Karate Kid: Legendy přichází zdánlivě v ten nejlepší možný okamžik – pár měsíců po konci vynikajícího a milovaného seriálu Cobra Kai, který brand oživil po nepříliš výrazném filmovém rebootu s Jackie Chanem v čele, po němž si dal tenhle filmový svět pohov na dlouhých 15 let. Tvůrci filmu mají nyní možnost zužitkovat Chana, který je sám o sobě jistě skvělou posilou, ale zároveň si dát vyplatit společenský kapitál, který série nastřádala díky povedenému legacy sequelu. Na druhou stranu se ale otevírá palčivá otázka: Co lze po šesti řadách karate bitek ještě vlastně říct?
Kde se probůh schováváte?
Legendy opravdu trochu tápou ohledně toho, pro koho vlastně jsou. Spíš pro pravověrné, kteří sledovali Cobra Kai a mají v paměti i původní sérii, nebo naopak pro nováčky, které je třeba oslovit z bodu nula? Jako vždy u komerčního díla ve stejné situaci zní odpověď ano. Výsledek je tak trochu pro každého a tak trochu pro nikoho.
Jsme ve stejné situaci jako v případě moderních Star Wars, jejichž příběh má zcela jiné vyznění, když sledujete jen filmové epizody, než když si nenecháváte ujít doplňkové seriály, které do životů postav vkládají nové zásadní postavy a dějové linie. Aby celkový příběh držel pohromadě, musíme často uplatnit trochu vstřícnosti. Bereme-li v potaz, jak dílo vznikalo – tedy že při natáčení filmů o existenci seriálů, natož jejich ději neměli autoři ani potuchy – nelze očekávat dokonalou kontinuitu. A nikdo příčetný se nevzteká nad tím, jak to, že v Epizodě III Anakin ani nezmíní učednici Ahsoku, jednu z nejdůležitějších postav svého života.
V případě Karate Kida: Legend a Cobra Kai jsme v trochu podobné situaci. Hrdinové jednají , jako bychom právě byli svědky zcela unikátně intenzivních okamžiků jejich života, my ale víme, že podobným výzvám čelí doslova jednou týdně. Hlavní odlišností však je, že jako doplňkový produkt se jeví spíš film než seriál. Na zasloužené popularitě Cobra Kai nyní celá série stojí a upozadění celého příběhu ve jménu zcela nových postav působí tedy poněkud nepřirozeně.
Přišel jsem na karate, měl jsem zůstat na box
Kladem je, že tou novou postavou je Li Fong, tedy přesněji, že ji ztvárňuje celkem sympatický Ben Wang. Li doposud vyrůstal v Pekingu, kde se vedle svého staršího bratra učil kung-fu pod taktovkou pana Hana (Jackie Chan). Jednoho vše však soupeři neunesli prohru, bratry napadli v temné uličce a Liův bratr přímo před jeho očima zemřel. Matka obou mladíků tedy využívá pracovní nabídku a stehuje se do New Yorku, což má mimo jiné jí i jejímu synovi pomoct k novému začátku.
To je celkem tradiční námět Karate Kida – traumatizující událost, která propojuje sport se skutečnou osobní bolestí, díky čemuž pak mohou výhry v bojových kláních tím víc rezonovat. Nepřekvapivě se Li i v New Yorku rychle nachomýtne ke sportu, byť místo jeho povědomého kung-fu to je karate. Přijíždí tedy pan Han, který zároveň přizve hrdinu původního filmu Daniela LaRussa (Ralph Macchio), který jim pomůže připravit na specifika karate.
Tvůrci se bohužel z důvodů, o nichž můžeme jen spekulovat, rozhodli zároveň vložit linku s majitelem místní pizzerie. Li mu pomáhá trénovat na boxerský zápas a učí ho osvojit si a zužitkovat pár kung-fu triků. De facto přitom jde o hlavní zápletku filmu, byť tak k ní těžko bude někdo přistupovat. Nechceme mluvit za všechny diváky, ale troufáme si celkem rezolutně prohlásit, že nikdo, kdo jde na Karate Kida, nečeká a nechce film, v němž je tolik prostoru vyčleněno boxu. Tvůrcům se nejspíš zamlouvala představa skloubit v jediném vyprávění japonskou, čínskou a americkou bojovou tradici, což zní na papíře skvěle. Rozhodně by to ale byl námět spíš pro řadu televizního seriál než pro devadesátiminutový film. Škoda, že nikdy nikoho nenapadlo podle Karate Kida natočit seriál… tohle by se v něm dalo krásně využít!
