Jan-Karel Pavlík je teprve čtrnáctiletý školák z Fakultní základní školy v pražské Umělecké ulici. Už má ale za sebou filmařské úspěchy. Jeho krátký film Vycpaná duše získal cenu za nejlepší cizojazyčný horor na Mezinárodním studentském festivalu v Hollywoodu. Teď film uvede i Festival krátkých filmů Praha. Co vlastně mladého režiséra Jana-Karla Pavlíka k filmu přivedlo?
Je Vám 14 let. V kolika letech jste si řekl, že natočíte první film?
Vždycky jsem podvědomě věděl, že budu točit filmy. V sedmi letech jsem natáčel panáčky ze Star Wars a ve dvanácti jsem dostal první kameru. Pak už jsem točil.
Co?
Natočil jsem krátký pětiminutový film s tématikou holocaustu Remembrances, který získal cenu na festivalu Brněnská šestnáctka. Vymyslel jsem ho společně s kamarádem.
Jan-Karel Pavlík
Jak jste přišli na tak těžké téma?
Kamarád je Žid a jeho předci skončili v Osvětimi. Vždycky mě to téma zajímalo.
A jak jste dospěl k Vycpané duši, surreálnému hororu, ve kterém se pohřbívá havran?
Je to můj první autorský projekt, jenž vyjadřuje moje pocity. Tedy hledání, hledání svého místa ve světě nebo hledání vztahu s otcem.
Kde jste sehnal štáb?
Dělal jsem to z velké části sám, ale hráli mi v tom spolužáci. Pomohl mi také můj kmotr, který složil hudbu.
Jak se vám podařilo dostat film na festival v Hollywoodu?
Hodil jsem to napřed na vimeo.com a pak rozeslal na různé festivaly, včetně Mezinárodního studentského festivalu v Hollywoodu. Dostal jsem také mimořádný grant na letenky od ministerstva kultury.
Jaké to v Los Angeles bylo?
Bylo to tam úplně nádherný, nejlepší zážitek života. Seznámil jsem se s lidma s Ameriky a natočil jsem tam i krátký dokument.
Vycpanou duši uvede Festival krátkých filmů Praha. Přijdete na projekci?
Moc se těším a na projekci budu.
Co chystáte dál?
Připravuju celovečerák, píšu scénář. Bude to sci-fi, víc neřeknu. A mým snem je studium na FAMU.
