V dokusérii Provedu! mohli diváci České televize sledovat realitu moderní armády již před takřka deseti lety. Od té doby se ale mnoho změnilo a válka probíhající nedaleko našich hranic, olizující už i hranice NATO, není vzdálenou eventualitou. Tvůrci se tedy vypravují na litevskou vojenskou základnu, kde slouží česká chemická jednotka.
Za Ukrajinu do Litvy
Dokumentarista Benjamin Tuček se rozhodl s pomocí kolegyně Lindy Kallistové Jablonské vrátit k formátu, který realizoval již v roce 2017 v sedmidílné sérii Provedu! Přijímač. Přichází s šesti novými epizodami o celkové stopáži okolo čtyř hodin, tentokrát s podtitulem Cena za svobodu. Sleduje v nich půlroční působení české chemické jednotky na litevské vojenské základně NATO.
Dění sledujeme z úhlu pohledu vybraných mužů a žen, s nimiž se nejprve loučíme s rodinou, pak se pomalu aklimatizujeme a srovnáváme realitu s jejich představami, a nakonec se vyrovnáváme s dlouhými měsíci odloučení, ponorkové nemoci, ale také nudy a pocitu neproduktivity, které trochu paradoxně provázejí každého vojáka ve chvíli, kdy není nasazený.
V několika okamžicích vidíme, že sledovaní vojáci cítí za přítomnosti filmařů nervozitu a nejsou si jistí, jak se prezentovat. Když se ale daří ji překonat, zvládají celkem „civilně“ představit svou rutinu, své motivace a své uvažování o vlastní přítomnosti a užitku, který mohou přinést. Druhý tým v Česku pak zůstává v kontaktu s některými rodinami, aby demonstroval, o co vojáci přichází a jakou oběť podstupují. To vše dokreslují výpovědi znalců, kteří vysvětlují nutnost vojenské obrany a základní principy českého působení v NATO.
Z jakého důvodu?
Základní kritická otázka provázející každé dílo zahrnující práci armády je nasnadě: je agendou tvůrců sloužit zájmům armády? Historie nás jistě naučila být velmi obezřetní vůči jakémukoliv projevu vojenské propagandy. A to i když tento pojem zbavíme jeho emocionálně zbarvených konotací a považujeme ho prostě za označení systematické propagace kýžené hodnoty. Třeba i takové, se kterou souhlasíme.
Provedu! není výsledkem řízené, koordinované akce, kterou by nakázal nějaký představitel státního aparátu. Podtitul Cena za svobodu přesto naznačuje mantru, kterou během pořadu respondenti neustále opakují a zdůrazňují: vojenská služba se nám nemusí líbit, ale současná realita nutí k tomu do ní investovat materiálně i lidsky. Konflikt vyprovokovaný Ruskem je jednoznačně odsouzeníhodný a obrana proti jeho agresi nezbytná. Česká republika (a spolu s ní NATO) musí dělat víc, než dělá. Tato maxima, mnohokrát opakovaná, odhalují jednoznačně držený postoj tvůrců.
Neříkáme, že to je rovnou špatně, ani že na to tvůrci nemají právo. Jen popisujeme, že přístup díla ke svému tématu není nezaujatý ani mnohoznačný. To s sebou nese určitá očekávání, která má smysl na sérii klást ohledně toho, na jaké aspekty sledovaného se soustředí a jak je rámuje. Celé Provedu! nevyhnutelně prostupuje atmosféra principiálního respektu ke všem zobrazeným jedincům i institucím. Jsme svědky osobních těžkostí a nepříjemností, s nimiž se vojáci setkávají, každý zobrazený systém je ale pojat jako daný a neměnný. Všichni pozvaní odborníci mají stejný názor, pro který většinou neargumentují, prostě ho konstatují.