A tohle jedno rozhodnutí rozbíjí možnost přirozeného a plynulého vyprávění. Možná, že kdyby tvůrci operovali čistě v mantinelech sympatického traumatizovaného mladíka, který se v novém městě vypořádává se svými problémy, vznikl by ne originální, ale rozhodně působivý snímek. Ben Wang má charisma na to, aby takový film utáhl. Tvůrci ale jeho příběh plácají dohromady se snahou o nostalgii v podobě poněkud neorganické přítomnosti Macchia, který by měl mít svých starostí dost, a zmíněnou boxerskou linkou. Nezapadá to do sebe úplně hladce.
Zhuštěná verze
Režírujícímu Jonathanu Entwistlovi, pro nějž jde o filmový debut, se musí nechat, že se rozhodně snaží, aby Legendy vypadaly velmi „filmově“. V nabušené stopáži si nachází čas na několik hudebních montáží nabízejících dronové záběry New Yorku a pouličního života, které přesahují rozmach běžné seriálové produkce. Stejně tak se snaží, aby souboje měly komplexnější a náročnější choreografii. Plnému vychutnání bohužel stojí v cestě zběsilý střih. V něm se jistě občas skrývá omezenější fyzická kapacita šedesátníka Macchia a, přiznejme si to, i sedmdesátníka Chana. Nicméně to platí, i když se mlátí mlaďoši, pro což není omluva.
Legendy jsou rozhodně projekt s řadou objektivních problémů a podivných voleb, tím podivnějších, že na rozdíl od zmíněných Star Wars tu měli tvůrci mnohem víc prostoru multimediální projekty koordinovat a plánovat dopředu. Možná se tedy závěrečné hodnocení 3/5 zdá až moc mírné. Jenže jedna věc je, že se snadněji pojmenovávají objektivní pochyby než jednoznačné klady, jiná, že při sledování jde pořád o poměrně příjemný zážitek, který má v sobě uspokojivé množství sympatických okamžiků a atrakcí.
Jen je třeba připravit se dopředu na to, že tu nemáme co do činění s perfektním Cobra Kai, který využil potenciál legacy sequelu na maximum. Tvůrci sice z propadliště dějin vytáhli každého, kdo se kdy o sérii Karate Kid otřel, což by mohlo působit poněkud zoufale, nicméně s jejich pomocí odvyprávěli aktuální příběh o tom, že stará generace se nesmí pokoušet opanovat a pohltit tu mladou, a že že ta mladá musí odlišit moudrost stáří od jeho ješitnosti.
Na nic tak koherentního a smysluplného není v Legendách místo. Není to nic víc a nic míň než zhuštěná dávka Karate Kida, která vypadá trochu filmověji než Cobra Kai a funguje izolovaně od zbytku série – pro ty, kteří nemají prostor nakoukávat X filmů a Y seriálových řad, ale pořád mají náladu na příběh o tom, jak může karate vyřešit všechny vaše problémy. Svým způsobem je nicméně odvážné, že se tvůrci rozhodli nabídnout nové postavy a situace, místo aby prostě udělali celovečerní Cobra Kai, což by se jevilo jako nejbezpečnější volba.
-
Režie
-
Scénář
-
Herci
-
Kamera
-
Hudba
Karate Kid: Legendy (2025)
Karate Kid: Legendy se snaží navázat na oblibu perfektního seriálu Cobra Kai a zároveň oslovit novou generaci diváků, což není snadný úkol. Nový hrdina v podání Bena Wanga je sympaťák a jeho příběh o ztrátě, hledání nového domova a sebeobjevování má určitě sílu. Ačkoli je vyprávění místy roztříštěné a film se pouští do nečekaných směrů (jako boxu), pořád jde o energický návrat do světa, kde bojové umění není jen o úderech, ale i o vnitřní rovnováze. Pro ty, kteří nestíhají dohánět šest sérií Cobra Kai, ale chtějí ochutnat jeho atmosféru, jsou Legendy zhuštěným vstupním bodem – a pro fanoušky důkazem, že tahle série se nebojí nových cest.
Martin Svoboda, Totalfilm.cz
foto/video: Falcon © 2025
Karate Kid: Legendy
Karate Kid: Legends
Akční / Drama / Rodinný / Sportovní
USA, 2025, 94 min
Režie: Jonathan Entwistle
Scénář: Rob Lieber
Kamera: Justin Brown
Hudba: Dominic Lewis
Hrají: Jackie Chan, Ralph Macchio, Ben Wang, Joshua Jackson, Sadie Stanley, Ming-Na Wen, Aramis Knight, Shaunette Renée Wilson, Wyatt Oleff
