klasika. Následně by se měl v Česku dočkat i širšího znovuuvedení.
My děti ze stanice Skotsko
Irvine Welsh nebyl z myšlenky na adaptaci své knihy zvlášť nadšený. Protidrogové agitky přitom v devadesátých letech frčely, takže před jeho domem stála slušná řada producentů. Představa dalšího edukativního sociálního dramatu ve stylu My děti ze stanice Zoo ho ale v nejmenším nezajímala. Danny Boyleovi, v tu dobu především televiznímu a divadelnímu režisérovi, ale netrvalo dlouho, než si získal jeho pozornost.
Boyleova dravost a zápal byly nepopiratelné a spisovatel rychle pochopil, že v jeho rukou se může úspěšný materiál proměnit v to, čím musí být, pokud má svět drogové závislosti představit v plné komplexitě. Vysvětluje nám to ostatně samotný protagonista Renton hned z kraje svého monologu prostupujícího celý film: „Civilisti“ mají při pomyšlení na drogy před očima hlavně utrpení a neštěstí. Zapomínají na euforii, která je provází. Dokud ji nevezmou v potaz, nemůžou doopravdy rozumět motivacím těch, kteří jim propadají.
K Welshově radosti chtěl Boyle natočit film pro širokou veřejnost, nikoliv pro festivalové nebo arthousové publikum. Měl fungovat jako výstraha, přesto být zábavný a chytlavý. A tak dostal Boyle zelenou pustit se do souboje euforie a katastrofy, kdy obojí musí udeřit plnou silou, pokud má svůj úkol považovat za splněný.
Na mnohé role se pořádaly konkurzy, včetně hledání lokálních skotských tváří, ohledně té hlavní však bylo jasno: S Ewanem McGregorem měl Boyle zkušenost už z natáčení svého debutu pro kina Mělký hrob a v čele svého filmu si neuměl představit nikoho jiného. Ewenu Bremnerovi, který Rentona ztvárnil v divadelní adaptaci z roku 1994, svěřil alespoň roli Spuda, v níž se natrvalo zapsal do popkultury hlavně zpodobněním naspeedovaného pracovního pohovoru.
Skoro Kubrick. Ale jen skoro…
V McGregorovi viděl Boyle ekvivalent Malcolma McDowella, který ztvárnil ďábelsky charismatického Alexe v Kubrickově Mechanickém pomeranči. Ačkoliv nejde o filmy, které typicky stavíme vedle sebe, Boyle se ultranásilnou klasikou nechal inspirovat mnohem víc než jen při designu jedné z barových scén, při níž Pomeranč velmi okatě cituje. Renton měl být podobnou figurou odpudivého člověka, jehož šarmu jako publikum přesto propadáme a následně jsme za to na sebe naštvaní. Ewan si poctivě oholil hlavu, shodil 10 kilo, nastudoval literaturu o účincích drog a dokonce vyrazil to terénu pobavit se s opravdovými feťáky.
A tady už se nám otevírá největší dilema, které Trainspotting provází už od jeho premiéry. Když totiž dáme ruku na srdce a zeptáme se: Zvládl natočit Boyle film ražení Mechanického pomeranče, kde velmi zjevně chápeme zvrácenost viděného? Rozhodně ne! Hrdinové jsou sice nepopiratelní blbečci, ale jsou bezvýhradně sympatičtí. Přestože prvky sociálního dramatu jsou přítomné, užívání drog vyznívá především jako individuální rozhodnutí a důsledek mladistvé nerozvážnosti. A zatímco v případě Mechanického pomeranče v popkulturní paměti utkvěly nejvíc scény nucené převýchovy formou mučení a projevy Alexovy zloby, Trainspotting si pamatujeme díky vtipným momentům, flákačským hláškám, geniálnímu soundtracku (který trhal rekortdy prodeje) a setsakra sugestivnímu zpodobnění rauše.
Snímek tedy v nějaké míře selhává v dosažení mety, kterou sám sobě vytyčuje. Jistě mu nejde upřít několik bolestivých okamžiků, mezi nejintenzivnější patří nalezení mrtvého nemluvněte a následné důsledky drogového absťáku, nemá ale smysl si něco nalhávat o důvodech, proč snímek tak utkvěl.
Pak si však můžeme položit jinou otázku. Máme tu co do činění se skvělým filmem? Rozhodně ano! Boyleův zatím neotesaný, přesto nepopiratelný talent jede na plné obrátky a při sledování se člověk vážně cítí na dosah hrdinů a jejich zkušenosti. Nápaditost a živelnost filmu nepřestává překvapovat a je zkrátka radost čekat, co přijde v další scéně.
Lepší než být na Redditu
Trainspotting byl v době premiéry zhusta přirovnávaný k Pulp Fiction – dalšímu kultovnímu dílu s kontroverzní absencí jednoznačného morálního poselství. V Tarantinův prospěch při tomto srovnání hovoří, že se nejspíš víc přiblížil dílu, které si předsevzal. Natočil amorální film, protože amorální film natočit chtěl. Boyleovi snaha o poselství spíš utekla. Trainspotting je oproti Pulp Fiction ale… těžko se to popisuje… prostě lidštější. Mnozí ho během let obviňovali z řady věcí, rozhodně ale ne z elitářství a arogance, s výtkami častými u Tarantina.
Na rozdíl od jiných problematických filmů se problematičnost Trainspottingu časem spíš otupuje. V době premiéry bylo opravdu velkým tématem, kolik mladých lidí vnímá hrdiny a jejich povalečství pozitivně. Dnes jsme trochu jinde a mnohem větší nebezpečí než drogy představují sociální sítě a komunity, které jsou toxické úplně jiným způsobem. Skoro by se chtěli říct: Není úplně fajn, že jede na heroinu, ale není krásný, kolik času tráví venku s kamarádama? Dokonce si udělali i výlet do přírody!
Trainspotting na KVIFF
Úterý. 7. 7., 23:00, Velký sál
Sobota. 11. 7., 22:00, Městské divadlo
To myslíme samozřejmě v nadsázce, ale pravda je taková, že dnes už se při sledování Trainspottingu bude málokdo křižovat zděšením. Maximálně se řekne, že se nechal Boyle maličko unést, ale když dává člověk jen trochu pozor, tak chápe, že má srdce na správném místě. Nenatočil možná nový Mechanický pomeranč, natočil ale úžasně výmluvný film, který oplývá filmařskou radostí a nápaditostí. Pokud jste tuhle šlehu už dlouho neviděli, nebo jde nedejbože o váš cinefilní rest, rozhodně vás popostrkujeme směrek k varskému kinosálu!
Absolvent žurnalistiky na FSV Univerzity Karlovy a filmový publicista prověřený několika médii. Spíš než číselné hodnocení u filmu rád hledá a nabízí cesty, jak jej číst. Každý snímek podle něj má hodnotu v rámci svých vlastních pravidel.
foto/video: © KVIFF 2026