Kvitovat však lze, že filmaři zahrnují i aspekty, které bychom v tvrdé propagandě nečekali. Manželka jednoho z vojáků otevřeně přiznává, že s nasazením svého muže morálně souhlasí jen proto, že vyjíždí jako zdravotník a nikoliv tradiční bojovník. Ne každé ženě také vyhovuje, že muž dobrovolně vyráží do války těsně poté, co založil rodinu, zatímco ona musí přerušit vlastní ambice a o vše se postarat. Tyto okamžiky mají sice stále propagační užitek – demonstrují, že i člověk s problémem vzít do rukou zbraň se může účastnit v jiné kapacitě. Pořád ale tématu dovolují přirozeně dýchat a naznačit odstíny šedi.
Připravenost jako hlavní hodnota
Ne zcela koncepčně čistým rozhodnutím je vkládat komentované zpravodajské pasáže nejčastěji o tom, jak americký prezident Trump projevuje další a další přátelská gesta vůči Rusku. V pořadu o observaci vojenské služby není přirozený prostor tyto události dostatečně rozebírat a stavět do kontextu, plní tedy hlavně dramatický a emocionální účel – vzhledem k absenci explicitního boje zajišťuje stupňující se napětí a eskalaci hrozby alespoň Trumpova úslužnost vůči Rusku a její potenciální důsledky.
Dokumentaristé se skutečně potýkají s jednoduchou a nevděčnou realitou své profese, když se během jejich observace jednoduše nestalo nic výjimečného ani vymykajícího se normálu. Z lidského hlediska je to samozřejmě dobře, z dramatického méně. Protagonisté, které sledujeme, jsou normální. Jejich výcvik je normální. Jejich přítomnost na místě probíhá podle plánu. Vystavět šestidílný televizní pořad, který může stále zaujmout, je tedy filmařská výzva a zkušení tvůrci dělají vše pro to, aby se s ní poprali. I když to nevyhnutelně vede k určité repetitivnosti a taky vsuvkám, jež působí maličko neorganicky.
Hlavní hodnotou, kterou celý projekt vyzdvihuje, je koncept „připravenosti“, o níž všichni mluví a kterou také žijí. Na „připravenosti“ je cosi dramaticky neuspokojivého, což neprožíváme jen jako publikum, cítí to i samotní vojáci. Sam Mendes o tom natočil pověstnou satiru Mariňák, v níž mladí muži připravovaní na boj, který se odmítá dostavit, pomalu přicházejí o rozum.
Realita je alespoň v případě české jednotky v Litvě méně drastická a s následky dlouhého odloučení a pocitu nenaplnění dnes umíme bojovat lépe než v 90. letech. Prostřednictvím výcvikových akcí, závodů, dalších volnočasových aktivit. Svým způsobem je tahle permanentní „připravenost“, materiálně nákladná a lidsky vysilující, jednou z nejnevděčnějších výzev, s nimiž se vojáci a vojačky, ale i jejich rodiny setkávají. To je nakonec v tomto případě ta hlavní Cena za svobodu, na kterou odkazuje titul. A přestože se dokumentaristům nepodařilo zachytit nic zlomového ani nečekaného, zvládají nahlédnout do každodennosti, kterou většina z nás nikdy nepozná, ale bez níž se ona „připravenost“ neobejde.
Provedu! Cena za svobodu
Solidní dokusérie, která se nebojí vyslat jasný signál ohledně toho, co je podle ní třeba učinit, aniž by při tom překročila hranici nevkusné propagandy. Tvůrci trpí hlavně deficitem jasné eskalace a dramatických událostí, v důsledku čehož výsledek není příliš objevný ani překvapivý. Přesto dokáže i díky několika lidským momentům vybočit z řady.
Absolvent žurnalistiky na FSV Univerzity Karlovy a filmový publicista prověřený několika médii. Spíš než číselné hodnocení u filmu rád hledá a nabízí cesty, jak jej číst. Každý snímek podle něj má hodnotu v rámci svých vlastních pravidel.
foto/video: © Česká televize 2026
Provedu! Cena za svobodu
Česko 2026 4 h
Režie: Benjamin Tuček, Linda Kallistová Jablonská
Scénář: Benjamin Tuček
Hrají: Petr Pojman, Jakub Landovský
Produkce: Ivana Pauerová Miloševičová, Veronika Slámová
