Recenze | Ida – nezvyklá podívaná s dobře vystavěnou atmosférou

Anglický režisér polského původu Paweł Pawlikovsky se tímto snímkem navrací do své rodné země a rozehrává netypické komorní drama ve formátu 4:3. Příběh mladé novicky Anny sledujeme ve chvíli, kdy ji čeká slib. V klášteře je jí ale řečeno, že dříve než se stane jeptiškou, musí se setkat se svou jedinou žijící příbuznou, tetou Wandou (Agata Kulesza).

Wanda je pravým opakem své neteře. Zatímco Anna je mladá, naivní a nevinná, Wanda jako bývalá komunistická prokurátorka a dospělá žena ví, co od života chce. Když se setkají, zjišťuje Anna, že je židovského původu a její skutečné jméno je Ida. Rozhodne se tedy společně se svou tetou zjistit více o svém původu a během této komorní road movie se setkává s lákadly běžného světa mimo klášter. Poprvé slyší jazz, ochutnává cigarety a co především, dostává možnost zakusit lásku i jinou než k Bohu. Děj je situován do 60.let minulého století v Polsku, takže se do příběhu promítá jak komunistická současnost, tak i stále doznívající hrůzy druhé světové války.

Na filmu je důležitá jeho vizuální stránka – je černobílý, natočený ve formátu 4:3 místo klasických 16:9 a kamera je velmi působivá. Nevypráví jen Idin příběh, ale doplňuje ho atypickými záběry a tím ještě přidává filmu na jeho specifické atmosféře.
Ida není pozitivní film, po jehož shlédnutí diváci vesele vyskotačí ze sálu. Je to snímek s poselstvím, ponurý a tmavý – jak jen to v černobílém provedení jde. Zanechává otázky, nedává jednoduché odpovědi, nevysvětluje vše. V tom tkví asi jeho největší síla.

Pawlikovského Ida dokazuje, že to jde i bez doslovného vysvětlování a že právě tím je film působivější. Jakmile vyburcuje divákovu zvědavost a počne ho nutit přemýšlet, je vyhráno. Alespoň něco si z filmu člověk odnese každopádně.
Bylo by zbytečné zde vyzrazovat konec celého příběhu, právě ale v díle celém teprve vyznívá hlavní myšlenka. Myšlenka, která Idu i diváka příběhem provází až k samotnému vrcholu, kdy se slova tety Wandy potvrdí a dostávají na významu.

Jedná se o komplexní příběh, scénaristicky dobře vystavěný, ve své celkové pomalosti i překvapivě úderný. Naléhavý a svébytný, táhlý a klidný – i takový je film Ida. Má svůj specifický rytmus, na který si divák notnou chvíli zvyká – jakmile ale rozluští klíč a filmu se poddá, nechce se od něj odtrhnout.
Co mnoha divákům určitě utkví v hlavě, jsou oči hlavní hrdinky (Agata Trzebuchowska). Dívka – bez předchozích hereckých zkušeností, kterou režisér Pawlikovski objevil náhodou v kavárně, ztvárňuje hlavní postavu perfektně a na svou roli se hodí. Fascinující je, jak se její vyznění mění v závislosti na tom, v jaké fázi příběhu jsme.

V určitých chvílích je nutné si připomenout, že se jedná stále o tu samou slečnu, přestože vypadá jinak a zčásti i je někým jiným. Zároveň i přesto, že Agata Kulesza – v roli Wandy, je oproti Trzebuchowské zkušená herečka, není tento rozdíl patrný a obě herečky se přirozeně doplňují.
Snímek Ida je zajímavý filmařský počin, který rozhodně nabízí nezvyklou podívanou. Ať už díky černobílému formátu 4:3, promyšlenému scénáři či dobře vystavěné atmosféře, která filmem prostupuje. Zanechává otázky, ve svém podivném klidu vyvolává neklid a vizuálně potěší.
[usr 8]
Alžběta Kovandová, totalfilm.cz
foto/video: Aerofilms, Totalfilm.cz