Filmový svět se loučí s Patrickem Stewartem, Paramount mezitím našel nového režiséra pro třetí Úsměv a Marvel dál skládá obsazení svých nových X-Menů. K tomu se vrací dávno pohřbená Robopocalypse, hororové značky si přehazují režiséry a americká kina zažila jeden z nejslabších halloweenských víkendů, který přesto ovládl tříhodinový dokument.
Odešel Patrick Stewart
Filmový a televizní svět minulý týden přišel o Patricka Stewarta, jednoho z těch herců, kteří dokázali propojit světy, jež se dlouho tvářily jako neslučitelné. Pro britské divadlo byl shakespearovským klasikem vychovaným Royal Shakespeare Company, pro miliony diváků se ale stal především kapitánem Jean-Lucem Picardem a Profesorem X. Stewart přitom původně nabídku na Star Trek: Novou generaci přijímal s velkou nedůvěrou a jeho přítel Ian McKellen mu ji dokonce rozmlouval, protože oba tehdy považovali americkou televizní sci-fi za cosi výrazně pod úrovní seriózního divadelního herce. Osud měl pro oba připravený trochu jiný plán.
Stewart nakonec vložil shakespearovskou důstojnost do rolí, které pomohly definovat moderní popkulturu, aniž by kvůli nim přestal být především divadelním hercem. Jeho Picard ukázal, že sci-fi hrdina může stát na rozvaze, inteligenci a morální autoritě stejně pevně jako na akci, a Profesor X zase dostal díky Stewartovi váhu, kterou žádný kostým ani digitální efekt nenahradí. Ještě letos se ho naposledy dočkáme v Avengers: Doomsday, kde už jeho účast působila jako plánovaná rozlučka s rolí, ke které se opakovaně vracel přes čtvrt století. Je hezké pomyslet, že hrál až do posledních dní, a ještě po boku dobrého přítele.
Úsměv mění režiséra
Hlavouni v Paramountu asi mají i po fúzi s Warnery důvod se usmívat. Jejich hororové zlato Úsměv 3 se oficiálně posouvá kupředu, tentokrát ale bez Parkera Finna v režisérském křesle. Tvůrce, který napsal a natočil první dva filmy, zůstává producentem a připravil základ příběhu, režii však přebírá David Bruckner, autor Rituálu, Nočního domu a nové verze Hellraisera. Scénář napíše Nick Antosca, který má za sebou mimo jiné Channel Zero a letošní Cape Fear.
Volba Brucknera je jedna z těch režijních výměn, které nepůsobí jako studijní nouzové řešení. Oba předchozí Úsměvy stavěly méně na samotné příšeře než na psychologickém rozkladu lidí, kteří se jí dostanou do cesty, což je teritorium, ve kterém se Bruckner pohybuje velmi pohodlně. Série při rozumných rozpočtech dál patří mezi nejspolehlivější hororové značky Paramountu. První film utržil přes 217 milionů dolarů, druhý zhruba 138 milionů, přičemž Naomi Scott je v hlavní roli naprosto fantastická a dodnes nám přijde škoda, jak málo se o jejím výkonu mluvilo – intenzitou a fyzickým nasazením se podle nás klidně může měřit s Inde Navarrette v Posedlosti. I proto máme pocit, že série ještě zdaleka nepůsobí vyčerpaně; a pokud už má trojka vzniknout, Bruckner je člověk, který může trilogii zakončit smysluplně.
X-Meni skládají sestavu
Marvel dál pomalu odhaluje tváře svého nového týmu mutantů. Ben Wang z Karate Kid: Legendy jedná o roli Bobbyho Drakea alias Icemana, jednoho z původní pětice X-Menů z prvních komiksů Stana Leeho a Jacka Kirbyho. Pokud se dohoda uzavře, připojí se ke Kitovi Connorovi coby Cyclopsovi, Sadie Sink jako Jean Grey a Asovi Germannovi v roli Angela. Z původní pětice tak zatím chybí obsadit už jen Beast. Reboot natočí Jake Schreier, režisér Thunderbolts*, a premiéra je naplánovaná na květen 2028.
Obsazení je už nyní podstatně širší: Christopher Abbott má být Profesor X, Adam Driver Mister Sinister, Samara Weaving Emma Frost, Inde Navarrette Rogue a Maya Boyd Storm. Marvel tedy očividně nechce začínat u mutantů znovu opatrně a několik filmů si tým postupně sestavovat. Po letech, kdy se X-Meni v MCU objevovali hlavně jako camea a přísliby budoucnosti, už jejich nový film začíná působit jako skutečný projekt, ne nekonečný powerpoint Kevina Feigeho.
Jednou větou
Jennifer Lawrence se k Mystique vracet nechce a jako hlavní důvod znovu připomněla vyčerpávající hodiny v modrém make-upu, takže bez ní se nový tým X-Menů podle všeho obejde.
