Recenze | Slow West má vášeň, atmosféru a charisma

Nedávno se mě v nonstopu Kobra jeden sympatickej vožrala nad ránem zeptal “hele, máš rád westerny? Jo? A co máš rád na westernech?” Asi si mě na základě mý odpovědi chtěl otestovat. Jestli sem správnej chlap nebo jestli mě má spíš dát pěstí. Bavili sme se o tom nakonec asi hodinu. Druhej den v kocovině jsem viděl že tenhle film a pak napsal tohle. Moh sem mu to poslat, samozřejmě kdybych si na něj nezapomněl vzít kontakt. Ale tak už to holt v nonstopech na světě chodí od dob, kdy se jim ještě říkávalo saloony, haha.

Michael Fassbender, chlap cool natolik, že se o něm už teď mluví jako o příštím Bondovi. Debutující režisér John Maclean, známej v 90. letech spíš jako lídr kultovní skotský kapely The Beta Band (jo, Dry The Rain, John Cusack a Všechny moje lásky!) – o nich se po jejím rozpadu pochvalně vyjadřovali jak Radiohead, tak Oasis. Celým filmem rozvážně se vlečící mystika a la Dead Man od Jarmusche s Deppem.  Mladičkej australan Kodi McPhee, kterej je takovej talent, že nepotřebuje pseudynom, v klidu si nechá svý nevyslovitelný jméno a krásnou tvářičku a za pár let dost možná bude novej Depp. To je ve zkratce ansámbl a trumfy tohohle Scottish egg westernu.

Uznávám, nezní to tak dobře jako termín Spaghetti westerny, ale co se dá dělat… Tenhle subžánr macaroni westernů, co dostal název kvůli svejm italskejm tvůrcům a kterej ve svý době (půlka 60. let) změnil celej žánr westernu, získal svojí slávu skrz pomalý tempo, demýtizaci dosavadních snovejch představ o tom, co to znamená se ušpinit a ikonickejch hrdinech, co přesně ví, kdy vystřelit a kdy mluvit.

John Maclean i Fassbender odkoukávali od nejlepších. Ten první, co do psaní scénáře, připomíná Johna Miliuse, scénáristu Život a doba soudce Roye Beana. Připomíná ho ve svý poťouchlosti, ironii a ochotě nebrat se vážně.  Mimochodem John Milius napsal taky Dirty Harryho, kde hlavní roli hrál ten, od kterýho zas odkoukával Fassbender.

Jakub Peřina
foto/video: AČFK © 2015