Ron Howard oprášil dlouho prokletou Robopocalypse, kterou měl kdysi jako velkofilm režírovat Steven Spielberg, a tentokrát z románu Daniela H. Wilsona vznikne televizní seriál s Akivou Goldsmanem jako showrunnerem.
John Goodman se zastal Diggera a tvrdí, že kritici film „zabili“ ještě před premiérou, přestože on sám je na výsledek hrdý – což je při letošním kasovním debaklu jedna z těch obhajob, které nejspíš účetní Warnerů příliš neutěší.
Trailer týdne: Nesnášení
Češi proti Čechům, petiční stánek na pražském Klárově a spor, který se postupně promění v osobní válku. Dokument Nesnášení Ondřeje Šálka sleduje antisystémové aktivisty požadující pád vlády a ukončení podpory Ukrajiny i jejich proukrajinské odpůrce a zkoumá chvíli, kdy politický názor přestává být jen názorem a začne definovat druhého člověka jako nepřítele. První ukázka skládá dohromady observační záběry z ulic a materiál z livestreamů, v nichž slovní konflikt opakovaně přerůstá do fyzických střetů.
Trailer je nepříjemný hlavně tím, že jeho protagonisty ani prostředí nemusíme hledat v nějaké vzdálené zemi ani fikci – stačí se projít pár minut po městě. Šálek se přitom nesnaží vytvořit pohodlný film, v němž divák od první minuty ví, komu má fandit. Zajímá ho spíš mechanismus radikalizace a to, jak rychle dokáže pocit ohrožení proměnit běžné lidi ve členy znepřátelených táborů. Film měl světovou premiéru na Ji.hlavě a do běžné české distribuce vstoupí na jaře.
Na co se chodilo
Americký Halloween letos studia skoro vyklidila a výsledkem byl jeden z nejslabších víkendů sezony. Volného prostoru využilo Uvidíš všechno, které se s dalšími 11 miliony dolarů vyšplhalo na první místo a po necelých třech týdnech už má v USA kolem 64 milionů. Na tříhodinový dokument s rozpočtem sedm milionů jde o naprosto výjimečný výsledek a další důkaz, že A24 letos umí vytvořit kulturní událost i z materiálu, který by většina studií poslala rovnou na stream. Clayface se drží kolem 44 milionů v USA a globálně se blíží stovce, zatímco Wildwood: Tajemství zakázaného lesa dál potvrzuje smutný paradox, kdy nadšené recenze a skoro jednomyslný obdiv k řemeslu zatím znamenají jen 25 milionů v Severní Americe.
V Česku byl souboj o první místo ještě těsnější, jen bez nějak zvlášť oslnivých čísel. Animovaná Mia a škola monster zvítězila s něco přes 12 tisíci diváky, přičemž mezi prvním a čtvrtým místem byl rozdíl jen asi 1 300 návštěvníků. Wildwood otevřel s necelými jedenácti tisíci diváky a skončil až čtvrtý, což je na podobně specifickou animaci slušný start, ale v celkovém obrázku zatím jen další regionální potvrzení, že si film bude své vysoké náklady obhajovat velmi těžko.
Na co se podívat
Před několika měsíci jsme o existenci Uvidíš všechno nevěděli, dnes se o něm mluví jako o jednom z největších filmových fenoménů roku a možném prvním dokumentu v historii nominovaném na Oscara za nejlepší film. Nathan Fielder a Lance Oppenheim dostali téměř absurdní přístup k Elizabeth Holmes krátce před jejím nástupem do vězení a sledují, jak se někdejší šéfka Theranosu společně se svým novým manželem snaží znovu získat kontrolu nad vlastním příběhem. Výsledkem je tříhodinový střet lidí, kteří velmi dobře vědí, jak manipulovat obrazem sebe sama, a filmu, který diváka neustále nutí pochybovat, kdo z nich má situaci skutečně pod kontrolou.
Naše recenze mluví o filmu jako o možné popkulturní události, která dokáže být současně mimořádně zábavná, zneklidňující a nepříjemně sebereflexivní. Fielder totiž netlačí jen na Holmesovou, ale i na publikum: připomíná nám, že její pád sledujeme také proto, že nás baví nahlížet do života člověka, kterého jsme už dávno odsoudili. Jestli letos chcete vidět film, u kterého budete tři hodiny fascinovaně zírat na plátno a ještě cestou domů a po několik dalších dní o něm přemýšlet, s návštěvou kina vůbec neváhejte.
Nepříliš kritický divák z povolání. Vystudoval mediální management v Praze a v Lipsku, věnoval se marketingu a produkci. Přes práci pro kina a distribuční společnost nakonec zapustil kořeny v Totalfilmu, kde řídí tvorbu obsahu a kreativu a moderuje podcast.
